Dětské autosedačky

Když jsem dostala za úkol napsat povídání o autosedačkách, lehce mi zatrnulo. Jediné co o nich totiž vím (krom toho že patří do auta) je, jak se mezi nimi cestuje. Tedy na zadním sedadle, vmáčknutá mezi dvě sedačky a pozadí slisované do krychle. To totiž v případě, že nás cestuje v našem autě standartní velikosti pět. Ovšem pořád lepší, než se nechat zavřít do kufru.
Následující informace jsem tedy čerpala z časopisu TEST. Jsou to informace obecné, pokud chcete znát konkrétní výsledky testů, doporučuji tento časopis zakoupit, sehnat se dají i starší čísla. Najdete v něm ostatně i spoustu jiných zajímavých informací, pro děti i pro Vás.

Povinnost používat dětské autosedačky se vztahuje pouze na dálnice, rychlostní silnice a silnice I.třídy. Nejvíce nehod se ale stává na komunikacích velkých měst a na místních komunikacích!
Pokud při zhruba padesátikilometrové rychlosti vozidla dojde k nárazu, nedokáže dospělý člověk malé dítě udržet v náručí. Při nárazu je dítě vymrštěno vpřed silou, která přibližně odpovídá třicetinásobku jeho hmotnosti. Je proto velký a zbytečný hazard nepoužít autosedačku, i když jedete třeba jen do nejbližšího obchodu pro rohlíky! Šetřit na autosedačce bychom neměli, i když rozhodně lepší je sedačka, u které se například v testu projevily slabiny, než sedačka žádná!

Jak se dělí a jak se používají

Skupina 0 (pro děti do 10 kg) a 0+ (pro děti do 13 kg)

Je to vypolstrovaná vanička (tzv. vajíčko) s popruhy, většinou tříbodovými ve tvaru Y. Umisťuje se proti směru jízdy, připevňuje se bezpečnostními pásy pro dospělé. Pokud je umístěna na předním sedadle vedle řidiče, musí být vypnut airbag! V okamžiku nárazu je dítě do sedačky vtlačováno celou plochou těla. Z bezpečnostních důvodů se doporučuje vozit nejmenší děti co nejdéle v autosedačkách, které jsou umístěny proti směru jízdy.
(V téhle autosedačce jsme si vezli naši slečnu z porodnice a vozí se v ní do dnes, kdy je jí rok a půl.)
Některé typy slouží zárověň jako „houpačka“; velice pohodlně se v nich krmí děti, které ještě nesedí. Ovšem pozor – dítě by v ní nemělo trávit více času, než je nutné. Sedačka omezuje jeho volný pohyb a zabraňuje přirozenému rozvoji.
Do skupiny 0 patří i brašny na přenášení dítěte – speciální korbičky hlubokých kočárků. Dítě je v korbičce připoutáno vlastními bezpečnostními popruhy a brašna je připevněna jedním nebo dvěma bezpečnostními pásy pro dospělé. Brašna a dítě leží na sedadlech vozidla napříč ke směru jízdy.

Skupina I (pro děti od 9 do 18 kg)

Dítě se do sedačky připevňuje pětibodovým bezpečnostním pásem. Sedačka je umístěna po směru jízdy, k sedadlu automobilu se připevňuje bezpečnostním pásem pro dospělé.

Skupina II (15 – 25 kg)

Tyto sedačky nemají většinou vlastní bezpečnostní popruhy, i s dítětem jsou připevněny bezpečnostním pásem pro dospělé.

Skupina III (22 – 36 kg)

Samotný sedák bez opěradla dítě posune do takové výšky, aby mohlo být připoutáno pásem pro dospělé. Sedák musí být na sedadlo automobilu připevněn tak, aby se při nárazu neuvolnil; setrvačná síla nesmí způsobit jeho podjetí.

Vícerozsahové dětské autosedačky

Pokrývají dvě až tři výše uvedené skupiny. Jedná se o „stavebnice“, které se musí s růstem a zvyšující se hmotností dítěte přestavovat. Nákup takové sedačky (např. skupiny I/II/III – tedy 9-36 kg) vyjde levněji, bohužel výsledky testů zatím nejsou až na výjimky nijak oslňující, nejedná se tedy zatím o vhodný kompromis.
Ve skupině II/III (15 – 36 kg) jsou u některých modelů výsledky testů dobré, takovou sedačku lze koupit jako třetí v pořadí (přibližně od 3 let) a použít ji až do konce – tedy 12 let nebo 36 kg dítěte.

Na co si dávat pozor

Nikdy autosedačku nekupujte bez dítěte. Dobré by bylo k prodejně přistavit i auto a sedačku do něj zkusmo upevnit.
Rozumíte dobře návodu k obsluze? Chybné upevnění sedačky, které může vyplývat i z nižší srozumitelnosti návodu, vede při nehodách k selhání dětských zádržných systémů.
Překontrolujte, zda jsou nabídnuté výrobky opatřeny homologačním štítkem (schvalovací značkou podle předpisu EHK OSN: ECE-R 44/03). Informaci o schválení musí obsahovat i návod k obsluze a užívání.
Dítě si posaďte do sedačky:

  • není pro něj příliš úzká?
  • je dobře tvarovaná?
  • není příliš tvrdá?
  • sedí se dítěti pohodlně?
  • nejsou v dosahu dítěte nějaké ostré hrany a otřepy?
    Je-li potah sedačky snímatelný, je výhodnější možnost praní v pračce než chemické čištění.

    Při používání pečlivě kontrolujte:

  • Nepřesahuje hlava dítěte opěrku autosedačky?
  • Jsou bezpečnostní pásy, kterými je dítě poutáno, umístěny ve správné výšce?
  • Nevedou bezpečnostní pásy přes krk dítětě?
  • Je dítě zafixováno tak, aby neproklouzlo pod pásy?

    Na závěr vám všem přeju, aby vaše autosedačky nikdy nemusely plnit účel, k jakému jsou určeny, tedy ochránit dítě v případě havárie! Šťastnou cestu.

    Upraveno podle časopisu TEST