Obrazovka počítače přitahuje děti bez rozdílu věku. Derou se za ni i malí předškoláci. Pokud ale nechceme, aby dítě jen bezmyšlenkovitě ťukalo do kláves, musíme mu nabídnout něco víc. Počítač není nepřítel, když víte, jak s ním zacházet.
Dobrý sluha, ale zlý pán
Podobných dětí je určitě víc, ale nejsou důvodem k tomu, abychom předškolákům počítač zakázali úplně. Je totiž – stejně jako další technické vymoženosti – dobrým sluhou, ale zlým pánem. První zásadou, kterou bychom měli mít na mysli, je rozumná doba, kdy dítě „sedí“ u počítače. Čtyřleté nebo pětileté dítě se totiž nedokáže soustředit déle než dvacet třicet minut. Ano, děti dokážou prosedět i hodiny před televizí nebo monitorem, ale pokud jen pasivně sledují barevné obrázky a přitom vypnou mozek, k užitku to není.
O tom se přesvědčila i maminka čtyřleté Petrušky Lenka Bělovská. „Naše Péťa byla docela dlouho nemocná, dostala těžký zápal plic a doma byla asi dva měsíce, a abych ji zabavila, vymýšlela jsem, co se dalo. Od předčítání přes omalovánky a různé stavebnice. Až mě nakonec napadlo, že zkusím, jestli by ji nezabavil počítač,“ vypráví Lenka. „Tak jsem našla docela pěkné hry, které se dají hrát online, a Leničce jsem ukázala, jak na to. Po pravdě jsem nemusela moc dlouho vysvětlovat, Péťa rychle pochopila, o co kráčí, a už to jelo. Nejdříve se nám dařilo dodržovat rozumnou dobu půlhodiny denně, ale pak se to nějak zvrhlo. Jak říkám, malá byla nemocná, a tak mi byla dobrá jakákoli činnost, která ji na chvíli zabavila. Ale po čase jsem zjistila, že na počítači sedí třeba i tři hodiny v kuse, a to už mi připadalo moc. Navíc jsem měla dojem, že s ní pak není řeč. Nechtěla si prohlížet knížky, luštit hádanky, které měla do té doby tak ráda, ale jen se třásla, až ji zase pustím k počítači.“
Podobnou situaci, kdy nám „nezbude nic jiného“, a prostě „musíme“ dítě zabavit počítačem nebo televizí, můžeme zmírnit tak, že nedopustíme, aby dítě sedělo před obrazovkou několik hodin v kuse, ale nejpozději po půlhodině hry nebo sledování filmů přerušíme, a s dítětem si povídáme o tom, co vidělo, nebo co dělalo. Můžeme společně nakreslit obrázek nebo vymyslet nějaké „vylepšení“. Dítě si odpočine, převede pozornost jinam a hlavně se naučí, že musí myslet na to, co dělá a co sleduje. Pokud dvacetiminutovku na počítači vystřídá půlhodinka společné činnosti s rodiči, můžeme si možná ve výjimečných případech dovolit i trochu „přetáhnout“ denní limit.
Na internetu bezpečně
Většina počítačů, které máme doma, už má jako samozřejmý doplněk stálé připojení na internet. Není divu, bez spojení se světem a bez informací, kterých je internet plný, se neobejdeme. Bohužel na internetu, především na sociálních sítích a diskusních fórech, potkáme lidi, o jejichž dobrých úmyslech se dá směle pochybovat. Připojení k internetu skrývá ještě jedno nebezpečí, které si možná neuvědomujeme. Může se týkat především rodičů, kteří pracují z domova a přes exchange server se připojují na intranet své firmy. „Náš Filip je děsně podnikavý, což jsem zjistila až ve chvíli, kdy nám v práci vymazal zásadní údaje o klíčových projektech, a z mého e-mailového účtu rozeslal fotografie opiček a slonů všem mým klientům a spolupracovníkům,“ vypráví Jana Kopecká, co dokáže její pětiletý syn. „Jestli si myslíte, že jsem ho nechala, aby mi řádil v práci na počítači, tak to ani omylem. Stalo se to úplně banálně. Jeli jsme na dovolenou a kluk se vzadu v autě nudil, tak jsem mu půjčila svůj notebook, na kterém mám pro tyhle případy nějaké jednoduché hry, a nechala jsem ho, ať si hraje. Ale Filipa to za chvíli přestalo bavit a připojil se na server mé firmy. A co provedl, to už víte. Měla jsem pak v práci co vysvětlovat.“ Děti jsou opravdu vynalézavé, proto nestačí ikony, které odkazují na pracovní záležitosti, jenom skrýt, a dokážou obelstít i hesla jednotlivých uživatelů počítače.
Napsal/a: Mgr. Marie Těthalová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Tak já holky zatím vůbec nepouštím na pc, pouze pokud tisknu omalovánku nebo úkoly, tak je přivolám, aby si vybraly, jinak si myslím, že tady nemají ještě co dělat:-)
Pokud děti pustím k počítači, sedím tam vždy s nimi, povídáme si u toho a podobně. Nemůže tak dojít k žádnému problému, ono totiž stačí opravdu pár kliků, aby se děti dostaly kam nemají…
Společně si například omalováváme obrázky nebo vybíráme omalovánky, které jim následně vytisknu… nejraději chodíme sem http://omalovanky.info/ – dají se zde najít moc pěkné omalovánky 🙂