Úrazy ve škole

Jak již mnohý ví, mám dětí povícero a jsou to pořádní rošťáci. Každý z nich je temperamentní a každý z nich již dobře zná chirurgickou ambulanci.

Mám spíš takový dotaz nebo jak to nazvat – co a jak, když se dětem něco stane ve škole…

Naše škola je poslední dobou pověstná tím, že to s ní jde od desíti k pěti. Vynikající učitelé minulých let jsou najednou učitelé, na které si každý stěžuje, kteří jsou nepříjemní atd., péče o děti je pofidérní a vůbec si každý stěžuje, že tato škola má divný směr vývoje. Jasně, jsme liberecký region a v každých zprávách o nás něco je, hlavně se nás dotýká krize – zavírání obřích sklářských podniků a další problémy.

V poslední době se především našemu prckovi stává jeden úraz za druhým – hlavně v tělocviku. Oba nejmladší měli v posledním školním roce úraz na hlavě – otřes mozku. Ani jednou nebyl povolán lékař, ačkoli bylo jasně zřetelné, že o otřes mozku jde. V jednom případě bylo zasaženo i oko a to ledovali, ale lékař nic, a že by zavolali mne (a to se ví, že jsem doma), to také ne. Prostě ho odpoledne poslali domů s tím, že to nic není. Kluci – to nic není, a druhý den ráno to bylo NIC. Nemohli se zvednout z postele, otoky na hlavě, bolest hlavy atd. Tak do nemocnice na úrazovku a ten i onen skončili na dětském na pozorování. Paráda.
Další úraz – prcek měl zlomený prst na noze – taky TV. To bude dobrý, moc brečíš, jsi citlivka – to mu řekli. Druhý den – noha modročerná, nemohl pořádně došlápnout a já ho musela autobusem táhnout do okresního města na úrazovku. Další průšvih – spolužák ho píchnul prstem pod oko – ne do oka, ale pod. Ne, že by volali matku, nebo ho vzali na oční – dali mu led a to stačí. Druhý den – oko černé, neviděl, a co viděl, bylo rozmazané.

Prostě – ve škole se to neřeší, řekne se, že to nic není a že to vydrží, a když kňučí, tak je simulant a když přijde domů a není možné na první pohled poznat závažnost zranění, rodič nic nepozná. Dítě řekne, že se mu sice něco stalo, ale že je to dobrý, že je to v pořádku – na to začínám být poslední dobou alergická – a druhý den jsou z toho problémy jako barák a já horko těžko z kluků tahám podrobnosti a musím vysvětlovat na úrazovce, jakto, že škola zase něco zanedbala.
Poslední perlička – v pátek při TV (jak jinak, že) se zastavil jeden menší chlapec ramenem o hrudník mého prcka (on to není tak úplně prcek, ale je to benjamínek rodiny, proto prcek). Učitelka koukla, řekla dobrý, žádná modřina, to nic, to za chvíli přejde. Přešlo – ráno se nemohl pořádně bolestí ani nadechnout. Ještě že ten tělocvik mají jen jednou za týden.

Tak mě tak napadá, že si budu muset zjistit informace o tom, jestli škola má zavolat lékaře, jestli se nemůže vymlouvat na to, že škola není rodič a proto musí buď napochodovat rodič nebo musí dítě počkat, až dorazí domů. Já nevím.
Můj osobní názor je takový – úraz je náhoda nebo nepozornost. Stát se může kdykoli, za to nikoho neviním a že je prcek dost roztěkaný, to je fakt, takže možná i ty úrazy přitahuje, protože prostě nedává pozor. To všechno beru – to se stát může, je sice divné, že se to stává prakticky vždy, když má tělocvik – když tedy už může cvičit (a on není lenoch, který by se nechal schválně zmrzačit, aby cvičit nemusel).
Já si myslím, že má-li učitel nějaké podezření, že by mohlo jít o otřes mozku či jiný závažný problém, má volat lékaře, který – mimochodem – sídlí pěšky asi 3 min. od školy. Nebo rovnou ambulanci a doprovodit dítě k vyšetření, pokud není rodič schopný během několika minut dorazit do školy. Myslím si, že svěřujeme děti v plné míře na plnou zodpovědnost škole a ta je odpovědná i za to, že se o ně postará v případě úrazu.

Tak a teď bych chtěla znát vaše zkušenosti a když se objeví některá učitelka se svým názorem, bude to určitě zajímavé. Znovu zdůrazňuji – nejde o to, že se úraz stane, děti jsou děti a stane se cokoli a kdykoli, jde mi o následné činy a možnosti učitelů. Jak se zachovají a jak zabezpečí dítě PO ÚRAZU.

Napsal/a: JanaOss