Trochu vzpomínek a pár rad na výrobu masek

Rubrika: Maminkovská dílna

čarodějniceJako malá jsem jezdívala strašně ráda na tábory. Ale smutek mi vždy naháněl KARNEVAL, protože jsem nikdy neměla pořádnou masku. A já po ní tolik vždy toužila, i když už mi bylo 12 let!

Moje vzpomínka na to, že jsem měla jít na „školce v přírodě“ za mochomůrku červenou, začíná dost děsivě, ale díky mé sestřičce končí velice dobře. Ten pocit radosti, že budu mít masku, byl neuvěřitelně krásný. Ale ta ledová sprcha byla taky strašná. Se slzičkama jsem se ptala mamky „Jak poznají, že jsem mochomůrka, když nebudu mít ten klobouk s tečkama?“…“Neboj, oni to poznají, že jsi mochomůrka“. Tehdy mě tím vůbec nepřesvědčila. Musela jsem asi tak lítostivě plakat, že moje tehdy cca 11 letá sestřička pro mě začala vyrábět klobouk s bílýma puntíkama. Mamka jí s tím potom pomáhala, ale prvotní impuls vzešel tehdy od ní. Děkuji ti Evičko!!! … já jsem nezapomněla :o)
Ze své PRVNÍ vlastnoručně vyrobené masky, ze které mě mamka nejdřív zrazovala, jsem měla obrovskou radost. A ještě potom větší, když jsem vyhrála 1. místo. Tam možná byly počátky mého řádění s maskami.

Doma 038Neuražte se prosím, když napíšu, že je to pro méně zručné. Píšu to jen proto, že nééé všechny nás napadá něco jednoduchého a krásného… třeba jako zrovna moji maminku :o)

Moje první maska, kterou jsem si sama (12 let) navrhla a vyrobila, byla VODNICE… i když porota na táboře ji nazvala jako LESNÍ ŽÍNKA :o)
Potřebujete: zelený krepák, možná raději i dva, proužky barevných krepáků – prostě malé zbytky, za letního času olistěnou pružnou větvičku na věneček do vlasů a silnější kloboukovou gumu. V zimě bych to třeba vyřešila umělým břečťanem nebo prostě nějakou uměl. zelenou kytkou.
Krepák se nastříhá na proužky různých šířek od cca 2-6 cm. Navlíká se na kloboukovou gumu jako sukně (délku si odměříte dle výšky malé vodnice). To stejné, ale z užších proužků, se udělá kolem krku, zápěstí rukou i nohou.
V létě jsem pod tím měla jen plavky, teď bych doporučovala cokoliv zeleného, nebo třeba jasně červené barvy. Na hlavu se udělá věneček, buď z pružné olistěné větvičky nebo uměl. kytky, na který se navážou ty zbytkové proužky barevného krepáku. Na obličej se můžou použít lesklé glitry. Zelenou kůži jsem si tehdy udělala tak, že jsem nechala nacucnout vodou zelenou křídu a tu jsem si pak rozemnula v rukou a celá se nazelenila. A takhle jsem vyhrála své první 1. místo :o)

Když moje maminka vždycky prala záclony, tak jsem se do nich omotola a hrála si na princeznu. Měla jsem nádherný dlouhý šaty i s vlečkou:o)))) Mamka to moje nadšení se mnou teda nikdy nezdílela. V podstatě se jí už dnes nedivím:o)

Když Domča dorostla do určitého věku, pořád si chtěla hrát na princezny. Ale chyběla tomu dlouhá sukýnka. Tehdy jsem si vzpomněla na svou princeznu a v sekáči koupila za pár kaček kus široké záclony. Doma jsem ji jen zkrátila, sešila a do pasu navlíkla gumu. Domča z ní měla ohromnou radost… konečně měla svou dlouhou princeznovskou sukni. Takových sukýnek, které by šly lehce i v zimním období natáhnout na tepláčky nebo legíny, jsem se našila spousty. Některé jsem pošila drobounkýma perličkama, flitrama nebo různýma blbinkama z galanterie.
Dobrá rada: vždycky jsem šev sešila jen do půlky… není po boku, ale ve předu. Malé princezny si pořád nepamatují na to, že by si ty dlouhé sukně měly nadzvedávat. A tak ten nedošitý šev byla vlastně pojistka na to, že se mi ta moje princezna nepřizabije :o) Hezky se jí vstávalo z kleku, nebo když třeba utíkala před drakem.

Jak čas běžel, tak si princezna Dominička vymýšlela čím dál víc :o) Už jí nestačila jen dlouhá sukýnka, ale už chtěla i krásný, blýskavý vršek. A tak jsem opět zavařila mozkové závity, protože to chtěla používat pořád. Musela jsem vymyslet něco, aby to oblíkla na teplé tričko, popřípadě mikinu, pokud se princezna chtěla za chladnějšího počasí projít venku po zahradě.
A pak jsem na to přišla!!!!!
Tahle úprava už chce trošku šikovnosti. Po případě šikovnou babičku nebo tetičku. A když není po ruce ani jedna, tak doufám, že máte hodnou a trpělivou kamarádku :o)
Doma 016V sekáči jsem koupila o něco větší velikost tílka, košilky nebo nátělníku… jak která tomu říkáte :o) To jsem ustříhla tak, aby to měla Domula akorát do pasu. Zadní díl jsem rozstříhla od vrchu dolů a našila na každou stranu tři mašličky na zavázání. Do pasu jsem našila nařasený kanýr. Přední díl jsem pošila nějakou sekáčovou záclonou nebo nějakým třpyťavým nevkusným závěsem. Ovšem pro tenhle účel naprosto dokonalým :o) Na zadní díl jsem nikdy nic nenašívala, protože si tam „ONA“ princezna nevidí:o)
Pak začala být ještě víc náročnější, a tak jsem musela přidat i rukávy. Prostě jsem ustříhla kus sekáčového šifonu nebo záclony a nařasila a bez problémů všila do průramků upravené košilky.
Ještě malinko se vrátím k těm sukním… můžete mít i víc vrstev. Spodní dlouhá sukně může být ze záclony a horní díl může být z nějaké blýskavé látky, ale o něco kratší. Nadšení z takovýchto šatů je opravdu veliké :o) Látka musí být hodně široká, protože se dobře točí :o))) Byla jsem na to upozorněná svou malou princeznovskou zákaznicí :o) A málem bych zapomněla na závoj. Stačí přišít na dvou místech kus záclony nebo šifonu na čelenku.

Všechny moje vymyšlené a vytvořené kostýmy pro Domulu jsou šité tímto způsobem. Nemusí se nic žehlit, dobře si je ta vaše princezna obleče sama… a hlavně nic moc to nestojí. Jsou to všechno sekáčové zbytky.
Takhle jsem vytvořila i magickou kouzelnici…vše bylo ze šifonu, záclon, tylu alá sekáč. Nadšená byla i ze sluneční paní. Sukýnka byla ze třech nestejně dlouhých vrstev vystříhaných do špic. Vršek jsem pošila skleněnýma žlutýma korálkama. Na ramena jsem našila několik cca 2 cm dlouhých pásků, které se skoro dotýkaly země. Taky vzpomínám na vílu Modřinku… ta byla bílá s kombinací modré krajky a modrého tylu a šifonu. Nejvíc jsem asi pyšná na bílou paní. Ta dnes ještě pořád žije a kamarádky si ji půjčují pro své holčičky na karnevaly.

Snímek 013Nejjednodušší je snad maska čarodějnice. Prostě posbíráte po rodině a známých zbytečné tmavší šatstvo. A to prostě všelijak rozstříháte, potrháte, zmuchláte a pak už jen vrstvíte. Vlasy se rozcuchají, jemně natupírují, obličej začerní, tužkou se udělají bradavice, vrásky… můžete namalovat na obličejík i různé ornamenty. Z odpadových černých drátů se dá udělat super límec, na který se přichytí kus roztrhané látky. Do vlasů se vplete sláma, seno nebo třeba i kus utržené látky, umělí pavouci a hadi. Ve zverimexu si kupte za 20,- kostičku pro pejsky, kterou zavěste na kus provázku okolo krku. Pozor na domácí mazlíčky… hlavně ty psí :o)))) Když jsem se takhle převlíkla na čarodějnice, naše Cituš mě vítala ze všech nejvíc. Posléze jsem pochopila, že to nebylo způsobeno mým návratem domů, ale nechutným a mrzkým chtíčem po té kostičce, co mi visela u krku :o))) …je to potvora prodejná… kus žvance jí byl milejší než já :o)))))
Největší obavy z mého převleku panovaly, když jsem měla tři týdny do porodu Honzíka. Asi by se personál v porodnici divil :o) Honzík mé blbnutí v převleku vydržel a narodil se dva dny před termínem:o)

Korunu tomu opět nasadil jako vždy můj přítel, když mě viděl namaskovano : „Takhle jsem si tě Laďouši vždycky představoval. Teprve teď se mi líbíš!!!“

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v lednu 2011. Stačí se zapojit do diskuse Karneval nebo do 21. 1. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Suodal

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Nuninko,Králíčku a Zuzino díky za reakce:o)
    Taky jsem to mamce Zuzi dělala za zádama. Nikdy jsem nechápala, jak to poznala. Dnes se mě na to stejný ptají moje děti….mamíííí, jak to poznáš??? :o) Mamka to nechápe dodnes, že Domule ledas co v tomhle směru dovolím, nebo dělám, že o tom nevím.

  • Suodal moc díky za článeček:-)
    jako dítko jsem na tom byla asi podobně jako ty.Na tábory jsem jezdila strašně ráda,ale trauma nastalo,když jsme se chystali na karneval.Nejsem nijak rukodělná a i když dítě ,tak celkem bez fantazie a ani mamku to moc nebralo tudíž nic moc.Dceři se to snažím trochu vynahrazovat,ale rukodělná stále nejsem,takže kamarádky to jistily:-D teď už je dcera větší,tak si něco vymyslí a potom realizujeme a diplomy z táborových soutěží jsou nám odměnou.Malý půjde za chvilku do školky a už teď spoléhám na dceru případně sekáče nebo papírnictví:-DD
    a ještě jsem se pousmála nad tvojí vzpomínkou na hry v máminých šatech.také jsem nejraději vytahovala její plesoví a cítila se jako princezna.Když do toho období došla i dcera,neměla jsem to srdce jí to zarazit/po mamčiných zákazech jsem využívala chvilek kdy nebyli rodiče doma/,jen manžel se trochu podivoval,jaktože mi to nevadí:-))

  • Králíček4

    Suodal,to¨je perfektní,jen škoda že mám kluka:)

  • Suodal, moc pěkné :-))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist