V loňském roce bylo celkem nahlášeno 8 696 zmizení dětí. Často se jedná o útěky dětí, které se během několika hodin nebo dnů vracejí zpět ke svým rodičům nebo do dětských domovů či výchovných ústavů. Všechny případy zmizení ale bohužel nekončí takto šťastně…Asi málokdo nezaznamenal v minulých dnech tragickou kauzu devítiletého Jakuba Šimánka z Havlíčkova Brodu.
Lze ale takovýmto případům zabránit? Lze jim předejít? Můžeme my, jako rodiče, na podobné situace své děti předem připravit?
Dostal se mi do rukou hromadně rozesílaný email ze dne 9.6.2008, pod kterým je podepsána Eva Krausová z Klatov a možná právě její rada může pomoci v budoucnu i našim dětem.
„Můj táta sloužil jako technik u Veřejné Bezpečnosti. Bál se o mě a brášku stejně jako se všichni normální rodiče bojí o své děti. Vyvinul zvláštní metodu ochrany.Pomohla mi, když mě obtěžoval „divnej pán“, snad pomůže i vašim dětem, kdyby to někdy potřebovaly a možná pomůžete Vy některému dítěti……
Ochrana tkví v tom, že když se dítě nedokáže zbavit otravujícího dospěláka samo, musí oslovit nejbližší cizí paní – dáma se nesmí válet s krabicí vína po chodníku – a to takto: „Mami! Mami! Ahój!“
Divný dospělák se zarazí a většinou se snaží zmizet, cizí oslovená paní má většinou dobrý přehled o počtu dětí a tak se také zarazí a pohlédne na dítě, tím se získá pár vteřin, kdy si dítě může říct o pomoc.
Naučte to své děti, naučte se to vy. Když vás osloví cizí dítě, nechte ho, ať vám sdělí o co jde a pak jednejte, volejte 112, 158, volejte a všímejte si okolí, ať pomůžete separovat postiženého aby nemohl šířit hrůzu mezi ostatní lidi.
Chráníme tím děti, svoje, cizí, všechny.
Ten „můj“ divnej pán dostal 15 let, mě nedostal díky „výcviku“ mým tátou, trest dostal za to, co provedl nevycvičeným dětem …“
3 446. To je číslo rovnající se počtu vyhlášení pátrání mezi lednem a květnem letošního roku. Statistiky ale bohužel sdělují i další čísla. Desítky dětí ročně zůstávají nezvěstné i po dobu několika let. Šéfka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová ve spolupráci s MF Dnes v minulých dnech připravila základní pravidla a rady pro rodiče, jak mohou sami předejít útěkům či únosům svých dětí.
Při představě, že by se snad mé dítě mělo stát jedním z čísel ve zmiňovaných statistikách se mi svírá srdce. Neumím si představit a nechci nikdy zažít, jaká muka zažívají matky a vůbec rodiny zmizelých dětí. A jaká muka zažívají některá ze zmizelých dětí. Jen vím, že se budu snažit své dítě všemožně chránit a také jej pravidelně poučovat o tom, jak se má chovat v rámci svého zdraví a bezpečí.