Ráda bych Vám malinko přiblížila několik „divných“ rituálů, které pro ženy byly velikým utrpením. Některé ritály se „páchaly“ na malých nebo dospívajících ženách.
SVAZOVÁNÍ NOHOU
V 10. století našeho letopočtu se v Číně rozvinula nebezpečná móda, v jejímž rámci byla žádanější žena s co možná nejmenším chodidlem. Nohy se dívkám deformovaly od dětství a tyto praktiky zakázal až zákon z roku 1911. Přesto ještě v roce 1997 americká studie prokázala několik šokujících údajů. Z náhodně vybraných 193 žen v ulicích Pekingu mělo hned 56 procent uměle deformovanou nohu.
S obvazováním nohou se u dívek začínalo v raném věku. Zhruba ve třech letech byly dívce kromě palce zlomeny všechny prsty na noze a velmi pevně svázány stuhami po vzoru císařských konkubín tak, aby chodidla nedosahovala délky větší než deset centimetrů. V Číně se ne nadarmo říká, že „každý pár malých nohou stojí celou vanu slz“.
Středoevropan si ale jen stěží dokáže představit bolest, jakou dívky musely podstupovat. Samotným svazováním to totiž teprve jen začínalo. Nehty na zmrzačených prstech pevně přitažených k chodidlům se musely pravidelně stříhat, aby se náhodou nestalo, že by prorostly k nártu. Celá procedura zmenšování nohy trvala přibližně dva roky.
Na svazování nohou se i umíralo – hlavně dcery z chudých rodin, protože neměly dostatečnou péči, když jim třeba prsty začly hnisat a odpádavat atd…
PRÁVO PRVNÍ NOCI
Ius primae noctis neboli latinsky „Právo první noci“ vyhrazovalo panenství všech poddaných dívek feudálnímu pánovi. Ten tak směl strávit jako první svatební noc s nevěstou svého poddaného.
Praktikovaly ho třeba i některé jihoamerické indiánské kmeny, kde dívky procházely v průběhu zasvěcování do dospělosti rituální deflorací za pomoci šamana. Sigmund Freud tento obřad vysvětluje komplexem kastrace. Vagina je totiž podle něj v mýtických představách plná ostrých zubů, které by mohly na vybavení milence napáchat značné škody. A vládnou jí žárliví duchové. Úspěšně jim dokáže čelit jen statečný šaman, který vládne magickou silou nad životem i smrtí a ostré zuby „vymlátí“ tak, aby zůstal jediný malý, užitečný zoubek: klitoris.
U slovanských národů bývalo „odpanění“ spojeno s půdou a přírodou a mělo magický význam ve smyslu plodnosti. Obřady se obvykle konaly v období letního slunovratu. Podle Ottova slovníku naučného chodívaly panny v tyto dny po vesnici nahé, aby navodily tu správnou atmosféru. Zdravou výměnu genetických informací pak zajišťovala dohoda několika vesnic, kdy se stanovila společná magická místa obřadů spojených s deflorací.
PORODNÍ RITUÁL U AZTÉKŮ
Porodní bába žila v posledních dnech těhotenství s rodičkou, ta jí pomáhala s rituálními koupelemi. Při poslední koupeli pomocí zevního vyšetření břicha zjistila polohu plodu a pokud to bylo nutné, zevními hmaty obrátila plod, aby byl porod normální.
Rodilo se nejčastěji v podřepu, porodní bolesti mírnili potní lázní nebo léčebnými nápoji.
Při porodu, u kterého nastaly komplikace, byly porodní báby nuceny zasáhnout tím, že podávaly léčivé látky. Pokud se po nich novorozenec neobjevoval, musela porodní bába rodičce třást hlavou, rukama, nohama, bušit do zad, masírovat břicho v parní lázni a vzývat ženská božstva.
Když ani toto nepomohlo, muselo se dítě obětovat tak, že porodními cestami se zavedla do dutiny děložní ruka s obsidiánovým nožem, rozříznul se plod a po částech ho porodní bába musela vyndat. Pokud s tímto žena nesouhlasila, zanechali ji ve smrtelném zápase samotnou. Do porodu mimo rodičky mohla zasahovat i její rodina, když oni nesouhlasili s postupem porodní báby, musela místnost opustit.
Jakmile se dítě narodilo, porodní bába dala znamení válečným výkřikem, protože rození dítěte bylo považováno jako boj. Samozřejmě rodičce se dostávalo také úcty jako válečníkům.
Až potom se uřízla dítěti pupeční šňůra a čekalo se na porod placenty, která pak také podléhala rituálům, které se lišily podle pohlaví dítěte.
Pokud se narodil chlapec, byla jeho placenta předána válečníkovi a ten ji pohřbil na bojišti, když to byla holčička, byla placenta pohřbena v domě blízko rodiště.
Jména dětí se vybírala podle data narození, někdy i podle mimořádných událostí – pokud se během porodu objevila na nebi kometa, dostalo dítě její jméno.
Dětem narozeným v nepříznivý den aztéckého kalendáře byl zavolán věštec, aby mu předpověděl budoucnost. Jeho rodiče obdarovali kouzly a zaříkávadly, které měly dítě chránit před neštěstím.
Potom následoval obřad, kdy nejstarší člen komunity přivítal dítě do společnosti slavnostní řečí. Děvčátka srovnával se vzácnými kameny, květinami nebo peříčkem. Pokud se narodila dvojčátka nebo trojčátka, znamenalo to blízkou smrt jednoho z rodičů.
Dětem potírali kosti a klouby, aby měli silnou kostru a své děti kojili přes tři roky.
ŽENSKÁ OBŘÍZKA
Na začátku diskuzního týdne jsem již dávala odkaz. Proto už se nyní nebudu více rozepisovat a vložím ho sem znovu.
http://www.topzine.cz/zenska-obrizka-se-tyka-jiz-sta-milionu-zen/
Závěrem bych chtěla říct, že jsem opravdu ráda za to, kde jsem se narodila a v jakou dobu.
Neumím si představit, že bych některý rituál podstoupila a nechala ho podstoupit svoji dcerku.
Napsal/a: suodal
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Jé je, právě jsem si přečetla o výhře 🙂 Moc, moc všem děkuji, za hodnocení a hlavně za to, že čtete!!!!
Děkujííííí…. mám opravdu radost, která mě hřeje u srdíčka 🙂
Teda suodal, se asi budu červenat.Pravda je, že bych taková jak píšeš ráda byla, ale mám k tomu dost daleko. Ale děkuju je příjemné tvá slova číst.
Zuzi mě je z toho taky hrozně. Příšerná představa!!!!! Když se moje sestra vrátila z Egypta, tak jsme hodně probíraly právě ženskou obřízku. Jejich delegátka (provdala se tam) snad měla v rodině nějakou vzdálenou příbuznou(nebo tak něco) takto „znetvořenou“. Když mají holčičky „smůlu“, tak prý je nechají umírat několik dní v šílených bolestech. Balí je od pasu dolů do nějakéhou tubusu z bláta, bylin a trusu. Nechávají jim jen otvůrek na čůrání. Fakt děs!!!!
Lien, taky jsem kdysi viděla dokument o těchto nebohých číňankách. Hodně jsem si ty záběry oživila psaním tohoto článku…byly to hrozný záběry. Ale nepopsatelně horší to bylo zažívat. A potom celý ty roky úděsných bolestí. Mladý ženský a sotva bolestí chodily…je mi z toho na nic.
K záchraně rodící ženy bych napsala asi tohle…byl to opravdu jediný způsob jak tu ženu zachránit. Každopádně to muselo být děsný!!!! Zažila jsem samovolný potrat ve 14. týdnu a dostávala jsem se z toho dlouho…tohle bych zažít nechtěla.
Lien jsi strašně zvláštní dušička (pro mě velmi milá)….taková pokorná k přírodě. Nějak ti tu pokoru a souznění mezi přírodou a člověkem závidím. Už když jsem místo Bokul odmoderovala „Z plínky na nočník“, tak jsi psala o plínkách a tvé metodě čůrání a kakání miminek…přišlo mi to divný, ale příjemný.
Už delší dobu se na všechno kolem sebe včetně „návratu“ k přírodě dívám jinýma očima. Nějak jsem ten svět kolem sebe začala brát jinak, ale tvých rozměrů a vnímání asi nikdy nedosáhnu…na to jsem lenoch.
Myslela jsem, že mě už nějak nemůžeš (mile) překvapit 🙂 Povedlo se ti to s Maruščinou placentou.
no tedy něco je fakt dost hrozné, třeba ty nohy, pamatuji se, že jsem kdysi viděla dokumnet a bylo to otřesné 🙁
S vyřezáváním dítěte, to je asi jediná možnost, jak nakonec zachránit alespoň ženu. Někde už jsem to psala, manžel má tuto zkušenost s kůzletem, taky ho vyndavali s veterinářem po kouskách a opravdu nerad na to vzpomíná.
A k placentě, Maruščina je zakopána pod stromem na zahradě, u Laury jsem si o ní bohužel neřekla :-(. Ani jsem netušila, že je to Aztécký zvyk, mně nějak přišlo nestravitelné, že jí spálí jako „infekční odpad“, nebo co s tím vlastně dělají, takže jsem si o ní řekla.
Teda suodal tys mi teda dala 🙁 mám husí kůži z toho co jsem četla.Zuzina:-)
Mobile Sliding Menu