Dlouho jsem váhala, zda sem mám napsat, až jsem se rozhodla, že ano, ráda bych znala názor ostatních rodičů.
Moje dcerka chodí do druhé třídy a to, co probíhá kolem zadávání domácích úkolů mezi rodiči, se nedá nazvat jinak než šílenství!
Jejich mladá (a nutno přiznat, že dle mých názorů i velmi osvícená) paní učitelka pochopila, že zadávat dětem domácí úkoly je nutnost, přeci jen vše se ve škole procvičit nestačí, nicméně zároveň pochopila, že to jde i jinak, než zadávat jen cvičení z učebnic (na ta taky někdy dojde, ale nikdy toho není víc než pár řádků). A tak děti mají za úkol stvořit rodokmen své rodiny, když se učí názvy jednotlivých členů rodiny, jindy mají za úkol najít zajímavost a o Karlově mostě a pak si z toho udělají ve škole celé pásmo atd.atd.
Spousta rodičů je však naštvaná, protože JIM to zabírá spoustu času a MUSÍ svým dětem pomáhat. Já osobně si se svou dcerkou ráda sednu a pomůžu jí a nijak moc času mě to nestojí – spoustu věcí už dokáže najít sama – a že si u toho zcela nenápadně procvičí i čtení a psaní, to jí vlastně vůbec nedojde. Ale upřímně, jsem opravdu jedna z mála.
A teď to nejlepší – rodiče dvou prokazatelně nejslabších žáků se rozhodli, že založí internetové stránky, na které bude paní učitelka (nebo ti nejlepší žáci?? to ještě není dořešeno) dávat zadání všech domácích úkolů. Prý se jim často stává, že úkol nepřinesou jenom proto, že si ho ve škole zapomněli zapsat. Nebylo by lepší vést děti k samostatnosti?? Osmileté dítě už by se o sebe přeci mělo umět postarat, nebo jsem opravdu tak krutá matka a chci toho po svých dětech moc?
A taky toho prý na ně paní učitelka valí moc, když je nutí, aby si doma dodělávali pracovní listy, které ve škole nestihli (to, že většina dětí pracovní listy stihne a ještě dělá jiné věci, to jen tak na okraj).
Je mi naší paní učitelky líto. Jistě nastupovala do školy s ideály a snaží se spoustu věcí dělat nově a zajímavě. Ale obávám se, že za těchto podmínek jí to nadšení dlouho nevydrží.
Máte někdo podobnou zkušenost? Nebo chápete postoje těch rodičů a divná jsem já?
Souhlasím s tím, že člověk se opravdu všem nezavděčí. Moje dítko sice do školy ještě nechodí, ale já si ještě docela živě pamatuji, jak stupidní a jednotvárné úkoly jsme často dostávali. Samozřejmě u některých předmětů nelze operovat s ničím jiným než s fakty, ale tam kde to jde, by se určitě nemělo bránit kreativitě. Učit děti už v tomto věku samostatnosti určo není od věci. Pak už samozřejmě záleží, nakolik jsou rodiče trpěliví a schopní i oni své dítko takovéto samostatnosti naučit. Brát ohledy na možnosti rodiny je věc nezbytná. Určitě si to ale vaše učitelka uvědomuje a úkoly zadává tak, aby se to dalo najít nejen na internetu , ale i třeba v knihovně. Obecně je známo, že děti málo čtou, tak proč je k tomu neinspirovat. Já si pamatuji našeho učitele zeměpisu na střední. Měli jsme ho jen dva první roky. Byl taky svérázný učil stylem všeobecného přehledu. Předepsanou látku sice vysvětlil, ale zkoušel z toho, co by lidé měli všeobecně vědět. Stačilo mu, když se zeptal, jaké je nejhlubší jezero na světě, žák odpověděl správně a měl za 1. Bez dalšího meldování teorie o všem možném nepotřebném. Takže paní učitelce přeji, ať takto pokračuje, takových je málo a bylo by potřeba více