Proč starší dítě žárlí na mladšího sourozence?

Rubrika: Nezařazené

Jak pomoci dětem, které dostanou nového sourozence, navázat pěkný vztah k malému bráškovi nebo sestřičce?



Každé dítě nutně potřebuje vědět, že je rodiči bezvýhradně přijímáno, že je doma mají rádi takové, jaké je. Jeho pocit bezpečí závisí také na uspokojení základních lidských potřeb. Dítě, které má hlad nebo mu je zima, se obtížně vypořádává s náročnou situací. Nové miminko dokáže staršímu sourozenci hodně „nabourat“ jeho pocit bezpečí a pohody v rodině. Maminka možná nemá vždycky čas, aby staršímu dítěti vyhověla, a také už někdy od něj očekává samostatné chování.
A jak se asi cítí ten starší? Pocit, že ho sesadili z trůnu, že jeho místo v rodině najednou zaujalo miminko, které jen leží nebo brečí, určitě není nijak příjemný. Mimoto maminka je nějaká jiná, unavená. Není divu, že se starší sourozenec může uchýlit k takovým projevům, které nás zaskočí (vzteká se, chová se jako miminko – pomočuje se, vyžaduje pochování apod.).

Proč děti žárlí?
Nemůžeme tvrdit, že starší dítě bude zákonitě žárlit na toho mladšího. Jaké okolnosti mohou „přispět“ k tomu, že se starší dítě bude obtížně vypořádávat s příchodem miminka? Jedním faktorem je věkový rozdíl mezi oběma dětmi. Pokud se narodily do roku a čtvrt po sobě, často se žárlivost neobjeví. Péče o děti, které přišly tak rychle po sobě, ale často rodiče velmi vyčerpává – mnohdy se takto „sejde“ miminko s batoletem, které ještě samo nechodí, takže pak rodiče komplikovaně řeší třeba vycházky, koupání…Výhodou této věkové kombinace je to, že k sobě děti velmi rychle najdou cestu, a tak po překonání náročného začátku s kojencem a batoletem najednou máme dvě děti, které mají podobné zájmy a dovedou si spolu hrát.

Tak tomu bylo třeba u dvou děvčátek – Marjánky a Kačenky. Kačka se narodila jeden den před prvními narozeninami starší sestry. Rodiče s nimi měli plné ruce práce, ale podařilo se jim sladit režim miminka s potřebami batolete, a ze sester vyrostla nerozlučná dvojice.

S žárlivostí se častěji setkávají rodiče, které mají děti přibližně dva až tři roky po sobě. Starší sourozenec už má své pevné místo v rodině a může se tím malým cítit odsunutý do pozadí. Někdy mohou žárlivosti „nahrát“ i sami rodiče, třeba když chtějí po starším dítěti, aby opustilo svoji postýlku a přenechalo ji miminku.

Žárlivost ale může vzniknout, ať jsou děti jakkoliv staré a ať se nám zdá, že je rozdíl mezi nimi naprosto ideální, a často tomu napomohou právě dospělí. Častým nešvarem, se kterým se můžeme setkat, je porovnávání staršího a mladšího dítěte, zdůrazňování roztomilosti a případně i pěkného vzhledu jednoho z dětí.

Malá Maruška dostala malého brášku, když jí byly čtyři roky. Moc se na něj těšila, rodiče doufali, že z ní bude malá chůvička. A co vedlo k tomu, že na svého malého brášku nakonec strašně žárlila? Jednak byli rodiče velmi úzkostní, protože před narozením malého Vítka maminka jednou spontánně potratila, jednak neustále vyzdvihovali, jak je chlapeček roztomilý a pěkný. A tak ta šikovná starší sestřička, která malého krmila a přebalovala, mu začala nenápadně ubližovat – kousat ho do prstů.

Žárlivost může mít různé podoby. Někdy vypadá jako „obyčejné“ zlobení. Šestiletý Tomášek a čtyřletý Pavlík se dočkali očekávaného třetího brášky. Tomík, který se na miminko velmi těšil a stále se s ním chlubil, začal být velmi neklidný, u ničeho nevydržel a neposlouchal. Změna v chování byla reakcí na to, že se doma něco změnilo.

Jak můžeme předejít dětské žárlivosti?
Žárlivost je sice přirozená vlastnost, ale může na nás působit jako projev patologie. Patologií jsou nezralé projevy, agrese, nezpracované pocity vlastní zbytečnosti. Projevům rivality můžeme čelit zejména tím, že každému dítěti poskytneme v rodině jeho místo. Dítě musí pocítit, že se „vejde“ do lásky rodičů. Láska není koláček, který se rozdělí na několik malých částí. To nešťastné dítě to tak ale cítí. Další nutností je nevydávat sourozence za toho, kdo není. Miminko nebude hned kamarád ani nemůže hrát fotbal. Možná, že je to teď nuda. Ale my dva patříme k sobě. Pořád, i když tu je miminko.

