Děti vs psi

Rubrika: Pro bezpečí vašich dětí

Blíží se čas prázdnin a většina dětí poputuje k prarodičům, kde stráví část léta a nebo zůstávají doma a většinu času budou trávit venku a zvláště ty větší bez našeho ustavičného dozoru…

Ať už bydlíte ve městě nebo na vesnici, tak všude se vaše dítě může setkat se psy. Se psy volně pobíhajícími, jejichž páníčci jsou laxní. Po tom se psy, kteří jsou za zdánlivě dobře konstruovanými ploty nebo těmi, kteří jsou vedeni na vodítku osobou, ke které patří. Stejně tak mohou trávit čas s pejskem, který je součástí vaší domácnosti.

Toto povídání o nebezpečích ve vztahu dětí a psů jsem dala dohromady na základě tragického příběhu, který jsem uvedla v Tam-tamu.

Sama jsem majitelkou psa, kterého jsme si pořídili ještě dlouho před tím, než se nám narodila dcerka. Dopředu jsme věděli, že adaptace soužití našeho psa a nově příchozího člena rodiny (dcerky) nemusí být jednoduché, alespoň z počátku.

A taky nebylo, chtělo to dostatečnou trpělivost a práci. První věc, kterou nám dal náš hafan najevo, bylo to, že naše dcerka je tu navíc 🙂 Když byla doma cca 14 dní, tak nepozorovaně zmizel do naší ložnice. Když bylo dlouho ticho, tak jsem se šla za ním podívat, co tam vyvádí. On ležel na naší posteli, u sebe měl dva velké plyšáky, které dcerka dostala jako dárek ke svému narození. Ty plyšáky vytáhnul z její postýlky a na naší posteli jim ukousal uši a ocásky 🙂 Navíc jednoho z nich pomočil :-))) Tím nám chtěl dát jasně najevo, že on je středobod vesmíru, nikoli naše dcerka.

Od té doby jsem se měla napozoru. Pes se stal více samotářským a choval se uraženě, občas udělal nějaký ten naschvál. Nicméně jsem ho neseparovala ani ho nezavrhla. Trpělivě jsem se snažila o to, aby dcerku začal mít rád.

Dcerka se nikdy nezdržovala sama v jeho přítomnosti. Tudíž, když dcerka byla na dece na zemi a já si potřebovala odskočit, tak pes šel se mnou apod.
Tak nějak průběžně jsme jí říkali, že pejsek se nesmí tahat za ouška, ani mu jinak ubližovat, protože by ho to bolelo.

Když jí bylo něco přes rok a začala sama chodit, tak se tu objevil první konflikt. V tomto věku dítě poznává své okolí. Jednou jsme seděli s manželem na gauči a povídali si. Pes přišel ke mě a chtěl drbat. Takže tam stál, já ho drbala, mluvila s manželem a dcerka si hrála opodál. Z ničehož nic přiběhla a stojícího psa chytla zezadu oběma ručičkama za slabiny a stiskla. Okamžitá reakce psa na bolest byla, že jí chytil za jednu z ručiček. Tj. neskočil jí do obličeje, ani jí nehodlal roztrhat na kousky, ale jednu z ručiček jí chytil a na chvíli stisknul.

No co s tím? Pes byl přiměřeně potrestán pokáráním a dcerce, které nebyla způsobena žádná zdravotní újma, jen byla překvapená chováním psa, jsme začali o to intenzivněji vysvětlovat, jak přistupovat ke psům a zvířatům všeobecně.

Jaké ponaučení jsem si z toho vzala? Pes je zvíře a je nutné věnovat jeho chování maximální pozornos , pokud je ve stejné domácnosti dítě.

Dcerce za chvíli budou tři roky a od tohoto posledního incidentu jsme nemuseli již nic podobného řešit. Náš pes ji bere jako součást rodiny (své smečky), naopak se chová ochranitelsky a hlídá ji. Rád si s ní hraje.

Dcerka je tedy od mala učená, že pes není hračka. Je to živý tvor, který má nárok na svůj klid, ale i na naši pozornost. Ví, že mu nesmí ubližovat a slušně zacházet. Prozatím to bezpečně funguje nejen ve vztahu k našemu psovi, ale i k ostatním zvířatům. Jsem tomu ráda a doufám, že to povede k tomu, že se jí nikdy nestane žádný závažný úraz způsobený útokem zvířete.

Jaká jsou tedy základní pravidla, která jsou sestavena z našich vlastních zkušeností a zkušeností jiných? Začtěte se a snažte se je vštípit svým dětem už od mala a věřte, že vás to ochrání před řadou nepříjemných překvapení, či zážitků:

Pravidlo č.1:

Pokud máte psa v domácnosti, nikdy ho nenechávejte samotného s dítětem. Zrovna tak jako u psa, tak ani u malého dítěte nevíte, co kterého napadne a může to končit nepříjemným zážitkem. Nezapomínejte, že i dráp, či ostrý zub v pootevřené tlamě, může dítě nepříjemně zranit, aniž by to pes měl v úmyslu.

Pravidlo č.2:

Pes není hračka. Pes je zvíře a nepřemýšlí stejně jako člověk. Mějte toto na paměti. Pes se chová převážně instinktivně a ne všechny instinkty se musí nutně snoubit s vašimi představami o jeho chování.
Dítě díky vám musí mít na paměti, že se po psovi neleze, ani se mu nestrkají prsty do očí, či do tlamy, netahá se za uši, chlupy, ocas či slabiny. Je spousta jiných možností, jak může dítě navázat kontakt s vaším psem a nemusí to být zrovna bolestivé praktiky.
Naše dcerka prostě ví, že pejskovi „se dělá malá“ a tím to hasne. Jste to vy, kdo jim to musí vysvětlit a dbát na to, aby to vaše dítě dodržovalo. Upozorňovat na to, že pokud se toho držet nebude, pes může i neúmyslně ublížit.

Pravidlo č. 3:

Pes má své klidové místo ve vaší domácnosti a dítě musí vědět, že to je místo, které patří výhradně jemu. Zrovna tak, jako ono samo má svou postýlku, kam nechodí pejsek, tak pejsek má svůj pelíšek, kam nechodí dítě. Narušení teritoria je jedním z nejčastějších kamenů úrazu, alespoň do té doby, než pes dítě přijme. Vyhněte se tomuto druhu konfrontace. To samé platí o miskách s krmením.

Pravidlo č. 4:

Váš vzor chování k pejskovi, který sdílí vaši domácnost, dítě velmi rychle odpozoruje. Proto vy jste stěžejními nositeli pravidel. Tak jak se chováte ke psovi vy, tak se k němu bude chovat vaše dítě. Pokud tedy po dítěti chcete, aby dodržovalo ona bezpečná pravidla, vy sami musíte jít příkladem.

Pravidlo č. 5:

Cizí psi. Pokud má dítě zažita pravidla bezpečného chování ke psům z domova, máte poloviční práci za sebou 🙂

Vaše dítě musí mít v podvědomí, že na cizí psy se nesahá. Je jedno, zda jde o psa sousedky, tety, či kamarádky. Jednou je to cizí pes, o kterém nevíte vše a podle toho jak vy, tak dítě, se k němu musíte chovat. Dítě musí vědět, že pes, kterého mají doma, není totéž jako pes cizí. Věřte mi, že např. na návštěvě pohlazení na přivítanou stačí a tím to končí!

Pravidlo č. 6:

Pokud potkáte cizího psa venku, na volno a bez majitele, tak pouze zbystřete své smysly. Ze zkušenosti vím, že dobře funguje ignorace. Psa nekontaktujte očima ani na něj nijak nemluvte. Už jen to, že se zastavíte, vzbudí jeho pozornost. Pes na 90% okolo vás projde bez povšimnutí.
Jiná situace nastává, pokud dítě jede na něčem, co rachotí (odrážedlo), nebo drží v ruce nějaký velký či dlouhý předmět.
Pokud dítě na něčem takovém jede, zastavte. Vy se postavte tak, aby pes na dítě neviděl a vyčkejte, až projde. Pokud má dítě v ruce nějaký předmět, kterým mává, pes ho může brát jako hrozbu. Požádejte dítě, aby předmět položilo na zem do té doby, než pes zmizí z dohledu.

Pravidlo č. 7:

Naučte dítě, aby ignorovalo cizí psy, kteří jdou na vodítku se svými pány. Nehladit, nepřibližovat se, i kdyby páníček sebemedověji řekl, že je na děti hodný. Je to prostě cizí pes!

Cizí psi uvázaní např. u obchodu. Ano, psi mají obojek a jsou uvázáni na vodítku, přesto dítěti vysvětlete, že se jim musí vyhnout a obejít jej v dostatečné vzdálenosti. Zaprvé nevíte, jak dobře a pevně je pes uvázán a zadruhé mějte napaměti, že pes uvázaný na cizím místě a je ve stresu z odloučení. Tudíž i když sebelítostivěji kníká a vypadá nešťastně, zrovna tak může nečekaně a bleskurychle zaútočit.

Pravidlo č. 8:

Cizí pes za plotem. Dítěti vštěpujte, že i když je pes za plotem a dítě ve zdánlivém bezpečí, tak nevíte, kde jsou otevřená vrátka, či plot končí nebo má nějakou trhlinu, kudy se pes dostane.

Učte dítě, aby štěkající psy za plotem ignorovalo. Nesmí je dráždit pokřikováním či pošklebky (ten muže být brán psem jako vrčení a tudíž výzva). Už vůbec nesmí psovi čímsi hrozit (klacek, kámen), nebo o plot tím bouchat. Pes se může tak vystresovat, že jeho chování se stane nepředvídatelným. Průšvih nastává v momentě, kdy se v plotě objeví zmiňovaná skulina, či otevřená vrátka a neštěstí je v tu chvíli na světe!

Takto bych mohla psát do nekonečna. Toto jsou pravidla základní a mohou se k nim s nabitými zkušenostmi přidávat další. Já se je snažím dodržovat a zrovnatak to vštěpuji dcerce.

Musím ji pochválit, protože se jí daří daná pravidla dodržovat a nejednou jsme tímto zabránili nepříjemným situacím. Čím dříve to dítěti začnete vysvětlovat, tím dříve to začne brát jako běžnou věc a tím více jsou vaše děti chráněny před nebezpečím napadení psem.

Bohužel dnes a denně se setkávám s dětmi, které nejsou vůbec vedeny k základním bezpečnostním pravidlům ve vztahu k psům. Kolikrát nade mnou maminky dětí kroutí hlavami, když jejich ratolesti nedovolím našeho psa pohladit, i když vidí, že mám sebou stejně staré dítě. Když důrazně napomínám neteř, která se chystá skočit na záda našemu psovi, tak v tu chvíli už vidím, jak nešťastně by to mohlo dopadnout.

Nejde o to, aby se děti psů bály, ale aby se naučili je respektovat a žít s nimi v klidu a v pohodě.

Napsal/a: Horempádem

Toto taky stojí za přečtení!

Nevítaní hosté v ústní dutině

Malé oválné vřídky trápí až 25 % populace. Objevují se v ústech nečekaně, ale ti z vás, kteří se s afty

Čtu dál →

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • Stará vojna

    Můj známý (kmet) měl psa a denně s ním chodil v okolí po stráních, doma si všichni dobře rozuměli. Asi po 8 letech pes přestal poslouchat pána a nakonec ho i napadmul, takže ho musel nechat utratit.

    Jednou v zimě jdu po chodníku a u dveří řeznictví seděl bernardýn. Vyhýbal jsem se mu a uklouzl jsem, takže jsem rukou padl na psa. Kupodivu, ten jenom štěknul a poposednul dál.

    Jindy jsem viděl asi 10-letého chlapce, který měl hrůzu ze zvířat. Šel po chodníku kolem dvou debatujících pánů s psíkem bez obojku a ten začal na chlapce dorážet a štěkat. Nevěřili byste, ten chlapec z toho měl nervový šok, ale páníček toho psíka se jenom smál.

    Jako děti na vsi jsme měli pobíhajícípsy vycvičené – jak je někdo uviděl, hodil po nich kamenem, takže když pes viděl kluka shýbaz se pro kámen, nečekal a honem někam zalezl.

    I mně se osvědčilo zvířata ignorovat a hlavně nedívat se jim do očí – oni to berou jako výzvu k boji. Žádnému zvířeti nelze plně věřit.

  • jj, sídlištní psi a hlavně jejich majitelé, to je kapitola sama o sobě. Vzpomínám si na jeden nepěkný zážitek – šli jsme v neděli ráno do kostela, větší kluci kousek přede mnou a Davídek byl tehdy v kočárku. Najednou se zpoza rohu vyřítil velký vlčák a začal na kluky vrčet, štěkat a cenit zuby. Já nevěděla, koho mám chytat dřív (taťka se o chvilinku zpozdil, takže sotva dobíhal)… a najednou si to tam šine rozespalý puberťák a volá na nás : „Nebojte, on vám nic neudělá.“ No já mít klacek, tak asi zabiju majitele 😉 Ne, teď se usmívám, ale fakt by se ve mně krve nedořezal a tomu klukovi jsem pořádně vynadala. Někteří majitelé si prostě myslí, že jak se chová jejich pes k nim, tak se bude chovat ke všem – taková blbost!

  • Horempádem, moc pěkně sepsané, naprosto souhlasím.
    A umíš si představit, jak pěním, když dědeček s prckem chodí k sousedovic plotu a prostrčenou rukou chodí hladit jejich retrívra… Naštěstí malému to asi stejně nesedí a sám mu hladí jen prostrčené packy ven. Navíc respektuje, že ostatní pejsci je skrz plot nehladí, jen je slušně zdravíme… Tak snad je na tom vidět, že jsem mu pravidla vštípila dostatečně 🙂

  • Danniella

    Corino, já si myslím, že pokud někdo není schopen své psy uhlídat, ať si je nepořizuje, nebo ať je má na vodítku. Popřípadě ať je venčí zvlášť, když je nezvládá najednou. Jestli něco nesnáším, je to skákající pes. Vím, že tím projevuje radost, ale dá se to odnaučit a odpadne mnoho problémů. Špiněním počínaje. Když jsem byla těhotná a skočil na mě čtyřicetikilový pes, měla jsem co dělat. I obyčejné skákání může mít nepříjemné následky.
    Ale je fakt, že někteří lidé se zase chovají k cizímu psovi jako k hračce a neuvědomují si, že ne každý pes je mírumilovné trdlo. Náš pes jednou shodil malou neteř tím, jak bouřlivě vrtěl ocasem. Neuměla ještě moc chodit a neustála to. Chytili jsme ji do náruče, ale dokazuje to, že se může stát opravdu cokoliv. A to nemusí mít pes vůbec špatné úmysly.

  • Anonymní

    Corino, bohužel někteří majitelé se chovají, jakoby vlastně psi nebyli jejich. Já má psi dva, jeden je už výše zmíněný rarach Píďa, ten musí být na vodítku. Druhý je větší a něškodný, Eliáš si lidí nevšímá, ani běžících, rachtajících, má rád pejsky, takže vždy očuchává je. Toho venčím na volno.
    V ulici máme bohužel i takového pejskaře, který má psa loveckého, několikrát napadl naše psi, vrčel i na mě a když ho manžel požádal, aby si ho buď vycvičil, nebo mu dal náhubek, tak mu majitel řekl, že náhubek je hendikep. Zřejmě tím myslel při kousání do jiných psů…
    čiči

  • Horempádem, článek jsi napsala moc pěkně a zajímavě. Pro mě aktuálně, i když pejsky mám moc ráda, doma ale žádného nemám. Proč aktuálně? Pozastavila jsem se nad bodem 6: zrovna minulý týden při nastupování do auta jsme potkali pejsky dokonce dva, tedy s majitelkou, ale volně pobíhající a bez náhubku. Jeden na malého skočil a od bláta a vody mu zašpinil bundičku (fakt bezva, když jsme měli namířeno do obchodu :-() Majitelka se na mě obořila, že má psy dva a že je prostě neuhlídá, že jsme se prostě potkali ve stejnou dobu na stejném místě, no co je tohle za řeč?? Myslím, že je to dokonce zákonem dáno, že psy musejí mít náhubek a být na vodítku. Na našem sídlišti takových nezodpovědných majitelů je fůra. Malý, když vidí pobíhat pejska, tak k němu běží a chce logicky hladit. Takže i tady bych chtěla poukázat na to, že nejen musí být poučené děti, jak se k cizím pejskům chovat, ale i majitelé. Ovšem, ti to určitě vědí ale nerespektují.
    Dokonce si vzpomínám, že dcera, když měla 4roky, skočil na ni pes velký jako ona sama, tak jsem musela majiteli vynadat( opět stejná situace z bundičkou). Nikdy nevíme, jak pes v tu chvíli zareaguje.
    Nepíši svůj zážitek úplně na tvé téma, ale vzpoměla jsem si na to v souvislosti na tvůj článek. Možná bych mohla dodat, že co mám děti, bojím se psů..po zkušenostech…

  • Danniella

    My máme doma takového psa, na kterém se rozhodně dítě nenaučí, jak se k cizím psům chovat. Nikdy by nikoho nekousl, takže přesvědčit malého, že pes může kousat, je dost těžké.

  • Horempádem, skvěle a dobře sepsáno – díky 🙂
    My jsme si psa pořizovali až jako posledního člena smečky 🙂 – takže jsme naštěstí žárlivost nějak moc řešit nemuseli, ale je fakt, že náš „vořech“ je hrozně temperamentní zvíře a dokud byli malí kluci opravdu batolátka, často je z radosti povalil a ještě by je muchloval, takže jsem to opravdu hlídala (ke všemu v té době byl ještě štěně, i když už větší).
    Navíc jsme „vycvičení“ ze sídliště, takže většinu bodů výše uvedených beru jako samozřejmost. Ale je fakt, že je stále musím opakovat. Zrovna se zatoulanými psy máme občas problém – takže tento bodík mi pomohl 🙂

  • Anonymní

    Perfektní.

    Stalo se mi před lety v parku, když jsem venčila svého svéhlavého psíka,na vodítku, protože rád loví běžce a cyklisty, že přiběhlo malé dítě a skočilo mu kolem krku (Píďa je totiž fakt roztomilej). Ve mě by se v tu chvíli krve nedořezal, zareagovat bych v životě nestihla. Pes naštěstí jen seděl a koulel očima.Dítěti bylo tak rok a půl, možná dva. Kdyby jeho rodiče a další všichni četli a vzali si ponaučení z tvého článku, byla bych klidnější.

    A doma je to tak, že psi Matese (2,5měsíce) celkem vzali, proběhla očuchávačka hned po příchodu z porodnice a dobrý. Jen se musím hlídat, abych je od něj neodháněla, když přijdou jednou za čas si čuchnout třeba k ručičce.
    čičinka+Maty

  • Lien

    Docela to vidím jako výhodu, když je zvíře v rodině, je potom pro dítě samozřejmostí, že ví jak se chovat i k cizím zvířatům, tenhle rozměr jsem nikdy nevnímala, takže díky za rozšíření obzoru.

  • Dobré, čtivé, poučné – taky máme psa.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist