SVAZOVÁNÍ NOHOU
V 10. století našeho letopočtu se v Číně rozvinula nebezpečná móda, v jejímž rámci byla žádanější žena s co možná nejmenším chodidlem. Nohy se dívkám deformovaly od dětství a tyto praktiky zakázal až zákon z roku 1911. Přesto ještě v roce 1997 americká studie prokázala několik šokujících údajů. Z náhodně vybraných 193 žen v ulicích Pekingu mělo hned 56 procent uměle deformovanou nohu.
S obvazováním nohou se u dívek začínalo v raném věku. Zhruba ve třech letech byly dívce kromě palce zlomeny všechny prsty na noze a velmi pevně svázány stuhami po vzoru císařských konkubín tak, aby chodidla nedosahovala délky větší než deset centimetrů. V Číně se ne nadarmo říká, že „každý pár malých nohou stojí celou vanu slz“.
Středoevropan si ale jen stěží dokáže představit bolest, jakou dívky musely podstupovat. Samotným svazováním to totiž teprve jen začínalo. Nehty na zmrzačených prstech pevně přitažených k chodidlům se musely pravidelně stříhat, aby se náhodou nestalo, že by prorostly k nártu. Celá procedura zmenšování nohy trvala přibližně dva roky.
Na svazování nohou se i umíralo – hlavně dcery z chudých rodin, protože neměly dostatečnou péči, když jim třeba prsty začly hnisat a odpádavat atd…
PRÁVO PRVNÍ NOCI
Ius primae noctis neboli latinsky „Právo první noci“ vyhrazovalo panenství všech poddaných dívek feudálnímu pánovi. Ten tak směl strávit jako první svatební noc s nevěstou svého poddaného.
Praktikovaly ho třeba i některé jihoamerické indiánské kmeny, kde dívky procházely v průběhu zasvěcování do dospělosti rituální deflorací za pomoci šamana. Sigmund Freud tento obřad vysvětluje komplexem kastrace. Vagina je totiž podle něj v mýtických představách plná ostrých zubů, které by mohly na vybavení milence napáchat značné škody. A vládnou jí žárliví duchové. Úspěšně jim dokáže čelit jen statečný šaman, který vládne magickou silou nad životem i smrtí a ostré zuby „vymlátí“ tak, aby zůstal jediný malý, užitečný zoubek: klitoris.
U slovanských národů bývalo „odpanění“ spojeno s půdou a přírodou a mělo magický význam ve smyslu plodnosti. Obřady se obvykle konaly v období letního slunovratu. Podle Ottova slovníku naučného chodívaly panny v tyto dny po vesnici nahé, aby navodily tu správnou atmosféru. Zdravou výměnu genetických informací pak zajišťovala dohoda několika vesnic, kdy se stanovila společná magická místa obřadů spojených s deflorací.
PORODNÍ RITUÁL U AZTÉKŮ
Porodní bába žila v posledních dnech těhotenství s rodičkou, ta jí pomáhala s rituálními koupelemi. Při poslední koupeli pomocí zevního vyšetření břicha zjistila polohu plodu a pokud to bylo nutné, zevními hmaty obrátila plod, aby byl porod normální.
Rodilo se nejčastěji v podřepu, porodní bolesti mírnili potní lázní nebo léčebnými nápoji.
Při porodu, u kterého nastaly komplikace, byly porodní báby nuceny zasáhnout tím, že podávaly léčivé látky. Pokud se po nich novorozenec neobjevoval, musela porodní bába rodičce třást hlavou, rukama, nohama, bušit do zad, masírovat břicho v parní lázni a vzývat ženská božstva.
Když ani toto nepomohlo, muselo se dítě obětovat tak, že porodními cestami se zavedla do dutiny děložní ruka s obsidiánovým nožem, rozříznul se plod a po částech ho porodní bába musela vyndat. Pokud s tímto žena nesouhlasila, zanechali ji ve smrtelném zápase samotnou. Do porodu mimo rodičky mohla zasahovat i její rodina, když oni nesouhlasili s postupem porodní báby, musela místnost opustit.
Jakmile se dítě narodilo, porodní bába dala znamení válečným výkřikem, protože rození dítěte bylo považováno jako boj. Samozřejmě rodičce se dostávalo také úcty jako válečníkům.
Až potom se uřízla dítěti pupeční šňůra a čekalo se na porod placenty, která pak také podléhala rituálům, které se lišily podle pohlaví dítěte.
Pokud se narodil chlapec, byla jeho placenta předána válečníkovi a ten ji pohřbil na bojišti, když to byla holčička, byla placenta pohřbena v domě blízko rodiště.
Jména dětí se vybírala podle data narození, někdy i podle mimořádných událostí – pokud se během porodu objevila na nebi kometa, dostalo dítě její jméno.
Dětem narozeným v nepříznivý den aztéckého kalendáře byl zavolán věštec, aby mu předpověděl budoucnost. Jeho rodiče obdarovali kouzly a zaříkávadly, které měly dítě chránit před neštěstím.
Potom následoval obřad, kdy nejstarší člen komunity přivítal dítě do společnosti slavnostní řečí. Děvčátka srovnával se vzácnými kameny, květinami nebo peříčkem. Pokud se narodila dvojčátka nebo trojčátka, znamenalo to blízkou smrt jednoho z rodičů.
Dětem potírali kosti a klouby, aby měli silnou kostru a své děti kojili přes tři roky.
ŽENSKÁ OBŘÍZKA
Na začátku diskuzního týdne jsem již dávala odkaz. Proto už se nyní nebudu více rozepisovat a vložím ho sem znovu.
http://www.topzine.cz/zenska-obrizka-se-tyka-jiz-sta-milionu-zen/
Závěrem bych chtěla říct, že jsem opravdu ráda za to, kde jsem se narodila a v jakou dobu.
Neumím si představit, že bych některý rituál podstoupila a nechala ho podstoupit svoji dcerku.