Zdroj Děti a MY

Napsal/a: Marie Těhtalová

Toto taky stojí za přečtení!

Jindřichův Hradec

Prohlédněte si Jindřichův Hradec. S našimi tipy o nic nepřijdete

Jindřichův Hradec si zaslouží vaši pozornost. Je to nádherné město s pěknou historii. Najdete tu nádherné chaty a chalupy,

Čtu dál →

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • Podle mého názoru děti žárlí na mladší z důvodu,že pocitˇují vetřelce do svého teritoria.A maminka si pořídila druhé miminko,jako náhradu za něj,že ho nemá ráda.Děti mají takové myšlenky atěžko se jim to vymaže z hlavy ,že to není pravda.

  • Anonymní

    My máme s manželem Pájou čtyřletého synka Matýska a roční Amálku. Je to strašně rostomilej klučík, blond, no prostě andílek. To byl do chvíle co se nám narodila naše Amálka. Máťa se na příchod Amálky moc těšil. Když jsem seděla na gauči, vždycky se ke mě přitulil, poslouchal bříško, hladil ho, vymýšlel si že zrovna teď miminko koplo a já byla šťastná máma. Ještě ten den co jsem porodila za mnou přijel manžel s Matýskem. Máťa radostně vtrhl do pokoje nemocnice. Ale v ten okamžik se zarazil a se zoufalým obličejem přišel k posteli a prohlýžel si Amálku. Protože sem se bála co přijde, začala sem na Máťu mluvit strašně zdrobněle a pořád se na něj usmívat. On najednou začal tropit bláznivou scénu jakto že je to holka, i když sme ho na příchod holčičky dlouho připravovali. Asi po týdnu se vše obrátilo k ještě horšímu. Kdykoliv sem chovala Amálku, začal brečet a mumlat že ho nemám ráda. Když sem ho tedy pobízela aby se přidal, začal pištět a utekl. Byla sem zoufalá. Přitom i když malá spinkala tak sem se snažila hrát si s ním, mazlit se s ním, povídat si s ním. Pomalu to zabíralo a tak sem začala mít dobré naděje. Z nenadání se Matýsek začal starat o Amálku co nejvíc to jen šlo a nedal na ni dopustit. Chtělů ji krmit, vozit v kočárku, pomáhat s přebalováním a koupáním, mazlit se s ní a bylo to fajn. Teď už nepištěl a chtěl se mazlit dokonce s námi se všemi. Teď si často všichni hupsnem do manželský postele a všichni se spolu mazlýme. Jsem ráda že už se Matěj taky dokáže přitulit i k Ámě…

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Já mám dvojčátka, holčičky, brzo jim bude rok.
    A musím říct, že už teď u nich do jisté míry pozoruji jistou formu žárlivosti.
    Když jim chystám mlíko, jsou v ohrádce a v klidu si hrají. Ale jak se objevím s lahvičkou a jednu si vezmu na krmení, ta druhá začne doslova vřískat. Naopak to funguje taky.
    Už si taky vzájemně berou občas hračky, protože zásadně si chtějí hrát s tím, co má ta druhá. Jsem zvědavá, jak se to vyvine.
    Jestli ale budeme mít ještě jedno miminko, neměl by to pro ně být zas až takový „šok“, protože od malinka jsou zvyklé, že se o přízeň rodičů musí dělit.

  • Anonymní

    Davídek se narodil krátce před Sářinými 2,5 lety, Sáru jsme na příchod brášky připravovali a také říkali, že to bude chvilku trvat než si s ním bude hrát a bude s ním legrace. SÁRA SI MOHLA VYBRAT, CO CHCE OD BRÁŠKY PŘINÉST Z BŘÍŠKA (vybrala si koníka a ovocné lentilky, naštěstí). Když se Dája narodil manžel jel honem koupit koníka (předčasně jsem porodila) a vybral skvěle mámu a hříbě, a ještě k tomu Dája přidal kazetu o Včelce Máje, vše Sára dostala od Davídka v porodnici…dcera nedá na brášku dopustit od malička, u všeho také byla, koupání, kojení přebalování a se vším pomáhá. Když Davídka do něčeho oblékáme vždycky Sáře říkám, že to nosila také, že se také musela nejdřív naučit to a to, že bude brášku učit mluvit pokud bude chtít apod. Zatím spolu skvěle vycházejí, i když Sára také někdy zlobí víc než dřív, ale snažíme se jí maximálně věnovat. K narozeninám dostává od brášky dárky apod. a musím říct, že pokud kouká na včelku Máju vždy chce „tu od Davídka“ :-)) Doufám, že jim ten krásný vztah vydrží a ostatním přeji to samé

