Proč zaměstnat ženu po mateřské dovolené?

Žena po mateřské dovolené se těší do práce. Je zvyklá pracovat od rána do večera, ale už se chce realizovat i jinak než jen v péči o děti. Bude výkonná, loajální. Je vyzrálá a ujasnila si, co chce v životě dělat. Má chuť se učit nové věci…

Práce, která je pro ostatní zaměstnance už nepříjemnou rutinou, bude pro ženu po mateřské dovolené velká zábava.

Spousta zaměstnavatelů si neuvědomuje, kolik potencionálních dobrých zaměstnanců odmítá, když už předem z výběrových řízení vylučuje ženy těsně po mateřské dovolené. Naštěstí babyboom, s tím spojený odchod řady kvalifikovaných žen na mateřskou dovolenou a současný nedostatek schopných lidí na pracovním trhu dává nám, co jsme s dětmi nyní doma, naději, že se situace změní k lepšímu.

Když jezdím tramvají a vidím stále plnější místo pro kočárky, když vidím, jak vznikají další a další obchody s potřebami pro děti, časopisy, internetové servery, jsem v klidu. My všechny totiž na pracovním trhu nyní chybíme a my všechny se jednou budeme do zaměstnání vracet. A zaměstnavatelům nezbude nic jiného, než svůj postoj změnit.

Ideální je po dobu mateřské dovolené zaměstnavateli vypomáhat a udržovat se tak v profesionální kondici. Doufám, že stále více zaměstnavatelů, bude poskytovat možnost, jak pracovat na zkrácený úvazek i při péči o dítě a udržovat si tak kontakt s oborem. Po ukončení mateřské dovolené tím získají velmi lehce kvalifikovanou sílu, kterou by na pracovním trhu s obtížemi sháněli.

Pro ženu vracející se po MD do práce je jistě nejlepší jít pracovat zpět k původnímu zaměstnavateli. Ten ji zná a bude tak ochoten např. upravit pracovní dobu kvůli vyzvedávání ještě malých dětí ze školky. Mělo by se ale jednat o vzájemnou dohodu. Nejsem příznivcem té části zákoníku práce, který říká, že firma je povinna vzít ženu po třech letech, kdy byla s dětmi doma, zpět. Po tak dlouhé době může být obtížné najít pro ni uplatnění.

Mám dlouhou praxi jako personální konzultant a vím, že ti nejúspěšnější uchazeči o zaměstnání nejsou ti s nejdelší praxí a největšími znalostmi z oboru. Výběrové řízení nevyhrává ten, který má nejdelší seznam odborných znalostí. Každá firma, hledá především člověka, který „chce opravdu pracovat“ a kterému nabízená pozice „nejlépe sedne“. Jistě, kuchař nemůže pracovat jako vývojář softwaru pro řízení letového provozu. Ale ve skupině uchazečů se stejným profesním zaměřením skutečně často vyhrává ten, který má motivaci a je na pozici a do kolektivu nejvhodnější osobnostně.

Je nešťastné, že ženy, které neuspěly ve výběrových řízeních, vidí jedinou příčinu svého neúspěchu v péči o malé děti. Často se totiž ucházejí o místa, která svým charakterem práce, nezastupitelností a vůbec časovou náročností vylučují nějakou úpravu pracovní doby a časté absence kvůli péči o nemocné děti. Bylo by dobré, kdyby si dokázaly sebe představit v pozici zaměstnavatele a dobře zvážily, jestli je jejich přijetí opravdu možné.

Žena, která si promyslela, jak skloubí práci a péči o děti a uchází se o místo, na které stačí svými schopnostmi a zkušenostmi, je zcela rovnocenným uchazečem o zaměstnání. Nechte ji ať vás o tom přesvědčí, s dětmi doma totiž vyzrála jak víno.