Není to nuda, být neustále za klaďase?

Rubrika: Rozhovory

Jméno Jana Tenkráta je známé asi především pro muzikálové diváky a fanoušky. V současné době ho můžete vidět na prknech Divadla Kalich hned v několika muzikálech. Co ale o sobě prozradí víc?

Jak ses vůbec dostal k hraní v muzikálech?

Vždycky jsem chtěl hlavně zpívat, ale v tom je jednoduše mnoho povolaných a málo vyvolených. Hrál jsem v amatérském souboru. Dělali jsme muzikály jen tak pro zábavu, ale já se pak rozhodl tu a tam zkusit nějaký konkurz. Mnohokrát jsem vyletěl už v prvním kole, ale pak to náhle vyšlo. Stačilo prolomit ledy a mít alespoň jeden „zářez“ v životopisu, a další práce se pak začala pozvolna nabalovat.

Máš za sebou už slušný počet muzikálových rolí. Která z nich ti nejvíce přirostla k srdci?

Asi opravdu nejmilovanější byl pro mě Horácio v Hamletovi. Pak zcela jistě Bobby v Horečce sobotní noci. Je to koneckonců role snů. Moc toho nenatančí, zazpívá si nejlepší píseň z celého muzikálu a ještě umře. Zní to divně, ale já si hrozně přál na divadle umřít, a jelikož jsem do té doby vždycky oplakával hlavního hrdinu, byla to příjemná změna. Moc mě mrzí, jak dopadl muzikál Romeo a Julie, kde jsem hrál Benvolia, který sice oplakával většinu příbuzenstva celou druhou půlku, ale za tu nádhernou hudbu to stálo. No a momentálně je to Dennis v Srdcovém králi. Toho prostě absolutně a  bezvýhradně zbožňuji.

V muzikálu Srdcový král, který měl v září premiéru v Divadle Kalich, jsi nastudoval dokonce dvě role. Jaké to pro tebe bylo, přeskakovat „z role do role“?

Bral jsem to jako výzvu. Nebylo úplně jednoduché oddělit je, protože jsou přeci jen oba mladí a zamilovaní, ale našel jsem si pro každého něco specifického. Na jedné zkoušce jsem hrál oba zároveň (jelikož obě alternace měly závazky jinde) a tehdy jsem si uvědomil, že se z toho buď zblázním, nebo mi to pomůže. No a pomohlo. Musím se hodně soustředit v hromadných choreografiích, které jsou velmi komplikované na prostor a trasy, ale zatím jsem do nikoho nenaboural. A jinak se naštěstí Dennis s Deanem v podstatě nepotkají.

Dosud jsi hrál samé kladné role. Není to nuda, být neustále za klaďase?

Nuda to určitě není. Každý z nich byl přece jen trošku jiný. Moc dobře vím, jak působím. Režisér Ján Ďurovčík to jednou komentoval, že jsem zkrátka takový „ťupko“. Pro takové typy je v muzikálech vždycky velmi dobře vystavěný prostor. A když k tomu autor přihodí nějakou hezkou, nejlépe tklivou píseň, není si nač stěžovat.

Láká tě zahrát si pořádného záporáka?

To mě láká moc. Bohužel jsem ještě nenarazil na režiséra, který by měl odvahu mě takto obsadit. Já si myslím, že kdyby každý záporák vypadal jako lump, nikdy by mu nic nekalého nevyšlo. U mě by po těch šprtech těžko někdo očekával kudlu do zad.

Kromě hraní ses také autorsky podílel na hudební komedii Svatba (ne)bude. Šlo o tvůj první autorský počin?

Já o sobě říkám, že jsem grafoman. Píšu si i jen tak do šuplíku. Svatba (ne)bude byla vlastně psaná na míru určitému kolektivu lidí, a já musel dělat mnoho ústupků a různě vpisovat nové postavy a situace, což byla velká škola trpělivosti, ale zpětně bych udělal těch kompromisů méně. Projekt dopadl, jak dopadl. Napsal jsem pár kousků pro děti v Centru muzikálového herectví, bohužel jsem ani jeden neviděl, protože mi to neumožnil čas. No a pro jednoho kolegu a kamaráda jsem napsal monodrama a moc doufám v to, že se nám je povede zrealizovat.

Chtěl by ses v budoucnosti více věnovat vlastní tvorbě nebo plánuješ zůstat jen u hraní?

Divadlo miluji a chci určitě hrát. Musím ještě využít, že můžu hrát mlaďochy. To mi určitě navěky nevydrží. A pak se teprve uvidí, jestli se mi povede přehrát do tatínků. Ale chtěl bych si letos splnit jedno přání a natočit desku. Pro radost, pro sebe. Tak sbírám materiál.

Čemu se nejraději věnuješ ve volném čase, když nejsi zrovna v divadle?

Nebudu lhát, že cvičím nebo čtu. Když mám volno, odpočívám. Pořídil jsem si ale před časem psa, kterému se snažím dopřát co nejvíc pohybu a akce, takže jsme často venku. Dřív by mě na procházku nedostali ani heverem, teď je vymýšlím a plánuji. A pak tou hromadou psích fotek spamuji na Facebooku a Instagramu. Jinak volno využívám zejména k restům v navštěvování příbuzenstva a přátel. A i když na to nevypadám, moc rád vařím a jím.

S novým rokem si mnoho lidí dává různá předsevzetí. Jak to máš ty? Dal sis nějaké předsevzetí do roku 2017?

Několikrát jsem chtěl přestat s různými neřestmi, ale nikdy to nevyšlo, takže si předsevzetí letos nedávám a třeba to zrovna klapne. Jen jsem se tak zamýšlel nad tím, že jsem doteď neuměl pořádně říkat „ne“. S tím bych rád skončil.

Na co se v novém roce nejvíce těšíš?

Vlastně ještě úplně nevím. Jeden komorní projekt už se chystá, ale zatím o něm nechci mluvit. No a jaké role nebo příležitosti mi tenhle rok přinese, to se teprve ukáže. Takže se jednoduše těším na jeviště a na diváky.

Informace o jednotlivých představeních, včetně rezervace vstupenek, najdete na stránkách Divadla Kalich.

Napsal/a:

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] 33 fotbalových nej

Další várka knižních novinek pro děti je tu a opět se soutěží. Jeden z vás vyhraje 33 fotbalových nej.

Čtu dál →

Co dělat, když miminko pláče

“Jak ho mám utišit, když už jsem zkusila všechno a nic nezabírá? Jsem z toho zoufalá.” … je vám

Čtu dál →

Jak děti naučit jíst zeleninu?

Co vaříte svému miminku? Nejprve maminka zařídí to nejlepší mlíčko, ovšem po pár měsících se objeví otázka, jaké dát

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist