Blíží se čas prázdnin a většina dětí poputuje k prarodičům, kde stráví část léta a nebo zůstávají doma a většinu času budou trávit venku a zvláště ty větší bez našeho ustavičného dozoru…Ať už bydlíte ve městě nebo na vesnici, tak všude se vaše dítě může setkat se psy. Se psy volně pobíhajícími, jejichž páníčci jsou laxní. Po tom se psy, kteří jsou za zdánlivě dobře konstruovanými ploty nebo těmi, kteří jsou vedeni na vodítku osobou, ke které patří. Stejně tak mohou trávit čas s pejskem, který je součástí vaší domácnosti.
Toto povídání o nebezpečích ve vztahu dětí a psů jsem dala dohromady na základě tragického příběhu, který jsem uvedla v Tam-tamu.
Sama jsem majitelkou psa, kterého jsme si pořídili ještě dlouho před tím, než se nám narodila dcerka. Dopředu jsme věděli, že adaptace soužití našeho psa a nově příchozího člena rodiny (dcerky) nemusí být jednoduché, alespoň z počátku.
A taky nebylo, chtělo to dostatečnou trpělivost a práci. První věc, kterou nám dal náš hafan najevo, bylo to, že naše dcerka je tu navíc 🙂 Když byla doma cca 14 dní, tak nepozorovaně zmizel do naší ložnice. Když bylo dlouho ticho, tak jsem se šla za ním podívat, co tam vyvádí. On ležel na naší posteli, u sebe měl dva velké plyšáky, které dcerka dostala jako dárek ke svému narození. Ty plyšáky vytáhnul z její postýlky a na naší posteli jim ukousal uši a ocásky 🙂 Navíc jednoho z nich pomočil :-))) Tím nám chtěl dát jasně najevo, že on je středobod vesmíru, nikoli naše dcerka.
Od té doby jsem se měla napozoru. Pes se stal více samotářským a choval se uraženě, občas udělal nějaký ten naschvál. Nicméně jsem ho neseparovala ani ho nezavrhla. Trpělivě jsem se snažila o to, aby dcerku začal mít rád.
Dcerka se nikdy nezdržovala sama v jeho přítomnosti. Tudíž, když dcerka byla na dece na zemi a já si potřebovala odskočit, tak pes šel se mnou apod.
Tak nějak průběžně jsme jí říkali, že pejsek se nesmí tahat za ouška, ani mu jinak ubližovat, protože by ho to bolelo.
Když jí bylo něco přes rok a začala sama chodit, tak se tu objevil první konflikt. V tomto věku dítě poznává své okolí. Jednou jsme seděli s manželem na gauči a povídali si. Pes přišel ke mě a chtěl drbat. Takže tam stál, já ho drbala, mluvila s manželem a dcerka si hrála opodál. Z ničehož nic přiběhla a stojícího psa chytla zezadu oběma ručičkama za slabiny a stiskla. Okamžitá reakce psa na bolest byla, že jí chytil za jednu z ručiček. Tj. neskočil jí do obličeje, ani jí nehodlal roztrhat na kousky, ale jednu z ručiček jí chytil a na chvíli stisknul.
No co s tím? Pes byl přiměřeně potrestán pokáráním a dcerce, které nebyla způsobena žádná zdravotní újma, jen byla překvapená chováním psa, jsme začali o to intenzivněji vysvětlovat, jak přistupovat ke psům a zvířatům všeobecně.
Jaké ponaučení jsem si z toho vzala? Pes je zvíře a je nutné věnovat jeho chování maximální pozornos , pokud je ve stejné domácnosti dítě.
Dcerce za chvíli budou tři roky a od tohoto posledního incidentu jsme nemuseli již nic podobného řešit. Náš pes ji bere jako součást rodiny (své smečky), naopak se chová ochranitelsky a hlídá ji. Rád si s ní hraje.
Dcerka je tedy od mala učená, že pes není hračka. Je to živý tvor, který má nárok na svůj klid, ale i na naši pozornost. Ví, že mu nesmí ubližovat a slušně zacházet. Prozatím to bezpečně funguje nejen ve vztahu k našemu psovi, ale i k ostatním zvířatům. Jsem tomu ráda a doufám, že to povede k tomu, že se jí nikdy nestane žádný závažný úraz způsobený útokem zvířete.
Jaká jsou tedy základní pravidla, která jsou sestavena z našich vlastních zkušeností a zkušeností jiných? Začtěte se a snažte se je vštípit svým dětem už od mala a věřte, že vás to ochrání před řadou nepříjemných překvapení, či zážitků:
Pravidlo č.1:
Pokud máte psa v domácnosti, nikdy ho nenechávejte samotného s dítětem. Zrovna tak jako u psa, tak ani u malého dítěte nevíte, co kterého napadne a může to končit nepříjemným zážitkem. Nezapomínejte, že i dráp, či ostrý zub v pootevřené tlamě, může dítě nepříjemně zranit, aniž by to pes měl v úmyslu.
Pravidlo č.2:
Pes není hračka. Pes je zvíře a nepřemýšlí stejně jako člověk. Mějte toto na paměti. Pes se chová převážně instinktivně a ne všechny instinkty se musí nutně snoubit s vašimi představami o jeho chování.
Dítě díky vám musí mít na paměti, že se po psovi neleze, ani se mu nestrkají prsty do očí, či do tlamy, netahá se za uši, chlupy, ocas či slabiny. Je spousta jiných možností, jak může dítě navázat kontakt s vaším psem a nemusí to být zrovna bolestivé praktiky.
Naše dcerka prostě ví, že pejskovi „se dělá malá“ a tím to hasne. Jste to vy, kdo jim to musí vysvětlit a dbát na to, aby to vaše dítě dodržovalo. Upozorňovat na to, že pokud se toho držet nebude, pes může i neúmyslně ublížit.
Pravidlo č. 3:
Pes má své klidové místo ve vaší domácnosti a dítě musí vědět, že to je místo, které patří výhradně jemu. Zrovna tak, jako ono samo má svou postýlku, kam nechodí pejsek, tak pejsek má svůj pelíšek, kam nechodí dítě. Narušení teritoria je jedním z nejčastějších kamenů úrazu, alespoň do té doby, než pes dítě přijme. Vyhněte se tomuto druhu konfrontace. To samé platí o miskách s krmením.
Pravidlo č. 4:
Váš vzor chování k pejskovi, který sdílí vaši domácnost, dítě velmi rychle odpozoruje. Proto vy jste stěžejními nositeli pravidel. Tak jak se chováte ke psovi vy, tak se k němu bude chovat vaše dítě. Pokud tedy po dítěti chcete, aby dodržovalo ona bezpečná pravidla, vy sami musíte jít příkladem.
Pravidlo č. 5:
Cizí psi. Pokud má dítě zažita pravidla bezpečného chování ke psům z domova, máte poloviční práci za sebou 🙂
Vaše dítě musí mít v podvědomí, že na cizí psy se nesahá. Je jedno, zda jde o psa sousedky, tety, či kamarádky. Jednou je to cizí pes, o kterém nevíte vše a podle toho jak vy, tak dítě, se k němu musíte chovat. Dítě musí vědět, že pes, kterého mají doma, není totéž jako pes cizí. Věřte mi, že např. na návštěvě pohlazení na přivítanou stačí a tím to končí!
Pravidlo č. 6:
Pokud potkáte cizího psa venku, na volno a bez majitele, tak pouze zbystřete své smysly. Ze zkušenosti vím, že dobře funguje ignorace. Psa nekontaktujte očima ani na něj nijak nemluvte. Už jen to, že se zastavíte, vzbudí jeho pozornost. Pes na 90% okolo vás projde bez povšimnutí.
Jiná situace nastává, pokud dítě jede na něčem, co rachotí (odrážedlo), nebo drží v ruce nějaký velký či dlouhý předmět.
Pokud dítě na něčem takovém jede, zastavte. Vy se postavte tak, aby pes na dítě neviděl a vyčkejte, až projde. Pokud má dítě v ruce nějaký předmět, kterým mává, pes ho může brát jako hrozbu. Požádejte dítě, aby předmět položilo na zem do té doby, než pes zmizí z dohledu.
Pravidlo č. 7:
Naučte dítě, aby ignorovalo cizí psy, kteří jdou na vodítku se svými pány. Nehladit, nepřibližovat se, i kdyby páníček sebemedověji řekl, že je na děti hodný. Je to prostě cizí pes!
Cizí psi uvázaní např. u obchodu. Ano, psi mají obojek a jsou uvázáni na vodítku, přesto dítěti vysvětlete, že se jim musí vyhnout a obejít jej v dostatečné vzdálenosti. Zaprvé nevíte, jak dobře a pevně je pes uvázán a zadruhé mějte napaměti, že pes uvázaný na cizím místě a je ve stresu z odloučení. Tudíž i když sebelítostivěji kníká a vypadá nešťastně, zrovna tak může nečekaně a bleskurychle zaútočit.
Pravidlo č. 8:
Cizí pes za plotem. Dítěti vštěpujte, že i když je pes za plotem a dítě ve zdánlivém bezpečí, tak nevíte, kde jsou otevřená vrátka, či plot končí nebo má nějakou trhlinu, kudy se pes dostane.
Učte dítě, aby štěkající psy za plotem ignorovalo. Nesmí je dráždit pokřikováním či pošklebky (ten muže být brán psem jako vrčení a tudíž výzva). Už vůbec nesmí psovi čímsi hrozit (klacek, kámen), nebo o plot tím bouchat. Pes se může tak vystresovat, že jeho chování se stane nepředvídatelným. Průšvih nastává v momentě, kdy se v plotě objeví zmiňovaná skulina, či otevřená vrátka a neštěstí je v tu chvíli na světe!
Takto bych mohla psát do nekonečna. Toto jsou pravidla základní a mohou se k nim s nabitými zkušenostmi přidávat další. Já se je snažím dodržovat a zrovnatak to vštěpuji dcerce.
Musím ji pochválit, protože se jí daří daná pravidla dodržovat a nejednou jsme tímto zabránili nepříjemným situacím. Čím dříve to dítěti začnete vysvětlovat, tím dříve to začne brát jako běžnou věc a tím více jsou vaše děti chráněny před nebezpečím napadení psem.
Bohužel dnes a denně se setkávám s dětmi, které nejsou vůbec vedeny k základním bezpečnostním pravidlům ve vztahu k psům. Kolikrát nade mnou maminky dětí kroutí hlavami, když jejich ratolesti nedovolím našeho psa pohladit, i když vidí, že mám sebou stejně staré dítě. Když důrazně napomínám neteř, která se chystá skočit na záda našemu psovi, tak v tu chvíli už vidím, jak nešťastně by to mohlo dopadnout.
Nejde o to, aby se děti psů bály, ale aby se naučili je respektovat a žít s nimi v klidu a v pohodě.