Česká republika sklízí kritiku za stále rostoucí počet dětí, které vyrůstají v ústavní péči, v počtu dětí mladších tří let nám v Evropě dokonce patří smutné prvenství. Řešením je změna systému, která bude dávat přednost profesionální pěstounské péči.
Jeho výsledky, které byly prezentovány na odborné konferenci, ukázaly na řadu konkrétních problémů.
První roky lidského života jsou nejcitlivějším a nejsnadněji ovlivnitelným obdobím v dobrém i špatném smyslu. Narušení základních psychosociálních potřeb dítěte vede k dlouhodobým následkům a problémům v dalším životě. Ústavní péče, která v ČR převažuje, není bohužel schopna tyto potřeby zejména u nejmenších dětí dostatečně nahradit. I přes tento známý fakt počet dětí vyrůstajících v ústavní péči v České republice stále stoupá.
V Evropě nám u dětí mladších tří let umístěných v kojeneckých ústavech patří dokonce smutný primát. Ke konci roku 2007 bylo v ČR 33 kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let, ve kterých bylo umístěno 1 407 dětí. V ostatních evropských státech včetně těch postkomunistických převažuje alternativní rodinná péče nad ústavní, u dětí mladších 3 let dokonce v některých státech jinou než pěstounskou péči zákony nepřipouštějí.
„V České republice v roce 2010 stále postrádáme ucelený a koordinovaný systém péče o ohrožené děti. Neexistují téměř žádné programy prevence sociálního osiření a sanace rodiny“, říká Věduna Bubleová, ředitelka Střediska náhradí rodinné péče.
Sociální pracovníci při počtu 300 až 500 případů na jednoho pracovníka tráví většinu času administrativními úkony a na práci s klientem a na terénní práci jim nezbývá čas. Přitom pokud by byl počet sociálních pracovníků vyšší, řada dětí by se nemusela v ústavní výchově nikdy ocitnout.
Náhradní rodina jako možné řešení
Řešením pro děti, které nemohou vyrůstat ve vlastní rodině, je rodina náhradní. Náhradních rodin však v České republice není dostatek. Získávání informací o systému náhradní výchovy je poměrně složité, systém přechodu dětí do náhradních rodin pomalý a také postup zájemců o přijetí dítěte do náhradní rodinné péče není úplně jednoduchý. Zájmem Střediska náhradní rodinné péče je tuto situaci změnit.
Přípravy na přijetí dítěte do náhradní rodinné péče jsou důležitou součástí cesty ke vzniku náhradní rodiny. Právně je jejich absolvování pro zájemce o zprostředkování náhradní rodinné péče podmínkou pro zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování. Na přípravách se budoucí náhradní rodiče dozvědí mnoho informací o tom, co je čeká, a mají možnost lépe se vcítit do potřeb přijímaného dítěte a tím korigovat své představy i své možnosti. Díky přípravám je jejich rozhodnutí přijmout dítě do náhradní rodinné péče zralejší.
Změny v systému náhradní výchovy
V blízké době by mělo dojít ke změnám v systému náhradní výchovy, které jsou přislíbeny v programovém prohlášení vlády.
Budou-li tedy zavedeny nové typy náhradní rodinné péče, kdy 24 hodinová denní péče v rodině pečovatele bude skutečným placeným zaměstnáním (profesí), získají přípravy na přijetí dítěte ještě mnohem důležitější význam, než mají dnes. Dá se také očekávat poměrně velká nová vlna zájmu o náhradní rodinnou péči. Na to musí být systém připraven. Musí existovat dostatek subjektů, které budou provádět přípravy a zároveň subjektů, které budou doprovázet nově vzniklé náhradní rodiny. Doprovázení znamená v tomto případě poskytování služeb v náhradní rodině jak dítěti, tak náhradnímu rodiči. Bez kvalitních příprav a doprovázení hrozí nebezpečí neúspěšnosti náhradní rodinné péče a poškozenými by byly opět ohrožené děti.
Každý kraj má jiné přípravy
Provedený průzkum sledoval současný stav a problémy, které se ve stávajícím systému příprav na přijetí do náhradní rodinné péče, jejich organizaci a obsahu objevují. Zúčastnilo se ho přes 200 odborníků z oblasti náhradní rodinné péče a přes 120 náhradních rodičů.
Průzkum mimo jiné ukázal, že není jasně stanovený a definovaný cíl a obsah příprav. Výsledkem je, že přípravy jsou nejednotné, v závislosti na kraji.
Přípravy jsou jednorázovou záležitostí, přitom praxe ukazuje jasnou potřebu dlouhodobého doprovázení žadatelů i náhradních rodin.
Vyplynula potřeba příprav nejen žadatelů o zprostředkování ale i dalších osob, kterých se problematika dotýká. Včetně potřeby ucelených informací pro odbornou i nejširší veřejnost.
Dále se ukázala absence přípravy dětí na přechod z různých typů péče do náhradní rodinné péče.
Na přípravy především u budoucích pěstounů se často zbytečně dlouho čeká.
Detailní výsledky průzkumu byly zveřejněny na odborné konferenci Přípravy na přijetí dítěte do náhradní rodinné. Účastnili se jí také zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, v jehož kompetenci je sociálně-právní ochrana dětí a kteří již na výše uvedených systémových změnách pracují.
Monitoring příprav na přijetí dítěte do náhradní rodinné péče je druhým z výstupů tříletého projektu financovaného z grantu Nadace Sirius, který získalo Středisko náhradní rodinné péče. Do konce roku budou následovat další dva výstupy, a to webový adresář služeb pro náhradní rodinnou péči a Soubor základních informací o náhradní rodinné péči, který bude k dispozici veřejnosti také mimo jiné na webových stránkách Střediska náhradní rodinné péče www.nahradnirodina.cz.
Výzkum a Konference jsou hrazeny z finančních zdrojů projektu „Náhradní rodič+dítě+odborník jako partneři“ grantu Nadace Sirius. Konference je spolufinancována ze státních dotací MPSV projektu „Partnerství, manželství a rodičovství v NRP“.
Napsal/a: Tisková zpráva
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
O hýčkání dětí v dětských domovech je jednoduché napsat. Je to však jen plácnutí do vody tak, jak jsme na to zvyklí z bulváru. V našem dětském domově se snažíme pracovat s rodinou, máme sanaci rodiny a činnost v regionu jako prioritu. Já osobně si myslím, že malé dítě nemá v dětské domově co dělat (vynechme už konečně termín „ústav“, je to degradující i pro děti, které tam žijí). Přestože se snažíme provádět sami osvětu v oblasti pěstounské péče a navrhli jsme v minulém roce 4 děti do registru dětí vhodných pro pěstouskou péči, stále jsou u nás. Problém bude asi někde jinde. Především v prevenci. POdle Úmluvě o právech dítěte není sociální situace rodiny žádným důvodem pro odebrání dítěte. Proto je nutné pracovat především nejdříve s ohroženou rodinou a netrestat děti odebráním z rodiny za to, že jejich rodiče nejsou schopni zajistit si bydlení a práci.
Také souhlasím, 10 let čekání na dítě od podání žádosti není žádnou výjimkou. Také znám pěstounské rodiny a obdivuji jejich trpělivost s byrokracií a se vším, co na dlouhé cestě museli vystát. Je to smutné, ale nevím, kdo by se tomu mohl divit, když věci fungují tímto způsobem.
Byla jsem kdysi jako student na konferenci na podobné téma, vystupoval tam mimo jiné prof. Matějček a navrhoval několik změn v systému, ovšem od té konference uběhlo skoro 15 let a vše funguje pořád úplně stejně.
Taky souhlasím, kamarádky jsou pěstounkami, a to co ty děti mají v domovech jim „rodina“ (byť náhradní) nedokáže zajistit. Ono se totiž lépe vyjímá sponzorování Dětského domova, než jedné konkrétní rodiny.
Skládám poklonu všem pěstounům!
Souhlasím s názorem výše. Také mám pocit,že naše zákony moc nepomáhají rodinám, které by měli zájem o to, vzít si dítě z ústavu a věnovat se mu.Sama mám 2 dcery.Uvažovali jsme s manželem o adopci chlapečka ale…………vše je tak zdlouhavé, samé testy a „výslechy“.Než se dítě dočká náhradní rodiny uplyne dlouhá doba,nerozumím tomu,proč když je tolik dětí v ústavech se někdi nezamylí nad tím, jak urychlit jejich umístění do rodin??
Četla jsem jen nadpis. Myslím si, že velký počet dětí v ústavech je způsoben tím, že si je tam zaměstnanci „hýčkají“, náhradním rodinám vysloveně házejí klacky pod nohy. Protože kdyby je umístili do rodin, pak by ztratili práci. Tuším to, jen se to svádí na soudy a moc se o tom nemluví. Taky zákony a všelijaké vyhlášky nahrávají ústavům, popř. původním rodičům a nepodporují náhradní péči.
Mobile Sliding Menu