Úrazy ve škole

Rubrika: Chodí do škol(k)y

62759_schoolJak již mnohý ví, mám dětí povícero a jsou to pořádní rošťáci. Každý z nich je temperamentní a každý z nich již dobře zná chirurgickou ambulanci.

Mám spíš takový dotaz nebo jak to nazvat – co a jak, když se dětem něco stane ve škole…

Naše škola je poslední dobou pověstná tím, že to s ní jde od desíti k pěti. Vynikající učitelé minulých let jsou najednou učitelé, na které si každý stěžuje, kteří jsou nepříjemní atd., péče o děti je pofidérní a vůbec si každý stěžuje, že tato škola má divný směr vývoje. Jasně, jsme liberecký region a v každých zprávách o nás něco je, hlavně se nás dotýká krize – zavírání obřích sklářských podniků a další problémy.

V poslední době se především našemu prckovi stává jeden úraz za druhým – hlavně v tělocviku. Oba nejmladší měli v posledním školním roce úraz na hlavě – otřes mozku. Ani jednou nebyl povolán lékař, ačkoli bylo jasně zřetelné, že o otřes mozku jde. V jednom případě bylo zasaženo i oko a to ledovali, ale lékař nic, a že by zavolali mne (a to se ví, že jsem doma), to také ne. Prostě ho odpoledne poslali domů s tím, že to nic není. Kluci – to nic není, a druhý den ráno to bylo NIC. Nemohli se zvednout z postele, otoky na hlavě, bolest hlavy atd. Tak do nemocnice na úrazovku a ten i onen skončili na dětském na pozorování. Paráda.
Další úraz – prcek měl zlomený prst na noze – taky TV. To bude dobrý, moc brečíš, jsi citlivka – to mu řekli. Druhý den – noha modročerná, nemohl pořádně došlápnout a já ho musela autobusem táhnout do okresního města na úrazovku. Další průšvih – spolužák ho píchnul prstem pod oko – ne do oka, ale pod. Ne, že by volali matku, nebo ho vzali na oční – dali mu led a to stačí. Druhý den – oko černé, neviděl, a co viděl, bylo rozmazané.

Prostě – ve škole se to neřeší, řekne se, že to nic není a že to vydrží, a když kňučí, tak je simulant a když přijde domů a není možné na první pohled poznat závažnost zranění, rodič nic nepozná. Dítě řekne, že se mu sice něco stalo, ale že je to dobrý, že je to v pořádku – na to začínám být poslední dobou alergická – a druhý den jsou z toho problémy jako barák a já horko těžko z kluků tahám podrobnosti a musím vysvětlovat na úrazovce, jakto, že škola zase něco zanedbala.
Poslední perlička – v pátek při TV (jak jinak, že) se zastavil jeden menší chlapec ramenem o hrudník mého prcka (on to není tak úplně prcek, ale je to benjamínek rodiny, proto prcek). Učitelka koukla, řekla dobrý, žádná modřina, to nic, to za chvíli přejde. Přešlo – ráno se nemohl pořádně bolestí ani nadechnout. Ještě že ten tělocvik mají jen jednou za týden.

Tak mě tak napadá, že si budu muset zjistit informace o tom, jestli škola má zavolat lékaře, jestli se nemůže vymlouvat na to, že škola není rodič a proto musí buď napochodovat rodič nebo musí dítě počkat, až dorazí domů. Já nevím.
Můj osobní názor je takový – úraz je náhoda nebo nepozornost. Stát se může kdykoli, za to nikoho neviním a že je prcek dost roztěkaný, to je fakt, takže možná i ty úrazy přitahuje, protože prostě nedává pozor. To všechno beru – to se stát může, je sice divné, že se to stává prakticky vždy, když má tělocvik – když tedy už může cvičit (a on není lenoch, který by se nechal schválně zmrzačit, aby cvičit nemusel).
Já si myslím, že má-li učitel nějaké podezření, že by mohlo jít o otřes mozku či jiný závažný problém, má volat lékaře, který – mimochodem – sídlí pěšky asi 3 min. od školy. Nebo rovnou ambulanci a doprovodit dítě k vyšetření, pokud není rodič schopný během několika minut dorazit do školy. Myslím si, že svěřujeme děti v plné míře na plnou zodpovědnost škole a ta je odpovědná i za to, že se o ně postará v případě úrazu.

Tak a teď bych chtěla znát vaše zkušenosti a když se objeví některá učitelka se svým názorem, bude to určitě zajímavé. Znovu zdůrazňuji – nejde o to, že se úraz stane, děti jsou děti a stane se cokoli a kdykoli, jde mi o následné činy a možnosti učitelů. Jak se zachovají a jak zabezpečí dítě PO ÚRAZU.

Napsal/a: JanaOss

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)

  • Anonymní

    Podat na ně trestní oznámení za neposkytnutí první pomoci! Však oni si to příště rozmyslí, jestli děti ošetří nebo ne, nebo zda si pořídí do školy lékárničku!!!

  • Rezeda

    Omlouvám se, zlobí mi klávesnice a vypadávají mi písmena, snad je to srozumitelné i tak.

  • Rezeda

    Jano, to je dost laxní přístup k vyhlášce, kterou už tu uvedla první komentující. Obecně se do knihy úrazů zapisuje úraz, po kterém nebyl žák ve škole aspoň dva následující dny. Navíc na žádost rodiče musí škola udělat i záznam o úraze, kdy pak žák do školy chodil. Oboje je povinností školy! Celý zákon i s formuláři na záznan o úrazu je on line zde: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-64
    Pokud jde o pojištění dětí, zpravidla se plnění nevztahuje na školní úrazy, protože škola je pojiště sama o sobě a případné plnění za úraz uplatňuje škola u své pojišťovny.
    Dál je hlavně povinností školy nahlásit úraz BEZODKLADNĚ rodiči dítěte (§ 3, odst. 1). Pokud nejste spokojeni s tím, jak se škola zachovala a nepomáhá rozhovor s ředitelem, musíte to řešit na školní inspekci. Osobně se tomu laxnímu přístupu divím, u ná se spíš hlásí i blbiny, aby se něco nezanedbalo, z toho může být pro učitele celkem velký průšvih…

  • Anonymní

    Dobrý den, mám dotaz na školním bruslení synovi spolužák zlomil pravou nohu – holení kost od kolene až po kotník. Volala mi ze školy učitelka ať si pro syna dojedu. Nevolali sanitku, ani nohu nefixovaly pro podezření na zlomeninu – dlaha ani obvaz NIC. Žádný ošetření jak nás na ZŠ učili uděláno nebylo. Manžel chtěl at mu učitelka donese dlahu nebo obvaz že to synovi zafixuje – NIC NEMĚLI! takže plačícího syna jsme sami odvezli na chir. pohotovost byl trochu i v šoku a dostal z toho teplotu. Nechali si ho v nemocnici 5 dni a dodnes je doma. Žádný záznam o úrazu mi nebyl doručen ani mě nikdo nekontaktoval. Co mám dělat dál? Laxnost a nezájem školy mě šokuje. Udělali mu v nemocnici RTG a ihned mu dali dlahu a ráno před propuštěním mu sádru dotočili. Pro úplnost. Pojištěného syna nemám. Děkuji předem za odpověd – hezký zbytek dne vám přeji

  • Anonymní

    Dobrý den, mám taky zkušenost se školním úrazem. Ve vyučovací hodině si paní učitelka odskočila do kabinetu a můj syn neměl nic jiného na práci než se začít házet se spolužákem pet lahví. Skončil s rozseknutým rtem. Paní učitelka mi ihned volala, takže jsme jeli na ošetření do nemocnice (2stehy). Pan ředitel mi velmi nevybíravě sdělil, že to byla neukázněnost a nic vyplacet nebude. Obrátila jsem se na příslušný inspektorát České školní inspekce a tam mi sdělili, že na žádost rodiče je ředitel povinnen vyplnit záznam o úrazu. Tak teď čekám jak to dopadne. Úraz, ale musí být zapsán v knize úrazů (což naštěsti proběhlo). Jinak vše potřebné najdete ve vyhlášce č. 64/2005 Sb.

  • Anonymní

    Škola má povinnost nahlásit úraz dítěte zákonnému zástupci (dle platné legislativy) „bez zbytečného odkladu“, což znamená podle zhdnocení situace okamžitě telefonicky, pokud to vypadá na nutnost ošetření lékařem, a poté o situaci rozhoduje rodič – předpokládá se, že si pro dítě přijde a zajistí návštěvu lékaře. Pokud však situace nevypadá akutně (žák se třeba bouchne do ruky, ale říká, že ho to nebolí a nic mu není a chová se dál normálně), stačí informovat rodiče třeba jen zápisem do ŽK (pro jistotu, aby věděli, že se něco stalo, i kdyby na to dítě už zapomnělo a neřeklo nic). Samozřejmě v případě vážného zranění většina škol volá rychlou, nenechá dítě třeba vykrvácet a nečeká na rodiče 🙂 Ale v případě běžných zranění typu výron kotníku, zraněné koleno atd., se zavolají rodiče, ti si dítko zavedou k lékaři dle vlastního rozhodnutí. Škola dále musí sepsat do Knihy úrazů záznam o úrazu a to nejpozději do 24 hod poté, co se o úrazu dozví (čili pokud je to škole nahlášeno až druhý den, zapíše se to druhý den, ale je dobré to déle neodkládat, protože pak se už těžko dokazuje, že se úraz opravdu stal ve škole, např, pro potřeby pojišťovny). Elektronický záznam o úrazu se vypisuje v případě, že důsledkem úrazu je absence žáka ve škole po dobu minimálně jednoho celého vyučovacího dne (nebo v případě, že o to zákonný zástupce požádá, i když výše uvedená podmínka není splněna, třeba kvůli tomu, že má vlastní úrazové pojištění a potřebuje tento záznam pro svou pojišťovnu), a dále se pak úraz hlásí pojišťovně, u které je škola pojištěna.

    Takže škola nemá povinnost vodit děti k lékaři (přiznejme si, že řadě rodičů by se ani nelíbilo, aby dítě bez jejich vědomí dopoledne učitel tahal po doktorech, kteří by se jim třeba nezamlouvali a sami by si zajistili jiného doktora atd.), ale má povinnost vám to nahlásit, ať už hned telefonem (je na vás, jak s touto informací naložíte, jestli si přijdete pro dítě hned, nebo ho necháte ve škole a k doktorovi ho vezmete třeba, až jdete z práce) nebo po skončení vyučování. Pokud škola úraz neohlásí rodičům, pak neplní svou povinnost a na to je třeba poukazovat a dožadovat se nápravy (klidně trvejte na tom, ať vám učitelé vždy hned zavolají, ať se stane cokoliv, i sebemenší drobnost). O úraze má být rodič VŽDY informován učitelem (nikoliv jen dítětem).

  • poníček

    Dobrý den,taky mám špatnou zkušenost,zrovna ze včerejška.Mého 10 letého syna včera napadl jeho velmi agresivní spokužák-podotýkám,že se to stalo ve druhé vyučovací hodině,kde byly učitelka to by mě taky docela zajímalo,ale znáte to v tu chvíli řešíte zdraví dítěte.Naštěstí syna jedna paní učitelka ihned odvedla k lékařce,která je minutku cesty od školy,ale o úraze jsem byla informovaná až lékařkou,která mi zavolala do práce. Ve škole to prostě nikoho zřejmě nenapadlo. Syn má slabý otřes mozku a zlomený nos. Takže z liknavým přístupem škol je to všude stejné. Jsme z Olomouce

  • Jani,mám taky doma „šikulku“,ve škole se mu stal úraz zatím třikrát (o kuriozitách, které se mu staly mimo školu, by se dala sepsat kniha)Asi ve druhé třídě ho napadl starší spolužák.Naštěstí je viděla jeho učitelka,agresivní kluk byl potrestán-myslím, že třídní důtkou-a mně napsala upozornění, co se stalo,ale že našemu malému nic nebylo,takže u lékaře nebyl.Co se týče dalších úrazů,jednou do něj o přestávce vrazila spolužačka tak šikovně, že se zastavil o zeď a měl naštíplý palec na noze.Bohužel to nikdo z kantorů neviděl a malý dělal hrdinu,takže nikomu nic neřekl,i když chodit nemohl…Když jsem byla další den za učitelkou, reagovala vcelku podrážděně,že to malý měl hlásit sám nebo ještě ten den jsem měla zavolat já.Jelikož se tak nestalo, celkem ji to nezajímá (chápu, že nemůže vědět všechno, ale opravdu mě nenapadlo se po synově návratu vrhnout k telefonu a volat jí.Spíš mě zarazil tón, kterým se mnou mluvila) Podruhé to bylo v TV,kdy učiteli hlásil, že ho bolí noha,ten ho odbyl s tím, že to má rozcvičit a byly z toho natažené svaly a 14 dnů o berlích.Situace se v podstatě opakovala jako u předešlého případu,úraz zaznamenán nebyl,takže se opakovala předešlá situace včetně reakce učitelky, která se zjevně obávala možných hrozících komplikací…Tak tolik mé zkušenosti.

  • Horempádem

    JanaOss, tak když jsem si tohle přečetla, tak jsem se fakt nestačila divit. Já pracuji jako dozorový auditor pro firmy mimo jiné v oblasti Bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Co se týká úrazů ve škole je to to samé, jakoby se stal úraz v práci. Každý zaměstnavatel, ať už je to sebevětší „lenoch“ tak ví, že když se zaměstnanci něco stane, i kdyby to byla malichernost, tak je to zapsáno do knihy úrazů a pokud je to nutné, tak se zhodnotí zdravotní stav. Pokud to vyžaduje lékařské ošetření nebo alespoň kontrolu, tak to zajistí. To samé se vztahuje na školy. V momentě, kdy jsou vaše děti svěřeny do jejich péče nesou odpovědnost za zabezpečení ochrany zdraví vašich dětí. V praxi to znamená, že jednak musejí předcházet případným úrazům a eliminovat nebezpečí, tak za druhé pokud se něco stane a může to být sebemenší prkotina (náraz do lavice, spadnutí ze židle, či cokoli jiného třeba při tělocviku), musí zkontrolovat stav dítěte a střízlivě zhodnotit nutnost vyšetření či ošetření lékařem. V neposlední řadě upozornit rodiče telefonicky, osobně nebo písemně, že došlo k úrazu. Za další oni sami by měli na škole evidovat úrazy z důvodu zpětného dohledání, kdy se to stalo, jak to bylo řešeno, kdo byl uvědoměn o stavu dítěte, či jestli bylo ošetřeno. Absolutním nesmyslem ze strany vaší školy, je neustálé zanedbávání zákonné povinnosti tyto úrazy hlásit rodičům a neposkytování první pomoci, ať už v podobě přivolání lékaře, či doprovodu na lékařské ošetření, pokud to stav vyžaduje. Proto domáhejte se svých práv na ochranu zdraví svého dítěte, které jsou oni povinni zajistit!
    Hodně štěstí a dejte jim za uši 🙂

  • JanaOss

    JÁ BYCH K TOMU ŘEKLA ASI TOTO
    Děti jsou ve škole pod dohledem učitelů a neustále je nám všem – jistě i vám všem – zdůrazňováno, že učitel za žáka ručí a proto musíme chodit i pro deváťáky, když mají jít k lékaři během dne sami až do školy.

    Logicky- jestliže já svěřím dítě do péče školy a učitelů, pak jestliže se něco stane, jsou povinni zajistit dítěti potřebnou péči, což je i ošetření lékařem při případném úraze. Üraz se může stát a stane se, to nepopírám. Je fakt, že časté úrazy svědčí o špatném přístupu vyučujícího (jako např neustálé úrazy mého syna v TV). Nemám nic proti učitelům. Ovšem, každý tělocvikář a prakticky každý učitel, má mít zdravotnické minimum. Tělocvikáři to – nemýlím-li se, mají dokonce v osnovách ještě na škole.
    Vzhledem k tomu, že rodič nemusí být v dosahu – je tedy na řadě učitel, který za dítě zodpovídá, aby s ním absolvoval lékařskou prohlídku a nezaštiťoval se tím, že přikládal na hlavu led. To je tak chabé jako tvrdit u hrnce mléka, že jsme mu říkali, aby při varu neutíkalo z hrnce.
    Učitel mi zodpovídá za bezpečí mého dítěte, je tedy povinností učitele nebo ředitele školy, aby se postaral o dítě, nastane-li nějaký úraz. Tedy- zavolá nebo s ním navštíví lékaře.
    Toť můj názor a mé nastudované předpisy

  • Pokud vím, tak v naší škole se volá sanitka k jakémukoliv podezřele vypadajícímu úrazu, ihned se informují rodiče a s žákem jede některý učitel. Jinak pořád dětem zdůrazňují, aby i zdánlivě banální úraz hlásily učiteli, protože se situace může do rána změnit, viz. zčernalý prst, a pak je třeba mít úraz zapsaný kvůli pojištění.P.

  • Každá škola má tzv. knihu úrazů, do které se musí zapsat jakýkoli úraz ve škole (tělocvik, chodba, dílny, pracovky apod.). Zápis o úrazu obsahuje datum, čas a místo, kde se úraz stal, jaká část těla byla poraněna, jak kúrazu došlo. Tím se učitelé kryjí v případě, že by se z úrazu vyklubalo něco „dalšího – horšího“. Škola je pro tyto případy pojištěna, kdyby měla pojištěnému vyplatit odškodné za úraz nebo trvalé následky.
    ¨Nevím o povinnosti volat lékaře, ale v praxi to vypadá tak, že si vedení školy nechce vzít na triko nějaké zanedbání, proto se volá podle povahy úrazy sanitka nebo rodič, případně se dítě v doporovodu dospělého pošle k lékaři.

  • bamiska

    tak tohle se mi čte špatně, také mi kluk upadnul když šel na záchod o hodině a byl z toho otřes,ale paní učitelka mi okamžitě volala, hned jsem s ním oběhla doktory a řešili jsme to i paní učitelka sepisovala papír….je fakt, že už se pojistili a následný rok jsme podepisovali papír, že během hodiny když pujde na záchod za něj ona nemá zodpovědnost, to je asi otázka na další diskuzi…ale v každém případě jak tak koukám,můžu být ráda jak to proběhlo…já jsem zastánce toho raději k doktorovi aby človšěk měl jistotu…

  • bokul

    Poskytnu jen krátkou moji osobní zkušenost…

    Rok před tím, kdy se mi stal ve škole úraz, jsme byli na „sporťáku“ – kde nám můj tělocvikar vykladal teorii – jak se postarat o „raněného“.

    Takze – JAK BYSTE OSETRILI ZLOMENINU VY?

    Onehda na sportaku rikal – fixovat k nejake dlaze a poraneneho dostat k lekari.

    Rok pote se mi stal uraz. Asistoval pri tom zminovany telocvikar. Pri palkovane (baseballu) jsem byla z boku srazena spoluhrackou. Ocitla jsem se na zemi, ani nevim jak. Priserne me bolela kolena… Ucitel mi rekl (skoro jako by si hral na BOha) – VSTAN a odejdi do telocvicny – NESLO TO…. Tak me tam odtahl s pomoci jednoho spoluzaka – podotykam, na obe nohy jsem musela doslapovat.

    Rekl mi, at se zklidnim uvnitr… Me tekly slzy bolesti a ja je nemohla zastavit. Az hodina skoncila – ucitel mi rekl, at se prevliknu, ze me teda druhy telocvikar doveze na chirurgii… Jo, takze jsem se nejak „dohrala“ do sprch, abych se prevlikla (zvladla jsem jen vymenu tricka).

    Na chirurgii jsem byla vysazena ve 12 hod, kdy tam zacinala hodinova pauza. Ucitel me tam nechal sedet na chodbe na voziku… Jo, jako diabeticka jsem tam zustala na pospas sama sobe – bez jidla – bez osobnich veci….

    Mezi tim uz cela skola vedela, ze mam uraz – ale ze mi nic neni – ze pry jsem jen v soku…

    Jo, v soku. Zlomena holenni kost s masivnim krvavym vypotkem, nasledna hospitalizace, dlouhodoba rekonvalescence bez vysledku (noha mi po sundani sadry nesla rozhybat), nasledna operace se zaverem:

    Poskozeni chrupavky 3. stupne (pozn. 4. stupen je ten nejhorsi, kdy je nutna vymena kloubu), 80% menisku odstraneno, pretrzene vazy…. (operace byla az 6 mesicu po urazu, protoze mi nikdo me bolesti neveril…).

    Co dodat? Onen telocvikar ma taky deti, tezko rici, jak by se tvaril, kdyby je ucil nekdo podobne sikovny jako on sam. Ono, clovek se nemuze zbavit otazky – zda nektere veci nemuseli byt jinak, kdyby me osetril tak, jak to sam vykladal v ramci teorie pro studenty.

    No, nebudu se dale rozepisovat – kdo nevi, ze mam zmrzacenou nohou, ve vetsine pripadu to nepozna – nicmene zdrava uz neni a nikdy nebude. Musim na sebe davat pozor – protoze vymenu kloubu by mi neudelali – jsem na to prilis mlada.

    Jo, a to se mi stalo 1,5 mesice pred maturitou… takze jsem maturovala v kratasech (a odmaturovala). Tezko byste mi uverili, ze 6 tydnu pred onim urazem se mi zdalo, jak maturuji s vysokou sadrou a berlemi….

    Tot zivot.

    Nikomu nepreji podobnych zazitku…

  • Pane jo,dobrá škola…
    Já už mám dítka dost let ze školy,ale takový přístup teda neznám.Pamatuju jak mě učitelka naháněla telefonem do práce/v tu dobu ještě mobil nebyl/,že našemu mladýmu v hodině tělocviku se stal úraz.V zápalu hry do něčeho vlítnul a zůstal ležet.Než jsem doběhla do školy byl odvezen s učitelkou do nemocnice.V tu chvíly by se ve mě krve nedořezali.Než mi vypověděli co a jak,byla učitelka s klukum zpátky.
    Dcera/horší divoch než kluk/prozměnu nosila v žákovský oznámení nebo jsem byla osobně upozorněna vychovatelkou v drůžině-učitelkou,že si jí mám pozorovat z důvodu toho a toho….
    Kolikrát sem měla pocit,že příšerně přehání-no bože do něčeho vrazili,upadli,ale vstali.Zdálo se mi,že jejich obavy jsou přehnané.
    Jen do té doby než po hodině tělocviku dcera padla na koleno a do druhého dne začlo roční lítání po doktorech.
    V koleně voda,injekce do kolena,rok bez tělocviku.
    Předtímto maratonem učitel s holčinou sepsal protokol o úrazu.
    I já matně pamatuju,že přístup učitelů byl k nám v době školní taky takový.
    Snad je to tím,že není učitel jako učitel a mi měli štěstí na ty s velkým U,kteří brali svá povolání za svý a né jen si od učit svý a padla.
    No po pravdě-v dnešní době jim není co závidět,ale dali se na to a dítka jsou živější a určitě mají svý povinnosti ohledně úrazů ve škole.
    No snad jste si svůj příděl trampot vybrala,držím palce…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist