Lyžařská škola

Rubrika: Chodí do škol(k)y

1153278_skier_Lyžařská sezóna je v plném proudu, dokonce i počasí všem milovníkům bílého sportu přeje. Ani naši rodinu nenechaly bílé kopce chladnou. Pokud jsme váhali, přesvědčilo nás smogové počasí v nížinách, tedy i našem městě, kde limit je překračován 14x…

Cestu jsme spojili, pro naši ratolest příjemnou, s jízdou vlakem.
My jsme lyžařskou výstroj nebrali, protože jsme se rozhodli plně se věnovat Anežce a jejím novým lyžím. Doma na mírném kopečku už absolvovala sjezd, proto nastala chvíle vyzkoušet pravou sjezdovku.
Jelikož bydlíme v blízkosti Beskyd, mířila naše cesta sem. Konkrétně do Mostů u Jablunkova, přestože těch vhodných míst pro lyžování s dětmi je mnoho.
Mírnější kopeček s vlečným lanem na okraji tří sjezdovek nás nadchl. Do doby, než začala Anežka protestovat, že na provaz nepůjde, a po deseti minutách chtěla zouvat lyže úplně.
Poučeni známými, že nemáme dítě nutit, jinak bychom mu lyžování znechutili, jsme zoufale zuli lyže a dívali se, jak si vesele a spokojeně hraje ve sněhu.
Mezi tím se u dětského vleku objevilo dítě s razicím zeleným trikotem na kombinéze a o něho se staral jakýsi mladík, který ho klidným hlasem vedl ke správnosti držení lyží i těla. Lyžařská škola – napadlo mě a zároveň s tím, „to bychom mohli zkusit“. Okamžitě jsem běžela k pokladně zjistit cenu, podmínky apod.
U pokladny visel plakát, že hodina v lyžařské škole stojí 250.-, pokud máte více děti k výuce, cena se za každé dítě snižuje. Čím víc, tím líp. S manželem jsme byli ochotni peníze do naší dcery investovat. Ne, že bychom byli úplní lyžařští anafalbeti (manžel dokonce lyžuje od dětství), ale přeci jen autorita někoho jiného něž rodiče a zkušenosti onoho člověka jsou namístě.
Bohužel k mému zklamání byli všichni instruktoři obsazeni. Ale nehodlala jsem se vzdát. Mladík už musel každou chvíli končit. Sdělil mi, že by měl mít hodinu čas, pokud si rodič vyučovaného chlapečka nebude přát prodloužit jeho služby. S radostnou škodolibostí jsem sledovala, že chlapečka lyžování přestává bavit, tudíž se blíží naše šance. Instruktor šel chlapce odevzdat rodičům.
Manžel si instruktora hlídal jako oko v hlavě, aby nám ho někdo nepřebral. Přestože se nám hodina zdála na začátek dlouhá, rozhodli jsme se to zkusit. Štěstí stálo i nadále u nás. Našel se tatínek, který by taky rád svou holčičku zaučil a taky mu stačila půlhodinka.
Ještě půlhodinu jsme počkali a pak s velkým očekáváním předali Anežku mladému instruktorovi. Vím, že se to nemá, ale slíbila jsem Anežce Kinder vajíčko, které si sama vybrala.
S manželem jsme byli velmi spokojeni. Opravdu se jí celou půlhodinu věnoval. Začali tím, že zkoušeli jízdu na vleku – strčil jí jednu z tyček mezi nohy a táhl ji za sebou. Pak se měla pustit, jako že je na kopci. Pak přišel na řadu dětský „šlepr“. Vzal si ji před sebe a jeli. No a jízda dolů? Naučil dceru pluh – tedy vlastně dort (špičky k sobě, paty od sebe), opravdu to vypadá jako kus dortu. Anežka neprotestovala, ani když sebou sekla na zem. Na nás by už hrála „čínu“, ale jemu si nedovolila. My jsme dělali, že nic nevidíme.
Co vám mám povídat. Nakonec jsme byli nadšení všichni tři. Zapsali jsme si Tomášovo (tak se instruktor jmenoval) telefonní číslo a dohodli se, že před odjezdem na hory zavoláme, jestli je volný.
Na sjezdovce jsem si ho vytipovala jako nejšikovnějšího ze všech – hlavně přístupem k dětem a zřejmě jsem měla pravdu. Je plně obsazen i příští týden, ale slíbil, pokud najde skulinu, tak si zase vezme Anežku do parády.

Nejdřív jsem se s vámi chtěla podělit stručně, ale je toho víc. Doufám, že vás nebudu nudit a přečtete si to do konce. Pokud budete nad lyžařskou školou váhat, vřele vám ji doporučuji.

Napsal/a: aannyy

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • quendolina
    quendolina

    Aannyy, určitě je to dobré dát dítě do lyžařské školy. Na horách, kam my jezdíme zrovna žádná nebyla, tak jsem zkusila 5tiletého syna učit sama. V prvé řadě jsme ho museli dostat na vleku na kopec. Manžel ho vyvezl na koleně (malý měl lyže mezi jeho) a pak jsem vzala širší asi pětimetrový popruh, omotala ho synovi kolem pasu, konce jsem držela v ruce a nechala ho aby jel. Brzdila jsem ho tak, že jsem za ním jela pluhem, popruh jsem udržovala natažený. Samozřejmě předtím jsem mu vysvětlovala jak udělat, aby jel taky pluhem. Jezdili jsme takhle asi 2,5 hodiny a druhý den už jezdil sám i na vleku. Malé děti se hrozně rychle učí. Teď už jezdí jak drak, stejně rychle jako my. Je to super, když celá rodinka lyžuje. Hrozně mě to baví.
    Tak Vám všem přeju ať drobečky naučíte lyžovat ať poznají ten krásný pocit pustit se z kopce dolů…

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tady u nás je již tradiční lyžařská škola na Potštátě. S kým mluvíme, ten si ji chválí. Takže jsme se ani nemuseli dlouho rozmýšlet a jsme rozhodnuti tam holky přihlásit.
    Pokud vím, výuka je „hromadná“, na více lekcí (o víkendech), zakončení je formou jízdy masek…

  • Ahoj aannyy, jsem ráda, že si o tomhle napsala. Taky uvažujeme svěřit dceru lyžařským instruktorům, z téhož důvodu – autorita. Vyzkoušíme to ale nejdřív až za rok. Nejdřív jsme váhali, ale zkušenost našich známých a obava, že bychom dceru naučili spíš nějaké nešvary, než krásně a čistě lyžovat nás přesvědčili. A teď ještě ty svým článkem 😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist