Richard Pekárek: Naše pojetí Vlasů je tak trochu jiné

Rubrika: Rozhovory

V nově připravovaném muzikálu Divadla Kalich Vlasy se objeví řada neokoukaných tváří.  Mezi ně patři i mladý herec Richard Pekárek, který se v legendárním díle zhostí jedné z hlavních rolí, a sice role Clauda. Na co všechno se v novém nastudování Vlasů můžeme těšit, a nejen o tom, jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru.

Pověz nám na úvod, jak ses vlastně dostal k roli Clauda v muzikálu Vlasy?

K roli ve Vlasech jsem se dostal standardně, tedy přes konkurz. Ten se konal v zimě v Divadle Kalich a musím říct, že šlo o jeden z nejtěžších konkurzů, jaký jsem dosud zažil. Byl asi třídenní nebo čtyřdenní a museli jsme toho předvést opravdu spoustu, ať už po pěvecké, herecké nebo taneční stránce. Nicméně konkurzem jsem prošel úspěšně, a nakonec jsem dostal krásnou roli Clauda, ze které mám velikou radost.

Když ses dozvěděl, že Divadlo Kalich připravuje muzikál Vlasy, věděl jsi okamžitě, že chceš u toho být, nebo jsi nějakou dobu váhal, jestli se máš konkurzu vůbec zúčastnit?

Věděl jsem stoprocentně, že u toho chci být. Některá čísla z muzikálu jsme shodou okolností dělali už na konzervatoři a navíc mám hudbu z Vlasů moc rád, takže jsem si říkal, že to určitě půjdu zkusit. Vlastně jsem ale vůbec nedoufal, že by to mohlo dopadnout až takhle dobře, že bych dostal právě roli Clauda.

Vlasy jsou prostě hippies se vším všudy, takže se v muzikálu otevřeně mluví a hraje například i o sexu, drogách, nebo nahotě. Nemáš problém na jevišti prezentovat taková témata? Stydíš se někdy?

Ne, s tím vůbec nemám problém. Naše pojetí Vlasů v Divadle Kalich je tak trochu jiné, než ta klasická „formanovská“ verze a i ta nahota se tu objeví velmi decentně a účelně. Já si myslím, že pokud jsou takové věci použity na správném místě a ve správnou chvíli, aby neurážely a měly nějaký význam, tak je to naprosto v pořádku. A u nás v divadle to přesně tak je.

O českých divácích se říká, že jsou spíš konzervativní. Nemáš strach z toho, jak budou na muzikál reagovat?

Těžko říci, divákům do hlavy nevidím, ale myslím si, že s tím nebudou mít nijak zvlášť problém. Rozhodně ne tady v Praze. Já už několik sezón hraji v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, a myslím, že tam jsou diváci daleko konzervativnější, než tady v Praze. Tady jsou lidé přeci jen zvyklí na větší úlety, takže bych řekl, že to tu vezmou v pohodě. A ve Vlasech navíc není nic, co by mělo diváky pohoršit.

Na co se tedy můžeme v novém nastudování muzikálu Vlasy těšit?

Určitě nejen na skvělou hudbu, nebo krásné texty pana Joska, který nás bohužel před pár týdny opustil, ale hlavně na mladou energii. Ve Vlasech se sešel velmi mladý kolektiv, skvělý tvůrčí tým, a pro mě je to jedno z nejhezčích zkoušení. Všichni jsou neskutečně pozitivně naladění, a věřím, že právě to se pak přenese i do hlediště. Diváci se mají opravdu na co těšit. Z děje ale nic neprozradím, musíte se nechat překvapit. (smích)

Vlasy jsou tvým prvním muzikálem v Divadle Kalich. Už ses v novém prostředí stihnul rozkoukat?

Rozkoukal jsem se velmi rychle, skromně řečeno.(smích) Ne, samozřejmě, že mám z toho vždy trochu obavy a do nového divadla a nového kolektivu jdu se sklopenýma ušima. Přece jen jsem mladý a pořád nemám tolik zkušeností. Nicméně byl jsem velmi mile překvapen, jak hezky mě „kališáci“, lidé co hrají v Divadle Kalich x let, přijali mezi sebe. V novém kolektivu se tedy cítím dobře, ale samozřejmě se teprve teď dostáváme k té další fázi, kdy budeme zkoušet s mikroporty, ve světlech, v kostýmech… To pak v člověku vyvolá zase další dojmy. Každopádně díky tomu, že Kalich není obrovské divadlo, spíš takové komorní, je z něj cítit velmi pěkná energie, a to ať při zkoušení, nebo hraní.

Patříš do generace nastupujících muzikálových herců. Jaký je sen současného mladého muzikálového umělce? 

Já jsem v tomhle zvláštní, nemám vyloženě sen, za kterým bych si šel. Pro mě nejdůležitější to, aby mě ta práce naplňovala a bavila, abych se cítil dobře mezi lidmi, se kterými pracuji, a aby to pro mě celé mělo nějaký smysl. Ale že bych měl třeba nějakou vysněnou roli? Tak to úplně nemám. Pro mě je prostě nejdůležitější být sám v sobě spokojený a moci se postavit za to, co odvádím na jevišti, ať už je to ve Vlasech, nebo v jakémkoli jiném představení. Člověk si stejně vždycky najde vztah k tomu, co zrovna zkouší a hraje.

V posledních letech se u nás dělá muzikálů opravdu spousta. Myslíš, že to má díky tomu současná generace mladých muzikálových umělců snazší, než vaši předchůdci?

Já si myslím, že je to paradoxně možná o něco těžší. Ono je teď muzikálů sice mnoho, v Praze je dokonce až „přemuzikálováno“, ale člověk stejně musí mít to „něco navíc“, aby tvůrčí tým a hlavně producenta zaujal. Navíc to často nejde hned, například já jsem byl v Kalichu na čtyřech konkurzech a vlastně až konkurz na Vlasy, tedy můj čtvrtý pokus, vyšel. Nicméně nechci nikoho špinit, ale myslím, že těch lidí, kteří skutečně mají v sobě tu syntézu zpěvu, tance a herectví, tady ve skutečnosti není tolik. Když se to srovná se zahraničím, například s West Endem v Londýně, tak tam ti lidé umí úplně všechno a poslední člověk v jejich company by u nás mohl být bez problému sólista. Bohužel, proti zahraničním produkcím jsme stále pozadu a určitě má na to vliv i trend, že lidé u nás stále nechodí ani tak na dílo, jako spíš na známé tváře.

Lákalo by tě tedy zkusit konkurz i v nějaké zahraniční muzikálové produkci?

Láká mě to hodně a dokonce to mám i v plánu. Teď mám něco rozjednaného, tak jen musím sebrat odvahu a pustit se do toho, dokud jsem takhle mladý a ta příležitost tady je.

Blíží se začátek nové divadelní sezóny, kde kromě Divadla Kalich tě budeme moci vidět?

Kromě Vlasů v Kalichu budu k vidění v Divadle Hybernia v Alence v kraji zázraků a Královně Kapesce, nebo v Divadle na Fidlovačce v muzikálech Ženy na pokraji nervového zhroucení a Sugar. Mimo Prahu mě můžete vidět v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla, kde působím již čtvrtou sezónu, aktuálně v představení West Side Story a Liduschka. A na podzim pak jedeme stejně jako minulý rok turné s muzikálem Madagascar, ve kterém hraji tučňáka. No a to bude asi vše, snad jsem na nic nezapomněl. (smích)

Informace o jednotlivých představeních, včetně rezervace vstupenek, najdete na stránkách Divadla Kalich.

Napsal/a:

Toto taky stojí za přečtení!

Recenze: Hoši od Bobří řeky

Těžko by se našel někdo, kdo by neznal nejslavnější dílo Jaroslava Foglara alias Jestřába s názvem Hoši od Bobří

Čtu dál →

Recenze: 88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda

Nakladatelství Portál přichází na trh s knihou dvou úspěšných německých spisovatelů (Hans Rath, Edgar Rai), která nese název 88 věcí,

Čtu dál →

Hvězdičky z tavné pistole

Hledáte ještě nějakou dekoraci, která dovrší vánoční výzdobu? Pak si vyzkoušejte vyrobit hvězdičky z tavné pistole. Jsou jednoduché, rychlé

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist