V září, na začátku školního roku, se mě paní učitelka zeptala, jestli budeme chtít poslat syna v květnu do školy v přírodě. Odpověděla jsem, že ano, jelikož tohle téma jsme doma probírali. S manželem jsme si byli jisti, že ten náš klučina se bez nás týden obejde a bude rád se svými kamarády. Deni se moc těšil a průběžně zjišťoval, kdo všechno ze školky pojede. A najednou to bylo tady…
Musela jsem k pediatrovi pro potvrzení, že Deni nemá žádnou infekční nemoc a za papír zaplatila 100 Kč. Do kufru jsem musela přibalit očkovací průkaz a kartičku pojištění. Kromě sportovního oblečení jsem nesměla zapomenout na pláštěnku a gumáčky. Některé věci jsem koupila nové, ale většinu oblečení měl starší na ven-do lesa.
Večer před odjezdem chtěl Deni, abych si s ním lehla do postele a počkala, než usne, protože prý bude dlouho bez nás, tak abychom se ještě užili. A v tu krásnou chvilku jsem si říkala, jak to bez něho doma vydržím. Ráno nemohl dospat a vlezl si k nám v ložnici do postele. Doprovodit ke školce jsme ho šli i s taťkou a bráškou. Když jsme dali kufr do autobusu, tak jsme se s ním rozloučili a Deni se svým kamarádem a kamarádkou nastoupili do autobusu. Já na ně ještě zavolala, ať si to tam hezky užijí, děti nám zamávaly, autobus nastartoval, dveře se zavřely a naši skřítkové nám odjeli.
Každým dnem jsem na něho myslela, jak se mu asi daří, večer před usnutím jsme mu s jeho mladším bráškou posílali pusinky na dobrou noc a počítali, kolikrát se ještě vyspíme, než se nám Deni vrátí domů. Doma to bylo trošku klidnější, nikdo se tady nepošťuchoval, nehádal, nežaloval a mně to připadalo, jako kdybych měla jen jedno dítě. Takové odpočinutí. Ale samozřejmě, že už jsem zvyklá na ten humbuk, který tady bývá, proto mi to ticho přišlo za chvíli takové divné a byla jsem ráda, když přišel pátek.
Manžel mě překvapil, že přišel dříve z práce, aby s námi mohl jet ke školce Deniho vyzvednout. Autobus přijížděl, troubil a všichni rodičové chtěli ty své dětičky vidět, ale v autobuse byly zatáhnuté závěsky, takže jsme neviděli nic. Paní ředitelka na nás z autobusu volala, že děti chtěly ještě zůstat na chatě, proto posílá jen špinavé prádlo a prosí, abychom na pondělí nachystali čisté. Otevřenými dveřmi jsme viděli děti, jak leží pod sedačkami a smějí se. Vystoupili z busu a všichni měli na sobě čepičky a prostříhané trička po tatíncích, takže vypadali jako opravdoví skřítkové. Zazpívali nám písničky, řekli nějaká skřítkovská hesla a rozběhli se nám do náručí.
Doma jsme dlouho seděli a Deni nám chtěl všechno povědět, takže jsme se dozvěděli, že každý den byli stříkaní repelentem proti klíšťatům a večer je paní učitelky prohlédly. Na pokoji byl se svými kamarády, dveře zůstávaly otevřeny, aby paní učitelky měly přehled. Každý den chodili do lesa, kde hráli různé hry, poznávali stromy. Vyráběli nápoj lásky a měli svatby, opékali špekáčky, naučili se nové básničky, písničky, hledali poklad, z kterého si každý domů přivezl barevné drahokámky, zlaté a stříbrné kamínky. Myslím, že si to tam hezky užili a mají milé vzpomínky. Deni zůstává ještě rok ve školce a už teď tvrdí, že příští rok jede znovu, že tam bude mít jiné kamarády, protože mu všichni utečou do školy. A já už to odloučení snad nebudu prožívat tak těžce, protože budu vědět, že si to ve škole v přírodě užívá.
Napsal/a: milli.s
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Nedávno jsme diskutovali ve škole s ředitelem, proč nejezdíme na švp. On odvětil, že je s tím spousta práce a já argumentovala tím, že většinu práce stejně „odedřeme“ my jako učitelé a existují společnosti, které většinu práce udělají za nás. Údajně o tom bude přemýšlet…Jaký na to máte názor?
U nás bohužel tohle taky není žádne školky nebo školy v přírodě jen školní 1dení výlety
Milli, je to bohužel o lidech. Kdyby se fakt chtělo, tak by to samozřejmě šlo.
Jinak já i Eli jsme se školkou spokojení, učitelky dobrý, všechno, určitě dělají všechno co musejí,ale navíc ani ťuk. I učitelky chtěli jet na výlet jinam, ale ředitelka si stojí za svým a nikdo s ní nehne.
Buď ráda, že máte tak dobrou školku. M.
