Vyhrál jsem 100 miliónů

Rubrika: Co se jinam nevešlo

Vyhrál jsem 100 miliónů korun a teď řeším, co s takovým balíkem peněz udělám. Poradíte mi?

Takový dotaz naštěstí nemusím pokládat, ale stejně by mě zajímalo, co byste mi poradili. Nebo si představte, že jste těch 100 miliónů vyhráli sami a teď máte rozhodnout, co s nimi. Je to tak obrovská suma, že když nebudete chtít látat státní rozpočet nebo kupovat karibské ostrovy, můžete si koupit prakticky všechno, na co jen pomyslíte. Můžete podpořit charitu, obdarovat blízké, nebo peníze dále zúročovat. Jak ale 100milión rozdělíte, když každý způsob má své „mouchy“?

Pokud si peníze necháte jen pro sebe, budete mít starost, kam je uložit, abyste o ně v případě jakékoliv krize nepřišli. Rozumně tedy zvolíte rozdělení sumy na několik částí a jejich investování do rozličných investičních příležitostí podle hesla „čím víc různých investic, tím menší riziko“. Protože ale tolika oblastem investování nemůžete rozumět, musíte si najmout a zaplatit někoho, kdo tomu rozumí. Takové lidi musíte vybrat a poté kontrolovat, jestli svou práci dělají dobře. Jinak totiž o peníze můžete přijít. Takže máte spoustu starostí. A to uvažuji variantu, že se o vaší výhře nikdo nedozví. V opačném případě vám totiž nezbyde nejspíš nic jiného, než přejít na variantu číslo dvě.

Výhra se těžko utají, nejspíš se tedy rozhodnete obdarovat své blízké. Problém je určit, kdo blízký je a kdo už není. U blízkých lidí je potřeba ještě rozlišit, kdo je jak moc blízký, nebo kdo si kolik zaslouží. Jsou s tím tedy opět starosti a protože se neutají, kolik jste komu dali, bude kolem vás spousta lidí nespokojených, protože nedostali nic, nebo dostali míň, než by si podle vlastního názoru zasloužili. Až na pár výjimek tedy rozdáte víc pochybností než radosti, minimálně z dlouhodobého pohledu.

Peníze se dají také věnovat nebo uložit na dospělost vlastní dětem. Právě naše děti jsou těmi, kteří jsou nám nejbližší. Uděláme pro ně první i poslední a není nám líto ani nejrůznějších obětí. Obdarovat vlastní děti nám ušetří starosti s rozhodováním, kdo je jak blízký. Snad i část okolí takový krok pochopí. Poděkují nám za to ale naše děti v budoucnu? Věnovat jim větší sumu peněz znamená nejen jim zajistit dobré bydlení či vzdělání, ale také je tím připravíme o možnost tohle všechno si vydobýt. Kdo z nás nevzpomíná na skromné začátky, které nás naučily vážit si každého pokroku a každé drobnosti koupené za pracně vydělané peníze? Stačí se podívat na děti slavných lidí. Kolik z nich se vyrovnalo svým skvělým rodičům a kolik z nich už ani neví, za co peníze utratit? Kolik z nich místo rozvoje svého talentu skončilo u drog apod.

Zde bych si dovolil udělat reklamu knížce Život je takový, jaký si ho uděláme, kterou prodávám v eshopu Moudré knihy. Je to knížka, které mě inspirovala k napsání tohoto článku. Autorem je Peter Buffett – syn jednoho z nejbohatších lidí světa, který se rozhodl vyjmout své děti z dědictví právě proto, aby jim svými penězi nezkazil život.

Další možností je věnovat peníze na charitu. Pokud nevěnujete všechno, problémů popsaných výše se nezbavíte. Pokud byste dokázali opravdu věnovat vše, co vyhrajete, minimálně musíte najít vhodného příjemce. A ve výsledku vám stejně nikdo neuvěří, že jste si nic nenechali, a navíc vás bude mít okolí za úplné blázny.

Určitě existuje spousta dalších řešení, ale všechna s sebou přináší starosti a problémy. Nebo se mýlím? Osobně si myslím, že bych si i s takovou výhrou slušně poradil, nevidím v tom ale žádné velké štěstí. A pokud bych si měl vybrat, jestli tak obrovskou výhru získám, myslím, že bych ji dokázal s díky odmítnout. Určitě by pak ve mně hlodala pochybnost, jestli jsem se rozhodl správně, ale i s tím bych se snad dokázal vyrovnat. Prostě a jednoduše jsem rád, že tyto problémy se mě netýkají. 😉

Autor článku provozuje eshop Moudréknihy.cz a na serveru VašeDěti.cz vede svoji poradnu Mužskýma očima.

Napsal/a: Láďa

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • Pingback: Já a Vaše děti | Život ve vlnách - šťastný život tady a teď ()

  • Tak já bych asi tolik milionů vyhrát nechtěla…ale kdybych přece jeden 🙂 vyhrála, zrekonstruavali bychom určitě domek a rozdělili peníze na stavebka, protože tak jak se máme teďka mi naprosto vyhovuje 😀

  • Anonymní

    Já bych se zařídil, koupil dům se zahradou. Část peněz bych rozdělil na několik spořících účtů a většinu část bych zainvestoval do dividendových akcií.

  • mura

    Já bych si pořídila dům,bazén a zahradu-velikou,pak jela někam na dovču a pak přispěla na nějakou charitu-nemocnice…. a lidem postižení povodní,pomoct rodinám co mají nemocné dítě a zbytek bych utrácela pomalu,hlavně bych ze sebe nedělala milionáře,ale žila tak jak jsem žila doposud-protože někdy se stává že bohatí lidé,pak přicházejí o pravé kamarády a zůstavají jim jen ti falešní a až jim dojdou peníze,tak se ti jako že kamarádi na ně vykašlou a pak jsou jim dobří staří známí….

  • Anonymní

    Dobrý den,darujete mi 600000kč? Chtěla bych si koupit dům svých snů a začít konečně žít….

  • Anonymní

    100 milionů? Je to pálka, kolika lidem se poštěstí mít v životě k dispozici tolik peněz? Modlím se každý den za 5-7 mega 🙂
    – 10% dát na charitu
    – koupit dům s krásnou zahradou u lesa
    – začít podnikat, vybudovat rodinný podnik, své vlastní impérium za cílem expanze
    – každý den se chodit modlit do kostela a děkovat Bohu za tento dar a za to, že jsem se z něho nezbláznil.
    – diskrétně pomáhat ostatním lidem a mít z toho legraci (do obálky dám 10 000,- kč, které ve spěchu předám bezdomovci, rychle odejdu a budu z povzdálí sledovat a doufat, že to pomohlo (ok přiznávám – budu se tím bavit).

  • Děkuji za všechny komentáře.

  • spravit dům garáž a bazén, postavit dva další pro děti, koupit nové auto sobě i synovi, nejmladšímu uložit na studia, cca 10mega investovat do bytů aby byl příjem v důchodu, něco na charitu – ale jedině osobně podpořit nějaké rodiny s nemocnými dětmi, protože v charitě jsou takové podvody, že tuším, kde by ty prachy skončily, a aspoň za 10mega si užít – cestování, poznávání, cestování…a vzít si půl roku neplacenýho volna na to:-) a mám pocit, že mi na to 100mega nestačí:-)takže nic…

  • Jarmuschka

    Až vyhraju 100 milionů:
    * doplatím hypotéku
    * nechám zateplit dům a konečně nechám dodělat fajnovou omítku
    * pořídím choti nové zubařské křeslo
    * vybuduju choti (a sobě) vinný sklípek 😉
    * zafinancuji vybudování kvalitní silničky místo prašné polňačky k našemu domu i těm dalším za námi
    * podaruji rodinu
    * zainvestuji, aby děti měly na studia (a do začátku samostatného života)
    * zainvestuji, abychom měli bezstarostný důchod
    * každý rok podnikneme s rodinou nějakou zajímavou poznávací dovolenou
    * jako Nuninka se pustím do podnikání
    * budu přemýšlet, kde v našem regionu můžu přispět na dobrou věc

  • Lussy

    Ještě jsem si vzpomněla na jednu historku.

    U manžela ve firmě před lety kolega, před důchodem, vyhrál ve Sportce 7 milionů. Oba ihned s manželkou dali výpověď z práce a šli do předčasného důchodu. Koupili starý rozbořený statek, on najal firmu, kde předtím pracoval a vychutnával si, jak tam všichni makají a on si jen vymýšlí co a jak by chtěl. Skoro všechno vrazili do krásnýho bydlení a nechali si peníze na to, aby dům mohli udržovat a „živit“.

  • Lussy

    Láďo,
    pěkné téma k zamyšlení.
    Mě tímhle vždycky vytáčela moje máma, už je to tak 10 let zpátky, ve Sportce byl Jackpot třeba 20 milionů a mamča ač nesázela, už rozdělovala virtuální peníze. Vždycky říkala, že dá mě a bráchovi na barák a auto, zaplatí všem pěknou dovču, doma si to předělá podle představ a příbuzný podělí podle zásluh. To jsem z ní právě nemohla, protože začla řešit, kdo si kolik zaslouží.

    Ale za sebe. Kdybych si mohla vybrat, chtěla bych vyhrát 2 miliony – asi 850 000 by padlo na doplacení veškerých dluhů, po 200 000 bych uložila dětem (aby něco měli a aby je to nezkazilo, jen pomohlo), asi 150 000 bych investovala do dodělávek kolem domu, 300 000 bych schovala na důchod a zbylých 300 000 bysme asi postupně procestovali a prostě si je nějak zážitkově užili.

    Kdybych ale vyhrála 100 milionů, tak by to bylo asi podobný, jen na to stáří bych myslela víc. Určitě bysme si koupili chaloupku v Krkonoších a část peněz schovali na její provoz.
    Manžel by mohl míň pracovat a mít víc času na rodinu a já bych mohla v klidu chodit do práce, která by mne bavila a nemusela by být nějak dobře placená. Nebo bych se pustila do podnikání, přece jen s kapitálem to jde líp.

    Něco bych asi podělila v rodině, ale jak píšeš, kdo je blízký a kdo ne? Podle jakýho klíče peníze rozdělit? Asi bych určila nějakou pevnou částku – třeba 250 000 a tu dala všem, komu bych chtěla – mámě, bráchovi, pár kamarádům, kterým by to pomohlo, švagrovi, sestřenici.

    Jinak nejsem pro nějaké drastické investování s tím, že budu zajištěná v budoucnosti. Chtěla bych si peníze užít. Ne že bych bezhlavě utrácela, ale vidím to u manželových prarodičů, kteří celý život úplně šíleně šetřili, doma pomalu nesvítili, odpírali si co se dalo s tím, že šetří na stáří. Děda pracoval do 77 let a pak to s ním seklo:-(. Nikde nebyli, nic neviděli, jen škudlili a dřeli. Když babička prodala nepotřebný majetek (chata, auto) a sečetly se úspory, tak jsme nevěřili vlastním očím, měli tolik peněz, že se nikomu ani nesnilo. Teď má babička akorát stihomam, aby jí je někdo neukradl, protože do banky je nedá, tam se platí poplatky a ona musí šetřit – na stáří (je jí 82).

    Ještě jsem si vzpomněla na případ v manželově rodidě – jedna příbuzná celý život sázela Sportku a asi v necelých 70 letech vyhrála 2. pořadí – asi 750 000. Mají 6 dětí a plno vnoučat a když spočítali, že by to chtělo pořádný auto, opravit starý domek a děti a vnoučata podělit, tak by na každého vyšlo tak málo, že to teta vymyslela tak, že se nic nekoupilo, nikomu nic nedali a až umřou, ať se dědicové spravedlivě podělí.

