Vracíš se do Divadla Kalich s novou rolí. Co tě na ní nejvíce baví?
V Srdcovém králi hraji Lorraine, je jí šestnáct, je krásná, naivní, upřímná, strašně upovídaná a doufám, že i vtipná. Konečně jsem se dočkala takové „juliovské“ roličky, nenapravitelné romantičky, která mi scházela v mozaice (smích), takže si to moc užívám. Je pro mě sranda, hrát v mém věku (něco kolem třiceti pozn. red.) šestnáctiletou, ale o to víc si to užívám, a moc se tím bavím.
Jaký je rozdíl mezi klasikou, jakou je Srdcový král, a klasikou, jakou je Pomáda?
Rozdíl? Mně to přijde žánrově velmi podobné. Pomáda je kultovní muzikál, kterému dost pomohl tolik populární film. Srdcový král je živý rock’n’roll. Je to čistá, vtipná a barevná hra, která je celá opravdu veselá. Jde o karikaturu a velkou nadsázku. Mám ráda tyhle propletené dějové linky, kdy všichni milují všechny, každý každého, nikdo nikoho a všichni se vzájemně hledají. Nic naplat, Shakespeare se v dobrých kusech neustále opakuje (smích).
Mluvila jsi o tom, že ti podobná role chyběla v mozaice. Jaké role máš tedy za sebou? Která tě bavila nejvíce?
Kromě hudebního divadla se věnuješ muzice, zpěvu s bandem. Jaký je rozdíl mezi tím muzikantským a hereckým životem?
Mě to takhle nesmírně baví, a kdybych se měla rozhodnout mezi jednou nebo druhou profesí, asi bych to nedokázala. Dřív jsem tvrdila, že mám vystudované herectví, že hraji, a že ten zpěv je jen tak bokem. Teď to ale přerostlo, a už si neumím svou práci bez zpěvu představit. A rozdíl? Zpívám tak, abych písní něco řekla, abych předala nějaké emoce, aby každá písnička byla o něčem jiném. Tak se snažím i hrát, a doufám, že mi to vychází. Snažím se to co nejvíc propojit, a to se přeci v muzikálu hodí.
Někteří tvoji kolegové uvažují o tom, co budou dělat v budoucnu, třeba i pracují někde mimo divadlo. Máš to podobně nebo budeš navždy herečkou?
Dokážeš si představit, že bys dělala nějaké civilní povolání?
Vůbec ne! Myslím, že bych zvládla dělat třeba produkční, ale jinak mě prostě tenhle chaotický a barevný život vyhovuje. Neumím si představit, že bych chodila do práce „od – do“, a pak měla volné víkendy. Asi každý z nás po tom občas zatouží, mít nějakou jistotu. Já jsem na jevišti šťastná, ať už jde o zpěv nebo o hraní.
Myslíš si, že je život v téhle branži těžký?
Zmínila jsem se o jistotě. Herecké povolání na volné noze není jednoduché a vede k velké osobní zodpovědnosti. Musíme neustále zvažovat jakou roli vzít, a jakou odmítnout, kolik toho stihnu, a kdy už je toho moc, kolik potřebuji na své živobytí. Možná proto dosud nemám ani svůj vlastní byt, abych byla více nezávislá a nemusela o práci rozhodovat například s ohledem na hypotéku. Neznám jiné obory, ale vím, že dnešní doba je složitá. Rivalita, popletené vztahy i různé tlaky jsou pravděpodobně všude. Myslím, že je velkým úkolem každého z nás, nějak to kočírovat, abychom byli každý v těch svých podmínkách co nejšťastnější. Je to věčné váhání, ale tak je to se vším. To patří k životu.
Jaké jsou tvé nejbližší plány, kromě premiéry Srdcového krále?