„Jogopedie“ aneb naše cesta ke správné výslovnosti

Náš syn se jmenuje Libor. Na tom by nebylo zas až tak nic zvláštního, kdyby se ještě v pomalu šesti letech nepředstavoval jako „Jiboj“. Co mi připadalo v jeho dvou letech legrační mi postupem času způsobovalo žaludeční neurózu.

Syn se rozmluvil relativně v normě, zhruba někdy po druhém roce. Slovní zásobu měl dobrou, a i když některá slova dětsky komolil, myslela jsem si, že se správně mluvit naučí. A to sám od sebe.

V jeho čtyřech letech už se ale tabulkám určujícím vývoj řeči podle naší dětské doktorky vzdaloval a vypsaly jsme společně žádanku na logopedii (absence změkčení dě, tě ně, nerozlišené sykavky C/Č, S/Š, Z/Ž a absence hlásek L, R, Ř).

V předvečer naší první návštěvy jsem se jen tak zkusmo pokusila syna naučit vyslovovat „L“. A ejhle – povedlo se mu to hned napoprvé, stačilo mu jen ukázat, že má zvednou jazyk.

V obdobném duchu pak probíhaly i naše logopedické konzultace. Logopedka vždy předvedla jakou hlásku chce a syn ji zopakoval.  Ovšem pouze na logopedii. Byla nám tudíž doporučena především strategie „opravovat, opravovat, opravovat“. Údajně jsme přišli pozdě a výslovnost už byla hodně zafixovaná. Tady bych měla asi poznamenat, že naše logopedka byla nejen velmi milá a dovedla výborně pracovat a komunikovat s dětmi, ale měla více než třicetiletou praxi. Dostat ty správné hlásky do řeči mělo podle jejích prvních odhadů trvat tak půl roku.

Drobné pokroky jako „dě, tě, ně“ se sice dostavily téměř okamžitě, sykavky s věkem taky přišly, ale používání „L“ v běžné řeči se pro nás stalo nedosažitelnou metou.

Strategie „opravovat, opravovat, opravovat“ stále moc nezabírala a vedla spíš k tomu, že syn nemohl dokončit větu, aniž bych mu neskočila alespoň jednou do řeči. A když už něco povídal, tak jsem často ani nebyla schopná vnímat obsah, jak jsem intenzivně vnímala každou chybu.

Po dvou letech docházení na logopedii, kdy syn už pasivně ovládal v některých vazbách i „R“, ale v řeči ho stejně jako „L“ stále nepoužíval mu byla stanovena již mírně rezignovanou logopedkou specifická diagnóza, a to že je v řeči laxní, čili je mu to pravděpodobně úplně jedno.

Bohužel na lepší metodu než  „opravovat, opravovat, opravovat“ jsme nepřišli. V řeči sice občas problesklo „L“, ale já už jsem se začala pomalu smiřovat s tím, že hlásky R a Ř s tímhle tempem nezařadí do řeči nikdy a když už, tak v nějaké deformované podobě.

Docházení na logopedii jsem nakonec vzdala. A ačkoli jsem už byla ve fázi rezignace, opravovala jsem stále, neboť po dvou letech už  to ze mně vycházelo automaticky.

No a pak jednoho krásného dne, zrovna měl ten večer přijít Mikuláš, náš Libor ráno no vstal a zavolal: „HuRá, Ježíšek už si pŘišeL pro ten dopis,“ a jen tak mimochodem všechny chybějící hlásky do svého repertoáru zařadil. Bylo mu tehdy téměř přesně už 6 a půl roku.

Přišlo to tak náhle a nečekaně a opravdu skoro jako zázrak a zásah vyšší moci, že jsem se vážně i dost bála, aby to zase stejně nečekaně nezmizelo.

A stejně by mě zajímalo, jestli jsme opravdu s logopedickou péčí začali pozdě a nedařilo se nám změnit už pevně zafixovanou výslovnost a nebo jsme naopak začali syna trápit zbytečně brzy a dokud mu to nedozrálo v hlavě samo, tak s tím nešlo nic udělat, ani kdybychom se všichni postavili na hlavu.

A nebo měl jenom strach, že mu čert donese uhlí, tak přestal být laxní? 🙂

---

Stručný popis vývoje řeči dítěte v závislosti na věku
zdroj www.klinickalogopedie.cz

Do 1 roku – M B P A E I O U D T N J
Do 2,5 let – K G H CH V F OU AU
Do 3,5 let – Zvládá N D T L (i artikulačně) Bě Pě Mě Vě
Do 4,5 let – Ň Ď Ť / vyvíjí se Č Š Ž
Do 6,5 let – C S Z R Ř / kombinace ČŠŽ a CSZ

Napsal/a: Martyčka