Co když mě uvidí?

Dopis Ježíškovi není až tak lehká záležitost. Je to situace, která vyžaduje u dětí velké soustředění a někdy až moc přemýšlení. Či nedomyšlení?…

Mám osmiletou neteř. Její dětská fantazie je naprosto bez mezí a bezprostřední. Stejná jako byla moje. V praxi to znamená, že jsem už jako dítě hltala tajemno, duchařiny, strašidelné příběhy. ALE večer by se ve mně krve nedořezal. Okolo sebe jsem viděla samé duchy, a zpod peřiny mi vykukovaly jen oči.

Vždy mě zachránila maminka, která reagovala na moje ťukání na stěnu a zavedla mě k sobě do pelíšku.

A co s tím má společného dopis Ježíškovi? Dnes na návštěvě u rodičů nám neteř sdělila, že napsala onen dopis. Uložila ho za okno (zevnitř) a byla spokojená. OVŠEM nastal večer. Sestra obě svá děvčátka uložila, a starší neteř nemohla spát, protože se bála, že dojde TEN Ježíšek! Všichni jsme padli smíchy. Pronesli jsme, že je dobrá, napíše mu dopis a pak se ho bojí…V momentě, kdy se ploužila k rodičům do postele, ještě prýuviděla mladší sestřičku v obýváku (ta spala v pokoji). Korunu tomu nasadil švagr, když se jí ptal : „Ale tys šla dvakrát že? Přišlas za námi a vrátila ses pro pití, že? Já jsem tě slyšel.“  Na to mu neteř řekla : „ Ježíš, tati, nestraš mě, já jsem za váma šla jen jednou!“

Nastal ohromný smích i u neteřinky a velké vysvětlování. Jak to s tím Ježíškem je. Jediné, co mě napadlo, bylo vysvětlení, že Ježíšek se nenechá nikdy vidět, proto i počká, až nebude nikdo doma, nebo budou spát. A sestra uznala (po další sprše dotazů), že musí dát ten dopis ven za okno, aby na něj Ježíšek dosáhl. Švagr si napravil reputaci tím, že na Štědrý den nechá zase Ježíškovi otevřené okno, aby mohl dárky přinést.

Co vy a předávání dopisu Ježíškovi?