Na televizní obrazovce se poprvé objevila ještě v předškolním věku. Nyní ji můžete vídat i na prknech Divadla Kalich třeba v Robinu Hoodovi, Osmém světadílu a Pomádě. Co o sobě mladičká herečka prozradila?
Kritika o vás píše v superlativech. Jak se vám chvála poslouchá?
Poslouchám ji s velkou pokorou. A radostí z toho, že se mi v posledních letech plní i ty nejtajnější sny. Vždycky jsem chtěla účinkovat v muzikálu a nenapadlo by mě, že už ve dvaceti letech mě v něm potkají tak velké a krásné role jako v Robinu Hoodovi, Osmém světadílu a Pomádě. Stejně tak bych se ani neodvážila představit, že si v tomhle věku zahraju po boku Karla Rodena, a najednou jsem proti němu seděla v jeho ordinaci v seriálu Terapie.
V muzikálech Divadla Kalich vás režíroval vyhlášený Ján Ďurovčík. Říká se, že tajemství úspěchu jeho inscenací spočívá v přísnosti na herce…
To je pravda. Ján je nesmírně precizní a přísný režisér. Díky tomu z vás dostane to nejlepší, o čem jste ani neměli potuchy, že toho jste schopni. Zkoušení s ním pro mě tedy bylo neobyčejně přínosné. Velká škola života!
Natáčíte už od 6 let. Byla jste odmala bavičem kolektivu?
Přesně tak. Odmala jsem se ráda předváděla návštěvám, máma si s tetami kolikrát ani nestačila nic říct, jak jsem jim pořád hrála a zpívala. Přesun před kamery mi tedy nepřišel nijak nepřirozený. Bez všech těch natáčení bych neměla tak hezké dětství.“
Udržet se na výsluní určitě není v šoubyzynsu jednoduché. Přepadají vás někdy obavy o budoucnost?
Máte pravdu, je tu hodně talentovaných mladých holek, konkurence je obrovská. Navíc od starších kolegyň vím, že může rychle přijít doba, kdy nezavadím o příležitost. Proto je asi dobré myslet na zadní vrátka. A neustále na sobě pracovat, protože pořád je co zlepšovat.