Martaska,děkuji:-))
To je škoda, že paní ředitelka vidí problém v tom, co by bylo zajímavé pro děti.:-(( Ještě nedávno jsem si myslela, že plány mají všechny školky podobné, ale určitě to hodně záleží na vedení, do čeho se chce pustit a na co se cítí. Sestřenice vodí chlapečka do jiné školky a tam se mi třeba líbí to, že pořádají kurzy pro maminky. Jako např. angličtinu, malování na textil, před vánoci pečou společně pro děti na besídku perníčky. A na nějaký kurz může přijít i mamka, která má dítě v jiné školce.
… a nejenom těhule, já plakala když jsem po návratu z porodnice uviděla připravený kočárek… 🙂
Milli, moc hezký článek a docela vám závidím, u nás nic podobného ve školce není, něco takového zorganizovat by byl pro naší ředitelku neřešitelný problém. Jezdí už 7 let s dětmi na výlet do ZOO, když jsem jí navrhovala udělat výlet jinam – do záchranné stanice pro zvířátka, kde pro děti připraví zábavný program a na konci by si mohli upéct buřty, byl to problém, protože to tam neznají, děti by to určitě nebavilo a jak by opékali buřty s tolika dětmi si taky nedovedla představit.
Milá Milli, moc Ti děkuji za milou odpověď. U té plačící maminky v 8.měsíci jsem se fakt nasmála!:-)) Nás těhule opravdu dokáže rozbulet cokoliv…:-)
Lendulo, děkuji za přečtení mého článku:-)
Já si právě myslím, že to odloučení neseme jako mamky hůře, než děti. Spousta nás si myslí, že by to dítě nezvládlo a tak některé mamky od toho ustoupí a dítě do školy v přírodě nejede a pak je to možná škoda.A těhotenské hormony s náma dokáží pěkně zamávat. Já když měla před druhým porodem, tak jsem brečela,když jsem staršího musela nechat poprvé spát ve školce. A známá nedávno v 8 měsíci těhotenství plakala, když její dcera nakreslila hezký obrázek,kde namlovala maminku.Tak si hezky užívej zbytek těhotenství a přeji Ti rychlý a pohodový porod:-))A hlavně zdravíčko, pro tebe i miminko!!!
Milli, děkuji za pěkný článek!:-)
Naše pětiletá dcera jela letos také do školy v přírodě, vrátili se 15.května. Když jsme byli tázáni, zda dcera pojede, řekla jsem rovnou NE, protože jsem si prostě neuměla představit, že by zvládla 5 dní bez nás. Nakonec se ukázalo, že ona to zvládla naprosto v pohodě, problém byl spíš ve mně.:-)
Máme ještě tříletou cácorku a miminko v bříšku, které se má narodit do 14 dnů. Takže mnou možná mávaly i těhotenské hormony a doslova jsem trpěla při představě, že tady starší dceru nebudeme mít těch 5 dnů.
Ona si to však náramně užila, učitelky říkaly, že byla úplně skvělá, samostatná a moc šikovná.:-) Ona sama říkala, že se jí stýskalo až poslední večer, že už to bylo nějaké dlouhé. Já osobně jsem to odloučení přežila také daleko lépe oproti mému původnímu očekávání a doma jsem měla s jednou dcerkou opravdu nějaký daleko větší klid…:-) Ale toho pátku už jsme se nemohli dočkat. Vím, že příští rok pojede znovu a určitě si to zase pořádně užije.
Padmé, děkuji:-))
P.ředitelka právě říkala, že za ten týden mimo domov poznají děti úplně jinak, než je znají ze školky. A taky si myslím, že se děti k sobě chovají jinak, protože určitě každému je aspoň trošku smutno po rodičích a jsou tam všichni na stejné lodi.
Milli, no výborně a máme tu od Tebe druhý kousek (mám na mysli spisovatelský počin) – díky za něj, jsi šikulka, chválím, jen tak dál 🙂
Školka v přírodě je moc fajn nápad, je skvělé, že si to Deni užil a že se mu tam líbilo. 🙂 Myslím si, že se právě na takových akcích výborně tmelí kolektiv, děti se lépe poznají a paní učitelka může odpozorovat spoustu zajímavých a užitečných věcí.
Takže to celé komplexně CHVÁLÍM.
Ájíku, naše školka jezdí už hodně let do přírody, jen nevím, jestli na stejné místo. Jsem ráda, že si to tam tak užili, mrzelo by mně, kdyby přijel unuděný. Nějaký volný víkend se na to místo musíme jed podívat, protože Deni nám chce ukázat, kde byl. Paní ředitelka je i fotila, tak snad budeme mít i nějakou fotku na památku.
Vím jak se Ti po klukách musí stýskat.Ono ten klídek je taky fajn, ale když ty mazlíky máme u sebe, tak je to ještě lepší:-))
Milli, tak to je krásné :)))
U nás bohužel školky v přírodě nejsou, ale obávám se, že Dájík by to stejně „nedal“.
Vaše paní učitelky to měly moc hezky připravené, klobouk dolů… z dojmů je vidět, že si to děti užily 🙂
A to odloučení – teď mám dva starší syny v lázních, taky je tu větší klid, větší pořádek, mám o dost méně prádla a sníme toho o moc méně :)) No pohoda…. ale stejně se mi moc stýská a už se těším, až se vrátí 🙂
Mobile Sliding Menu