Na učitele se vždy jen nadává

Tuto větu jsem nenapsala já. Jen jsem si ji přečetla. A nutno říct, že upoutala mou pozornost a tím mě jaksi pobídla k zamyšlení… Ještě před rokem a půl bych si s chutí zanadávala také a popustila uzdu svému slovníku. Ale TEĎ už nemůžu.

Proč? Odpověď je snadná: naše současná paní učitelka je báječná. Splňuje všechny mé představy o tom, jaká by paní učitelka měla být. A to je co říct! Pocházím totiž z učitelské rodiny a vzhledem k tomu, že u nás to všichni cítí jako poslání a ne jako povolání, mé požadavky jsou setsakramentsky vysoké.
Nu a tentokrát to byla trefa do černého. Měli jsme štěstí. Opravdové štěstí.
Naše paní učitelka má v prvé řadě srdce na správném místě, už několikrát mi předvedla, že umí podržet, povzbudit i nabídnout pomocnou ruku. Je na ni spolehnutí, když něco řekne, tak to platí – a to si velmi cením. Je inteligentní a v ruku v ruce s tím i rozumná, nenakládá dětem víc než je nutné a tak jako je umí přitáhnout, umí jim i ulevit. V osobním kontaktu je příjemná, vstřícná a upřímná.

A k tomu ještě musím jedním dechem dodat, že má očekávání nejen splnila, ale dokázala je i předstihnout. Jak? Čím?

Uvedu pár střípků z našeho školního života.

Děti jely na školní výlet spojený s nocováním. Nejprve jízda autobusem, přestupování na vlak a zbytek pěšky… Celý den jsem na ně myslela, jestli je všechno, jak má být… A když večer pípnul mobil a tam zprávička: Jsme na místě, všichni jsou v pořádku. Pomyslela jsem si, že je skutečně skvělá.

Děti měly ve škole soutěž ve zpívání. Děti se těšily, připravovaly, chystaly taneční doprovod – což volně přeloženo znamená: dupnutí do taktu, zvednutí ruky na umocnění áááá, otočka při dokončení sloky… Vzhledem k tomu, že soutěž probíhala v době vyučování, většina z nás se nemohla přijít podívat. Tak nám paní učitelka poslala domů záznam (DVD). U přehrávání onoho darovaného DVD jsem ronila krokodýlí slzy, bylo to tak krásné a dojemné…

No a v pololetí mnou „otřásla“ do základů. Syn přišel ze školy s vysvědčením a velkými deskami. V těch deskách měl sešité všechny své velké písemky, různé školní práce a v neposlední řadě: hodnocení od paní učitelky na každý předmět zvlášť.
A to už jsem si připadala jako v Jiříkově vidění!

A takhle bych mohla pokračovat dál a dál a psát další a další příhody a postřehy…

Takže – naše paní učitelka je doopravdy báječná. Kdybych měla hodnotit já ji školní známkou, dostala by ode mne jedničku s hvězdičkou podtrženou. Je to prostě učitelka s velkým „U“ a zaslouží si nejen úctu, ale i upřímný obdiv za obrovskou trpělivost a za nasazení, s jakým s dětmi pracuje. Klobouk dolů před takovými pedagogy!