  • Taky myslím, že už vlastně v článku bylo to podstatné zmíněno.
    Já jen za sebe bych takovou výhru určitě přijala 😀 a neodmítla.
    Určitě bych si koupila nějaký domek se zahrádou, k tomu i zvířata. Dům by byl podle mých snů a představ na tom nejlepším místě, s vybavením podle představ, určitě bych využila i radu nějakého designera nebo architekta a padla by na to určitě velká část peněz. Pak bych nakoupila věci, které se hodí, kola, lyže, lepší auto, oblečení. Kamarádce, která bydlí v malém bytě bych koupila dům, jaký by chtěla. Ostatním nejbližším bych navrhla, jestli něco nechtějí. Jestli by se kvůli tomu hádali, už by byl jejich problém a já věřím, že minimálně moji rodiče, bratr a dvě nejlepší kamarádky by byly v pohodě a spokojení s čímkoliv. U ostatním by to asi byla zkouška.
    Něco bych nechala v bankách, na spořeních, část bych proměnila ve zlato, příp. různé měny a zakopala na více místech. Koupila bych i nějaké pozemky, příp. nějaké domy.
    Místo posílání peněz na nějakou sbírku, bych finančně pomohla konkrétním lidem, příp. konkrétním projektům v naší obci. Ale spíš anonymně. Obzvlášť bych chtěla aby se to nevědělo v místě, kde žiju.
    Hm a teď si nejsem jistá, jestli už jsem tu částku dávno nepřešvihla 😀

  • Ivča a Domča

    Asi takové „štěstí“ mít nikdy nebudu, ale kdyby jo, tak bych si koupila svůj vysněný dům s obrovskou zahradou, skvěle vybavený a super auto. Koupila bych ještě nějaké nemovitosti (investovala bych do nemovistostí, tam jsou prašulky vždycky uložené podle mě líp než v bance), určitě byty, aby měly děti do budoucnosti zabezpečeno bydlení, uložila bych jim peníze na účet na studia, do dospělosti. Svojí nejstarší dceři bych koupila dům a auto a mojí mamce bych udělala super stáří se vším, co by chtěla.
    Jako Nuninka bych nepodnikala, válela bych si šunky a to doslova – věnovala bych se tomu, co mě baví a vyprdla bych se na práci, protože bych jí k obživě nepotřebovala:-)A vzhledem k tomu, že mě moje práce, co jsem dělala nebavila, tak by mi nešlo ani o to.

    Něco bych dala na charitu, resp. věnovala bych konkrétně a konkrétní věci, asi do dětských nemocnic, kojeneckých ústavů apod..

    Myslím, že bych si poradila. Myslím, že člověk může být šťastný i s hodně penězma, jen je musí vhodně investovat, uložit atd., prostě dobře s nima zacházet, ne jen dětem rozdávat a kolem sebe (pak to nevěští nic dobrého). Otázkou zůstává, nakolik změní tolik peněz toho daného jedince – zůstane to ten člověk, co byl před tím, nebo se z něj stane vychloubačný osel…

  • Zajímavé téma 🙂 Ale vše je již řečeno v článku.
    A co bych udělala já?
    Jako první bych vyřešila hypotéku a půjčky, zrekonstruovala bydlení. Investovala, uložila dětem. Tak aby mohly studovat, pořídit si dobré bydlení atd 🙂 Také bych něco rozdělila v rodině. Uložila bych něco na bezstarostný důchod. Investovala bych do nemovitostí a začala bych podnikat 🙂
    Ale má to + i –
    + nemuset obracet každou korunu
    + nemít dluhy
    + vyřešit bydlení
    + investovat, podnikat, věnovat potřebným
    – nebudou se se mnou bavit jenom kvůli penězům?
    – rozdělím to v rodině tak, aby nevznikly nešváry?
    – nebudu se bát, že někdo ublíží mé rodině?
    – přinese mi taková částka štěstí?

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist