PVD: Kubíček, Honzíček…. Už můj tříleťák

Opravdu ani nevím po jaké době,  ale snad si nás tu ještě někdo pamatuje. Mě je letos čerstvě 35 let a mému synovi byly minulý týden 3 roky.  Já jsem Jana, syn Jakub Jan, čili Kubíček Honzíček 😉

Jsme sami, tedy bez tatínka a chlapa vůbec… od samého začátku… a já jen doufám, že né do konce… Psala jsem o tom od samého začátku v těhotná s VD…
Zkrátka, dneska žijeme s babičkou a mamkou v 3+1, což je někdy dost na palici… Ale jiná možnost zatím není, Kuba chodí do jeslí, od září půjde do školky a já už 2 roky pracuju jako pedagog odborného výcviku, letos konečně na plný úvazek. Ovšem právě proto také musím studovat.
Kuba je živel… což byl už tenkrát v břiše, neměla jsem fotku z ultrazvuku za celé těhotenství. Poprvé se otočil v 4 týdnech na břicho a chodil v 8,5 měsících.  A dneska? Šílenost, někdy jednak pořád mluví a ty řeči. Neustále kolem sebe poznává cokoli a strašně nutně musí všechno vědět, na 3leté prohlídce jsem však byla pyšná, paní doktorka jen chválila a chválila. Tak aspoň tak, kéž by nám to vydrželo.
Naše všední dny vypadají hodně podobně, ráno do jeslí, do práce a odpoledne nakoupit a domů převléct a buď ven anebo si hrát.  A víkendy se snažíme výletit, dokonce sbíráme kešule, tedy nedávno jsme začali, ale tak snad nám to vydrží. Už aby bylo teplo a mohli jsme vyjet i na kole ;-).
Práci ve školství si chci udržet, hlavně kvůli prázdninám a času s Kubulou, i když zrovna dneska je to na palici. Pracuju s dětmi se speciálními potřebami a je to… no dost vyčerpávající. Nikdy jsem si nemyslela, že to zvládnu, ale baví mě to, je to výzva. Pomáhat a učit, a to i přesto, že doma díky tomu vychovávám úplně jinak, než jsem chtěla,  ale co si budeme povídat, všechno jsem to chtěla trochu jinak.

Kuba je strašně, nebojím se říct chytrej, ovšem až vyčůranej. Umí to zahrát jak na mladou babičku, tak na starou,  na mě a ségru, prostě na všechny. V jeslích má kamaráda, se kterým pěkně zlobí, tety z nich občas šílí.
Já chodím do práce,  kde mě to baví, i  když kolektiv nic moc. Doma na palici, babi už si nepřizná, že má věk a nárok zapomínat a nezvládat. Mamka si užívá vnoučka, ale občas jí nedochází, že máma jsem já a co já řeknu, to platí a přes to vlak nejede. Jednou za 14 dní se ze mne stane studentka na ČZU,  kde teď v druhém ročníku vždy z pátku na sobotu přespávám a musím říct, že to mě zkrátka drží nad vodou, jsme super kolektiv, takže po škole si zahrajeme „Česko“ nebo „Aktivity“, pomůžeme si se seminárkama, zkrátka fakt super odpočinek a bezva lidi. Návrat v sobotu večer ke Kubovi je vždycky krásnej, roztomilej. Za půl roku jsem na týden ve škole na UK, kde studuju speciální pedagogiku, ale to nejde s prvním studiem vůbec srovnat. Takže už umíme s Kubou být od sebe. Je pravda, že mě to vždycky něco stojí, minimálně kinder vejce 😀 a před Vánoci jsem byla na týden na Slovensku na stáži, což byl pro nás oba masakr. Pro mě asi větší, strašně se mi stýskalo!!!  Ale upřímně mi to pomohlo nejen pracovně, ale i finančně…
Takže abych to shrnula, máme se dobře. Kuba je „zdravej darebák“. A upřímně, dřív by mi to asi ani nepřišlo divný tak jako teď, když se věnuji dětem, které jsou mentálně postižené, nebo ze sociálně slabých rodin,  tím spíš jsem šťastná za to málo, co mám. A upřímně tím myslím jen to materiální, jinak mám nejvíc!!! ♥

Napsal/a: Zikminka