Testováno na VD: Přírodopis

Nuninka: Celkové zpracování hry je velice pěkné. Obrázky jsou veselé, barevné. Zvířátka z farmy děti poznávají bez problémů.

Milhauzice: Provedení hry je pěkné, grafická stránka se nám zdá povedená. Zvířátka jsou milá, dceři se obrázky velmi líbí. Musíme sice přiznat, že u některých typů obydlí jsme váhali, ke kterému zvířeti přiřadit, dokonce dodnes nevíme, co má symbolizovat obrázek v bílém poli u kočičky. S manželem jsme vedli filozofickou diskusi, ale Michalka nám řekla, že to je maso. A hotovo. Jen kartičky ve výřezech moc nedrží, takže při otáčení karet a kontrole vypadávají.

Kyller: Grafické zpracování hry se nám moc líbí. Obrázky jsou krásné, pojetí hry také. Jediné, co bychom vytkli je to, že když hru již párkrát hrajete, kartičky pak při otočení začnou vypadávat.

 

Nuninka: Na úvod jsem si návod četla dvakrát. Cíl hry je srozumitelný, příprava taky, jenom v průběhu hry se mi něco nezdálo. A potvrdilo se mi to při hře. V návodu je napsáno, že hráč, který vsadí poslední žeton do karty oznámí, zda jsou žetony správně umístěné. Pokud ne, může ten, který si myslí, že je špatně, vyměnit za správný. Pro kontrolu se karta otočí a děti si zkontrolují, zda je všechno v pořádku. Jenomže….
Co když dítě umístí žeton špatně a jiný hrát při hře zjistí, že to tam nemá být? Může se žeton vyměnit už během hry? To jediné mi v návodu chybí. Jinak je vše srozumitelné.

Milhauzice: Návod je naprosto srozumitelný, během první hry pravidla pochopila i čtyřletá Michalka. Sice s nimi nesouhlasila, když jí zrovna štěstí nepřálo, a chtěla si je upravovat. To už je na spoluhráčích. Když nikomu během pěti kol nepadla potřebná červená barva, pravidla jsme si upravili – místo „hod propadá a hází další hráč“ jsme si stanovili, že „hráč má tři hody“. Jednou jsme se dostali do situace, kterou pravidla neřeší (chci doplnit poslední žeton do karty, ale ten je umístěn špatně v jiné kartě. Můžu si žeton vzít, abych kartu získal, nebo se chybně položené žetony opravují, až když karta přechází do „majetku“ hráče?) Jde ovšem o drobnost, kterou si operativně hráči vyřeší.

Kyller: Ano, návod hry je srozumitelný. Nejprve jsme tedy hru hráli tak, že tříletá dcerka si vždy vybrala jeden obrázek a zkoušela si kartičky zařadit podle barvy výřezu. Později, kdy už hrála se staršími sourozenci, jsme se přizpůsobili pravidlům. A tehdy jsme narazili na drobný problém. Když dcerka zařadila nějaký obrázek špatně, automaticky pak chyběl spoluhráči . Znovu jsme tedy četli pravidla a došli jsme k názoru, že tedy spoluhráč musí sledovat, co kdo do kartičky dává a do své kartičky dát žeton shodné barvy, který tam sice nepatří, ale při zaplněné kartičce jej může vyměnit za správný i za cenu, že jej vezme někomu jinému z jeho hrací karty . Teda alespoň doufám, že jsme pravidla pochopili správně?

Nuninka: Jako rodič přínos pro díte určitě vidím. Pomocí obrázků se dítě učí domácí zvířátka. Kde bydlí, co jí nebo jiné typické znaky. Také se učí barvičky a díky vkládání a uchopování kartiček si také procvičuje jemnou motoriku.

Milhauzice: Pro děti je hra bezesporu přínosná – děti se naučí nebo si procvičují barvy a seznamují se s domácími zvířaty a hledají to, co k nim patří. U některých potrava (zrní, tráva, seno), součást jejich těla (ocásek, čumák, rohy), mláďátka, obydlí nebo jiné předměty (podkova, obojek, klubíčko na hraní). Jen je ale dětem potřeba přečíst napsaný „zvuk“, pokud ještě nečtou. Využili jsme karty se žetony i jinak a doplňovali, co ještě patří k danému zvířeti. I děti mladší než 3 roky, což je věk doporučený výrobcem, můžou podle mě jednotlivé žetony prohlížet a učit se pojmenovávat zobrazené věci.

Kyller: Jako rodič musím říci, že hra mne zaujala a rozhodně v ní přínos pro děti vidím. Děti se učí rozeznat zvířátka a přiřadit k nim to, co je pro ně typické. Zároveň si potrénuje jemnou motoriku, rozeznává barvy, o obrázcích si můžeme povídat.

 

Nuninka: Přestože je hra určena pro nejmenší děti, byla jsem překvapena jak široký věkový záběr nakonec měla. Hru jsem hrála s dětmi ve věku 2 – 10 let. Každý si našel něco, co ho bavilo. Malé děti hru více zkoumali. Zajímala je každá maličkost, kterou viděli. Takže kromě hraní jsme si také povídali o všem, co jsme viděli na obrázcích. Větší děti chtěli hlavně získat co nejvíce kartiček.

Milhauzice: Michalka byla hrou naprosto pohlcena. Už samotná příprava na hru – vylupování žetonů z karet – ji velmi bavila. Pak prohlásila: „ta zvířátková hra je mnohem lepší než pexeso, protože má kostku. A je lepší než člobrdo, protože tady se nemusí počítat na kostce puntíky.“ Všem chtěla kontrolovat správnost vložených žetonů. Jen byla zklamaná, když zrovna neměla štěstí a padla jí barva, kterou už nemohla využít.

Kyller: Hra děti rozhodně zaujala. A to nejen ty nejmenší, ale s chutí si hru zahrál i nejstarší, osmiletý, syn. Zprvu bylo pro nejmenší dcerku nejzábavnější vylupování kartiček, později spíš už jejich vkládání na správné místo.

Nuninka: Zatím hrajeme hru každý den, takže ano, děti se ke hře vrací.

Milhauzice: Ke hře se vracíme rádi, je svižná a dokáže zabavit. Michalka vymyslela další využití – schválně doplňujeme žetony špatně a soutěžíme, kdo ostatní nejvíc rozesměje (kočička s prasečím ocáskem, pejsek chroupající zrní). Někdy sice hrát klasicky nechce, ale karty si rozloží sama a vysvětluje panenkám, proč patří kost k pejskovi a proč zrovna do toho okýnka.

Kyller: Ke hře se rádi a často vracíme. Dcerka si ji dokonce s sebou bere i k babičce a hraje ji ráda i tam. Doma jsme pro ni našli ještě jedno využití. Trénuje s ní mluvení a opakování slov a také barvy.

Nuninka: Hra se mi velice líbí. Krásně zpracovaná metodická pomůcka pro děti od dvou let. (Přestože je hra určena až od 3 let) Má ale jednu nevýhodu, která se ukázala až po několika hrách. Když si děti chtějí zkontrolovat na zadní straně zda mají všechno v pořádku, kartičky začnou vypadávat. Takže se karta musí otočit a popadané kartičky dát zase do příslušných políček. Velikost hry je ideální a vhodná na cestování. Takže se snadno dá zabalit do tašky a cestovat s vámi. S námi chodí i po návštěvách. 🙂 Hru jsme si doma užili všichni.

Kyller: Hra se mi, až na ten drobný nedostatek týkající se vypadávání kartiček, moc líbí. Pro děti je určitě přínosem a jsme moc rádi, že jsme hru mohli otestovat.