Pozvánka do ráje

Ráda bych se s vámi podělila o dojmy z jednoho úžasného místečka..
Je to místo, kde je příjemně, mile, báječně a kde vždy dokonale dobiju svoje baterky.

Jedná se o Teplické a Adršpašské skály.

Začnu u Teplických, kde jsem před nedávnem strávila krásný prodloužený víkend s manželem.
Vstup do teplických skal je hned vedle parkoviště, kam vás v pohodě navedou ukazatele. Jsou i další vstupy, ale já vás provedu právě vstupem přímo z městečka Teplice nad Metují.
Turistický okruh je dlouhý 6km. Cesta vede lesem a zpočátku do kopce. Je zde řada laviček a odpočinkových míst. Dále také informační tabule a menší směrové tabulky, které nás upozorňují na nějakou zvláštní skálu, připomínající něco, někoho a vůbec skálu, s kterou si matka příroda pohrála a utvořila ji do určitého tvaru. U většiny takových zastávek jsem zjistila, že mám naprostý nedostatek fantazie, protože jsem tvar skály nebyla schopna identifikovat. Na cedulce bylo např.uvedeno – lahvička inkoustu – já civěla požadovaným směrem na skálu, ale nic podobného jsem v útvaru opravdu neobjevila. Někde ano, to jsem jásala, něco jsem opravdu poznala bezpečně. Některé skály byly pojmenovány již prvními turisty na přelomu 18. a 19. stol.

A protože jsem dvě skály, které připomínají určitý výjev vyfotila, na závěr článku můžete hádat, hledat a nechat projevit i vaši fantasii, co že to vlastně je.

1km od vstupu nás čeká první docela náročný bod naší cesty. A to zřícenina hradu Střmen. Kdo má patřičnou dávku fyzičky, může směle vystoupat po ocelovém schodišti na vyhlídku, ze které se vám naskytne úžasný výhled.

Zde trošku odbočím, protože vám musím napsat i o našem zážitku právě z vyhlídky. Schodů je nahoru opravdu dost a dost, závěr výstupu je po žebříku, zabudovaném ve skále. Až když vylezete poslední žebřík, jste nahoře na ohrazené vyhlídce, velké zhruba 3x2m. Nám se povedlo, že jsme tam byli s manželem chvilku sami. Kocháme se pohledem a v tom slyšíme příšerné funění, které připomínalo funění prasete divokého. S manželem jsme po sobě mrkli a pak už jen čekali, co, nebo kdo, to vyleze na vyhlídku. Za pár sekund se vynořil tatínek, s krosnou na zádech, ve které spokojeně spinkalo asi půlroční miminko. Nechápu, jak za takového funění mohlo to děcko tak spokojeně spinkat. A už vůbec nechápu, co toho pána napadlo, tam lézt. Nicméně tím to nekončilo. Pán procedil mezi zuby:

„Dobrej den,… uf, uf, uf….ku..a, mě trefí šlak…uf, uf, uf.

To už jsem musela hodně potlačovat smích. Načež dorazila i maminka, která se hned jala konějšit tatíka, něco v tom smyslu, jako…miláčku, ale je tady náááádherný výhled, že?
Tatík dosedl na zem a vyvalil proud těžko opakovatelných vět, na adresu blbého nápadu, lézt až nahoru a v tom smyslu, že s..e na výhled, když je spocený jako prase. Manžel i já jsme se rozesmáli už zcela bez přetvářky, rychle řekli nashledanou a prchli dolů. Jestli ten pán pak opravdu dostal infarkt, pak se mu hluboce omlouvám.

Tak pokračujeme..
Prohlídka jde dál kolem skal, které vás místy doslova obklopují, svírají a vy máte báječný pocit. V jednom místě, které se nazývá Sibiř, je i v létě docela velká zima. Byli jsme tam v květnu a byl tam sníh. Zde jsou opravdu úzké soutězky, šero s hororovým nádechem.
V tomto místě je také hnízdiště sokola stěhovavého, kterého jsme několikrát uviděli, vznášet se nad vrcholky skal.

Dále se cesta rozděluje a vy máte možnost pokračovat kratším okruhem, který vás zavede zpět k parkovišti. Nebo pokračovat dál, Vlčí roklí až do Adršpachu. Vstupenka vám platí i zde, pokud jste prošli právě Vlčí roklí. My jsme pokračovali a po 4km došli do adršpašských skal.

Pokud bych měla s sebou menší děti, volila bych na prohlídku asi jen ty Adršpašské skály, kde je dost atrakcí i pro turistikou neoplývající dětičky. Ovšem s kočárkem je to trošku problém, na některá místa se vzhledem k žebříkům nedostanete.
Okruh je kratší a pokud vstoupíte do skalního města od informačního centra v Dolním Adšpachu, pak máte hned, jako na dlani, první atrakci. Plavbu po jezírku na lodičkách. Dále půjdete nenáročnou lesní cestou podél zajímavých skalních útvarů s názvy jako např. Orlí hnízdo, Džbán (jeho ouško má tvar delfína), Cukrová homole, Krakonošova lenoška, Milenci, Starosta a Starostová a další. Cestu lemuje říčka Metuje, která zde má velikost potůčku. Na konci první části prohlídky nezapomeňte, dle cedulek, odbočit k Velkému vodopádu, který se nachází v jednom z dómů. Před ním je busta J. W. Goethe, takže toto místo jistě neminete. Zde je další úžasná atrakce. Pokud se v dómě, nebo chcete-li ve skále, kde je dřevěné místo na stání pro turisty, sejde více lidí, nebo pokud tam je právě průvodce.

Musím zase odbočit, průvodců potkáte hned několik, jsou uniformovaní, určitě si je nespletete s turisty.

A pokud 3x zakřičíte „kouzelnou“ větu:
„Krakonoši, pusť nám vodu…“, vyvalí se obrovský vodopád, který přihlížející v prvních řadách pořádně ošplíchne. Ale děti jsou nadšené a můžeme pokračovat dál. Kouzlo vodopádu je v tom, že nad ním se nachází jezírko s možností projížďky na pramicích, i s komentářem. Z tohoto jezírka je právě vypouštěna voda pro tuto nevšední podívanou. Nutno dodat, že jsme tok vody viděli 2x, průvodce navíc ještě zacinkal na zvoneček. Nejspíš tedy na kolegu, který vodopád pustil. Alespoň tak jsem to pochopila, takže se vyplatí si ve skále krapek počkat, nebo průvodce požádat o tuto podívanou. Jezírko je přístupné opět po schodech, a je to opravdový ráj pro romantiky. Cena za projížďku pramicí byla 20,-Kč. Jistě opět skvělé pro dětičky.
Dále nás čekají další vyhlídky, skály a překrásná příroda.
Výlet je třeba naplánovat na celý den.

A zde jsou slíbené dvě fotografie. Jistě hravě poznáte, co skála představuje a co vám připomíná.
Jedná se o lehce identifikovatelné útvary, které jsem tedy náhodou poznala i já.

Další informace ohledně prohlídkových tras, otevírací době skal, přístupu a dopravě načerpáte zde:
www.adrspach.cz

Všem, kdo se do této oblasti vydají, přeji pěkný výlet a možná se tam někde potkáme.

Napsal/a: Peťka