V současné době stále více přibývá párů, které se marně snaží o zplození potomka. A pokud vše nejde přirozenou cestou, jednou z možností řešení je asistovaná reprodukce. Jsem přesvědčená, že její příběh může být pro některé jen vyprávěním cizího životního příběhu, pro jiné snad i obrovskou nadějí…
V první části rozhovoru jsme se dostali až k momentu odběru vajíček…
„V den, kdy mi odebírali vajíčka, byl na klinice přítomen i můj manžel a dával sperma. Navíc se nás zeptali, zda souhlasíme s tím, aby použili k oplodnění odebraných vajíček spermie anonymního dárce v případě, že manželovo sperma nebude v pořádku. To nás trochu zaskočilo.“
A bylo v pořádku?
„Naštěstí bylo a použili k oplodnění manželovy spermie.“
V dnešní době se pro vysoké riziko vícečetných těhotenství transferují do dělohy ženy obvykle 2 embrya, maximálně 3 na přání pacientky. Jak to bylo u vás?
„Transferovali mi všechna 3 embrya, která z těch původních 16 zůstala a vyvíjela se. Po nějakých 20 dnech po transferu nebylo na ultrazvuku ještě nic vidět, ale v náběrech už se projevila zvýšená hladina HCG. To byla dobrá zpráva, vypadalo to velmi nadějně.“
Kdy jste s partnerem uslyšeli od lékařů konečně tu šťastnou zprávu, že se konečně stanete rodiči a hlavně kolik dětí čekáte?
„Někdy v tom 6.-8. týdnu těhotenství, kdy na ultrazvuku tlouklo srdíčko, bylo jasné, že se jedno z těch tří embryí udrželo a my čekali Andrejku.“
Byli jste tedy úspěšní vlastně na první pokus. Přesto těch prvních 20 dnů jiného stavu jsi určitě prožívala jinak a neprobíhaly úplně stejně jako u většiny ostatních čerstvě těhotných maminek, které o svém těhotenství často zatím ještě netuší…
„Začátek mého těhotenství provázely jednak další tři ze série injekcí na udržení těhotenství, v prvních třech měsících jsem užívala navíc Duphaston a každý týden jsem absolvovala kontroly. Patrně ze všech těch injekcí a léků v prvních dnech se u mě projevil hyperstimulační syndrom. Bylo to o víkendu a manžel chtěl jet okamžitě do nemocnice. Já ho pořád brzdila, že v letáčku popisují asi 20 možných příznaků hyperstimulačního syndromu a já mám zatím jen tři a chtěla čekat, až se projeví úplně všechny… Dnes už se tomu směju, ale v té době mi do smíchu nebylo.“
Jak se hyperstimulační syndrom projevil ve Tvém případě, jaké příznaky jsi na sobě pozorovala?
„Byla jsem neskutečně unavená, neschopná ujít třeba 200 metrů bez zadýchání, měla jsem sevřený žaludek, nebyla schopná pozřít sousto a hlavně jsem se během 24 hodin zavodnila tak, že jsem vážila o 8 kg víc.“
Vyšetřují lékaři embrya ještě před transferem, jestli jsou v pořádku?
„Ne, jen pokud bys měla v rodinné anamnéze nějakou významnou genetickou zátěž. Ale máš možnost podstoupit amniocentézu, protože se spermie do vajíčka nedostala sama svojí šikovností, ale byla náhodně vybrána a vstříknuta jehlou do vajíčka. Já chtěla mít jistotu, že bude dítě v pořádku a tak jsem amniocentézu podstoupila.“
Lišily se dle Tvého názoru prohlídky v těhotenství od běžného fyziologického těhotenství, ke kterému došlo přirozenou cestou?
„Na začátku těhotenství jsem byla určitě sledovaná víc, ale ve 2. a 3. trimestru asi stejně jako ostatní těhulky.
Kolik jsi přibrala v těhotenství?
„Asi 7 kg.“
Jak probíhal porod Andrejky?
„Byl to překotný porod, navíc se Andrejka narodila skoro o měsíc dřív. Tehdy jsem byla asi ve tři odpoledne v prenatální poradně na kontrole, řekli mi, že je všechno v pořádku, na blížící se porod to nevypadá a do 12 hodin od toho okamžiku jsem držela dítě v náručí… Andrejka měla 2 700g a 47 cm.“
Pro všechny rodiče je nejdůležitější, aby se miminko narodilo zdravé. Můžeme tak mluvit i o Andrejce?
„V podstatě byla zdravá. Pouze na zadečku měla malou píštělku, takže jsme díky tomu museli dodržovat velmi přísnou hygienu a nedoporučili nám také navštěvovat dětské plavání. Ale dnes jsou Any 3 roky, píštělka se sama časem zatáhla a zbyla po ní jen malinkatá jizvička.“
Co bys poradila všem, kteří se zatím marně snaží přijít do jiného stavu? Máš pro ně nějaký vzkaz či radu?
„Zkoušet, zkoušet a zkoušet. Jednak sami a za umělé oplodnění se rozhodně nestydět…“
Narozením Andrejky ale váš šťastný příběh nekončí… V době, kdy jí nebyl ještě ani rok, jsi zjistila, že patrně nezůstane jedináčkem… Vypadá to, že ani šance na otěhotnění 1:100 000 000 neznamená „nemožné“?
„Bylo to právě v době, kdy mi zemřela máma a já zatoužila po dalším dítěti. Jenže manžel už odmítl znovu absolvovat umělé oplodnění. Žádnou antikoncepci jsme nepoužívali a ten měsíc jsme se milovali snad jen jednou. Nějak nebyly myšlenky… A náhoda tomu chtěla, že jsem otěhotněla.“
Jak reagoval Tvůj gynekolog, když jsi za ním přišla, že jsi opět těhotná, tentokrát bez lékařské pomoci?
„Zeptal se mě, jestli byl manžel doma…“ (smích)
Andrejka s Páťou mají mezi sebou vcelku malý věkový rozdíl, což bývá pro maminky často velmi náročné období.
„Mají mezi sebou přesně 18 měsíců a nikomu bych to nedoporučovala… (smích) Je to opravdu hodně náročné…“
Ty ses ale přesto pustila, podle mého názoru, do časově velmi náročných koníčků…
„Protože musím najít nějakou záminku k chvilkovému útěku, abych se úplně nezbláznila! (smích) Dálkově studuju bakalářské studium na soukromé VŠ a navíc jsem si otevřela fotoateliér. Fotím těhotné, miminka a především malá batolata, poněvadž okolo roku věku je jedinečné období, kdy děti nemají zábrany. Nyní rozjíždím i projekt focení lechtivých kalendářů pro manžílky, tak snad to bude mít úspěch.
Určitě by tvé aktivity bez pomoci dalších „hlídačů“ nebylo možné realizovat. Kdo ti je největší oporou, bez koho bys musela na své zájmy zapomenout?
„Ale jo, určitě by to šlo. Když si někoho zaplatíš… Já vlastně zdrhám od svých dětí k cizím dětem, abych zregenerovala… (smích) A mám to štěstí, že můžu odejít. Velkou oporou je mi tchyně, která se mi o děti po tu dobu postará. Je to sice jeden den v týdnu, ale pomůže to. Ona má děti moc ráda a přestože se mi určité praktiky nelíbí, nechci narušovat jejich vzájemný vztah, protože se navzájem milují, tak je někdy lepší, když to nevidím… (smích) A když mám školu, celé to odpoledne se zase stará manžel.“
Děkuji Ti za rozhovor a přeji Ti hodně úspěchů v práci, studiu i osobním životě!
Pro všechny zájemce o focení v Dášině fotoateliéru je v rámci Klubkové soutěže připravená sleva za nasbíraná klubíčka.
Napsal/a: Petra Choltová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Krásný článek a gratuluji mamince k tak hezkým dětem a přeju hodně sil a maželovu velkou oporu.Hezký den.