  • Anonymní

    Mame doma dvouletou Natalku a pokousime se o druhe i ja mam strach jak to bude s zarlivosti.Mala je ve znameni beranka a zarli i na tatinka i psa kdyz se s nimi mazlim ,rika jim at jdou pryc,ze jsem jeji maminka.Samozdrejme ji vysvetlujem,ze jsem vsech,ale nejak na to nereaguje.Rika,ze by chtela miminko,ale nevi co ji ceka.K jinym detem je velmi pratelska,tak doufam,ze ji to zustane a bude mit krasny vztah se sourozencem jako mam ja se svou sestrou.Je o 3 roky starsi nez ja.Zdenka

  • Já mám podobnou zkušenost jako Bóďa. Dominika je o 4 roky starší než Máťa. Z porodnice si ho vezla ona a ne já. Děsně ráda se mnou vozila kočárek a bráchu od začátku milovala, měla ho jako panenku.- Ona vždycky spíš žárlila na to, že se s někýn zastavím na ulici a popovídám si (a hlavně ten známý nesměl být mužský 8-)). Je pravda, že se mnou byla doma, do školky jsem ji dávala jen když jsme se předem domluvily a nebo ona sama chtěla. – asi si nepřipadala tak odstrčená.
    A dneska mi Domča nemůže ani sednout na klín, aniž by se nepřiřítil Martin a neječel:“Já ci aky“. Ale jinak spolu vychází docela dobře. Někdy jsou jako kočka a pes a jindy se mají moc rádi. Jako asi v každé rodině. Jsem ráda, že jsme to docela zvládli.

  • Anonymní

    Mame starsiho kluka 4 a holcicku 1. Kluk zarli od zacatku bije ji do hlavy, krici na ni, a rika, ze ji vyhodi do popelnice a pod.Jsem z toho obcas dost zoufala, ale posledni obou se to trochu lepsi, kdyz zjistuje, ze se s ni da uz trochu hrat, vidim nekdy i zablesky sympatii od syna k dceri, tak akorat doufam, ze se to bude pomalinku zlepsovat….

  • xjannickax

    myslím si,že pokud se matak dostatečně věnuje staršímu dít+ěti a dává mu pocit,že je důležité a třeba pomáhá s péčí o malé..je to rozhodně to nejlepší,co můžeme udělat..ale někdy jsou děti žárlivé a nic nepomáhá..vydržet a nezoufat..oni k tomu dojdou..

  • Ahoj, já mám zatím jedno dítě, holčičku 8 a pul měsíce, ale určitě jí brzy pořídíme sourozence. Já sama mám o 6,5 roku starší sestru a bohužel si spolu od mala moc nerozumíme. Navíc jsme jen dvě, bohužel. Proto bych také chtěla mít určitě asponˇ 3 děti s menším věkovým rozdílem.

  • mám dvě dcery starší je 5 a mladší budou 2.když jsem čekala druhou dcerku tak jsme Karolínce říkali že sestřička bude malá ,hodně brečet.spinkat a většinou ležet,těhotenství proběhlo bez problémů a když jsme sabrinku přivezlidomu tak jsemse až divyla že karolínka nežárlí se vším se mi snažila pomoc i krmit jí chtěla,pokud někdo přišel na návštěvu musel být potichoučku aby jí nezbudil sestřičku.trvalo to asi do roku sabrinky pak se vše začlo měnit sabrinka se snažila adhánět karolínku kdykoli se semnou chtěla pomazlit nebo si hrát.stačilo jen když se ke mě jen kája přiblížila sabrina hned začla křičet,bít a tahat jí pryč pokud jsme jí neustoupili byla až hysterycká a pak se nám snažila zase vynadat kája že sabrinku necháme plakat že je malá a že neví že nemá být zlá že se to naučí až vyroste takže nám to dost stěžovala když jsme se jí zastaly obrátilo se to proti nám.čekala jsem že bude žárlit starší dcera na mladší ale ukázalo se že to bylo přesně naopak.trvalo nám třičtvrtě roku než si zvykla že nebude po jejím,ted si spolu dokáží hrát a jedna na druhou nedají dopusti ikdyž si taky vědou do vlasů a zažárlí ale přesto když se na ně podívám vydím že se mají rádi a jedna na druhou myslí.pokud jedný vynadáme druhá se jí hned zastane někdy se musím hodně držet abych se nerozesmála hlavně když se zastává sabrinka karolínky jak se snaží mluvit rychle tak jí něni moc rozumět a rozhazuje rukama tak jde spíš poznat podle tonu že se rosčiluje.Jsem ráda že to tak dopadlo a našli k sobě cestičku.

  • Anonymní

    Dirty,
    tohle je jedna s nesporných výhod, když máš děti krátce po sobě. Tuším že do 18 měsíců by to mělo být bez problémů, protože starší dítě rychle zapomene, že někdy bylo samo a mělo maminku jen pro sebe.
    Tím nechci znevažovat, co jsi napsala, jistě je to správné a třeba to pomůže i maminkám, které mají mezi dětmi větší rozdíl.
    Tak ať je těch rvaček co nejmíň 🙂

  • Děti mám od sebe jen 16 měsíců,takže příprava u nás nebyla.Dcerka sice koukala na velké bříško,ale vysvětlení o miminku asi moc nechápala.Po narození druhé dcerky sem najela na postup-být u všeho.Ať sem mladší krmila,koupala,přebalovala…ke všemu sem starší zavolala a buď chtěla u toho být nebo nechtěla,bylo to na ní.Většinou ano,dítě je zvědavé,že jo.A když nebyl manžel v práci,vzala sem starší a šly sme kamkoliv,jen my dvě.Aby věděla,že není jen to malé řvoucí miminko,ale i ona a myslím,že to pomohlo.Nějaké velké žárlení u nás tudíž nebylo.Jako správné ženské se občas sice semelou,pohádaj se o hračku,ale myslím,že to ani jinak nejde a patří to k tomu a zvládnout se to dá.Aspoň člověk ví,že je má…

  • My máme děti od sebe o 2,5roků a už když jsem byla těhotná,tak jsme Davídkovi říkali jaké to bude až se miminko narodí,že bude hodně plakat a že bude moc maličké aby si s ním hrál.Davídek se na mimi těšil,hladil mi bříško,zpíval mu a pořád nám říkal,že bude bráška čůrat do plínek a papat z prsíčka.No a když se nám Adámek narodil,chodil se na něj koukat do porodnice,když nás pouštěli přijel si pro něj s tatínkem.Doma mi pak chystal plínky a taky jsme spolu koupali a na Adámka nedá dopustit.Někdy když je malý v postýlce a nespinká,tak za ním jde a zpívá mu a povídá.Je to sranda ho poslouchat.Teď už na něj Adámek reaguje,směje se a to se Davídkovi líbí.Teď je to tedy ideální,ale mám trošku strach z toho až bude Adámek starší a bude mu brát hračky a taky když bude chodit Davídek do školky,že si bude myslet že si na něj může více dovolit.

  • Nevím,zda se dětské žárlivosti dá vůbec předejít? Když jsme čekali Šárku, připravovali jsme na to našeho Martínka od počátku. Pomáhal pak s přípravou na miminko, těšil se a prohlížel se mnou obrázky miminek a chodil do poradny na ultrazvuky a prostě to vypadalo, že bude vše v pohodě. S manželem pak skládal postýlku,když jsem byla v porodnici–prostě vše vypadalo moc dobře..Jenže pak jsme si dovezli Šárku domů a Martínek začal strašně zlobit. Přitom jsem i jemu se snažila hodně věnovat, když malá spala, hráli jsme si, povídali, četli…A stejně se „žárlivost“ objevila. Svou pozornost na sebe stáčel tím, že zlobil, budil schválně malou, lez pod postýlku, cloumal postýlkou a nejvíce zlobil, když jsem kojila a on věděl, že na něj nemůžu. Mě to trápilo, byla jsem zoufalá a zároveň unavená. Přesto jí ale měl od počátku rád a nebral jí jako vetřelce, aspoň myslím. Ale pak to nějak pomalu odeznívalo. Na svou malou sestřičku nedá dopustit, miluje jí. Občas když vidí, že jí chovám, přitulí se ke mě také, ale je to už jiné, než v počátku…už z něj ta žárlivost tolik nesálá. Věřím, že to chce svůj čas a také věřím, že sebe lepší příprava staršího sourozence na miminko v rodině, se nedá nacvičit-připravit tak, aby ten starší nežárlil. Já jsem ráda, že to dopadlo u nás takle a proběhlo to relativně v klidu, protože znám i lidi, u kterých starší dítě vyhrožovalo, že to mladší zabije…brrr. To bych se asi zbláznila strachy…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist