Chcete pejska, ale stále se nemůžete rozhodnout? Třeba Vám trošku pomůžu.
Přítel o pejskovi mluvil dost často. Dokonce věděl jaká rasa to musí být. Chtěl Bernského salašnického a žádného jiného. Já byla z domu na psy zvyklá, takže mi to bylo celkem jedno.
Jenomže malý maltezáček a bernský je dost velký rozdíl…
Pár dní nato jsme se na ně jeli podívat. Bernští salašničtí psi jsou krásní, věrní a hlavně velcí.
Bernský salašnický pes na nás zapůsobí svou impozantní postavou, třemi zářivými barvami své dlouhé, husté, ale velmi jemné srsti, přátelským výrazem, majestátným držením těla a suverenitou své povahy. Ideální typický a správně vychovaný berňák je dobromyslný, něžný, citlivý, oddaný, domácký, trpělivý, inteligentní, dobře učenlivý, klidný, vyrovnaný, přátelský vůči cizím, ale ostražitý, neohrožený, s nepodplatitelným citem pro nebezpečí a ve vážném případě ohrožení velmi dobrý obránce. Miluje děti, dobře se snáší s jinými zvířaty, štěká jen v případech opravdové potřeby.
Berňák je citlivým, učenlivým a inteligentním psem, který je při dobrém zacházení plně oddán svému pánovi i celé rodině, rád a s velkou radostí udělá vše z čeho má radost jeho pán. Tvrdá slova nebo dokonce tvrdou ruku nesnáší.
Dcera se jich dost bála, syn se mezi štěňátky ztratil, protože v té době byl ještě maličký.
Slovo dalo slovo a pro pejska jsme si začas přijeli, ale tentokrát jsme si ho odvezli domů.
Do 14 dnů se naučil co se doma nesmí a kam nesmí. Tabu byl dětský pokoj a ložnice.
Jenomže takový pejsek potřebuje potřebnou péči. Dlouhé procházky. Dokud byl malý, zhruba do roku, jsem to zvládala sama. Jenomže čím byl větší, tím to pro mě bylo horší.
A po jedné nemilé příhodě jsem řekla, že já ho ven vezmu jedině bez dětí. Ono to není tak jednoduché, dvě děti, jedno ještě v kočárku a k tomu pes, který už vážil přes 45 kg.
Abych to zkrátila, kočárek na odpis, jídlo, které bylo dole, bylo všude, jenom ne v nosiči. Ale naštěstí (pro psa) se malému nic nestalo.
Od té doby jsem to naše přerostlé zlatíčko vzala na procházku snad jen párkrát. Ale teď už váží přes 50 kg a já nemám šanci ho přetáhnout, pokud se sekne.
Takže na velké procházky chodí přítel, nebo na menší procházky jdeme všichni.
Mít takového velkého psa, vyžaduje mít prostor a možnost ho protáhnout alespoň o víkendu. Jenomže je to někdy horší, než celá školka dětí.
Na výlety se jezdí jenom tam, kde můžeme vzít psa sebou.
V ZOO jsme nebyli už dva roky a to mě dost mrzí, protože dětem se tam líbí a malý je teď ve věku, kdy je ze zvířátek strašně nadšený.
My totiž máme pejska v chodbě. Kotec ještě nemá postavený, protože nebylo kdy.
Kvůli dětem mě to dost mrzí, protože když někam chceme jet, musíme brát ohled na psa.
A když je na výletě s námi, také to není jednoduché. Stále je to štěně, ale tahat na vodítku 50 kg je dřina.
Snad se už konečně pochlapí a bude z něho alespoň trochu poslušný pes.
Na Berňákovi je všechno velké, silné, těžké a mohutné. Berňáka neodnesete ke zvěrolékaři v košíku a nemůžete ho vykoupat v umývadle. Ten náš se vody dokonce strašně bojí.
Berňáka nemůžete proti jeho vůli zatlačit do polohy „lehni“ a nemůžete ho táhnout za sebou na vodítku. Pokud se padesátikilový berňák proběhne blátivou louží, stříká bláto pěkně vysoko, pokud pije, nacáká více než malý pes, vykartáčovat ho trvá déle, jeho drápy zanechávají v parketách škrábance a tlapy zase hluboké stopy ve zkypřených záhonech. A kolik mi toho na zahradě už úplně zničil! Srst obzvláště v období línání i přes neustálé kartáčování bude všude. I když je venku, srst sbírám i v koupelně.
Radostný berňák snadno vyvede z rovnováhy malé děti a někdy i starší osoby. Pokud se bernský salašnický pes raduje, létají koberce. Berňák štěká jen zřídka, o to však hlasitěji. Jeho radost je mohutnější, mazlení důraznější a smutek hlubší než u jiných plemen. Laskání vyžaduje silným šťouchancem tlamou mezi žebra, nevyhovující povely občas ignoruje s velmi roztomilým úsměvem. Miluje nade vše přítomnost svého člověka, chce být při všem co děláte, chce s Vámi prostě žít.
Bernský salašnický se dokonce doporučuje lidem, kteří mají strach z velkých psů.
Ať si vyberete malého, nebo velkého psa, dobře si vše promyslete. Jsou chvíle, kdy toho budete litovat, ale to už bude pozdě. O pejska se musíte starat, venčit ho za každého počasí a rozhodně to není levná záležitost. Krmivo a veterina něco stojí. Pes potřebuje procházky a hlavně Vás.
Ale dá Vám svou lásku a věrnost. Bude Vás hlídat a bude stále s Vámi a vždy tu bude pro Vás.
Takže Vám přeji hodně štěstí při rozhodování.
Napsal/a: nuninka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Na pejska se chystáme, ale zatím to odkládám. Kdyby se nám podařilo najít jiný podnájem, bylo by to lepší. máme ho sice dovoleného, ale….
Danniello,
to beru jako samozřejmost,že denně hafani musí min. na hodinu ven. A setkávám se s názorem,co blázníme,máme zahradu jako kráva a ještě je venčíme.
Ta naše telátka se spíš nudila. Lítali jsme po lese,já mrtvá,oni si na hodinu schrupnuli a šli by znovu. Když už jsme byli zoufalí,protože starosta vyhrožoval,že až zase přijdou do školky,nechá je odvézt do útulku,nehledě na to,že jsem trnula,že je přejede auto a ještě se něco někomu stane,tak jsme jim vymýšleli aktivity na zahradě.
Takže než jsme šli do práce,rozmístili jsme po zahradě na různá místa asi pytlík piškotů,první jim ukázali a oni si pak hledali další. Nebo jsme jim nechávali starou botu apod. ale to se muselo každý den měnit,jinak je to nebavilo. Dneska se naštěstí zabaví sami a hlavně se dřív utahají,nezmaři:-)
Na cvičák není nikdy pozdě. Může to jít pomaleji, dlouhodobé návyky se samozřejmě odbourávají hůř, ale každý pes se dá cvičit, obzvláště když už nějaký ten povel zvládá.
A k tomu utíkání: to, že je na zahradě nebo dvorku, neznamená, že se s ním nemusí denně ven. Při dostatečně dlouhých procházkách málokterý pes utíká.
Máme psa v bytě, nedovedu si představit, že by mě perfektně neposlouchal. Asi bych měla strach, že na dítě třeba jen z radosti skočí a zraní je. Mám psa moc ráda, zařádí si jak potřebuje, plave, běhá, aportuje, ale když po něm něco chci, musí se podřídit pes a ne člověk.
… psa by si prostě neměl pořizovat člověk, který po něm netouží a chce ho jen proto, že se mu líbí! Když pes neumí chodit na vodítku, není to jeho vina. Když honí zvěř, není to jeho vina. Když je divoký a nevycválaný, taky to není jeho vina. Nemá špatnou povahu, temperament, projevy … má špatnou výchovu. Píšete, že „poslouchá“ … to, že si pes umí sednout když mu řeknete sedni ještě neznamená, že poslouchá … Pes vás musí respektovat a považovat za hierarchicky nad sebou, pak s ním nebudete mít popisované problémy. To, že to tak není, ovšem není chyba psa, ale chyba ve vašem přístupu.
A ještě poznámka k ZOO: např. v Praze, Olomouci (jinde teď rychle nevím) se může do ZOO i se psy … ! :o)
Lussy, proto jsem psala KVALITNÍ cvičák:-) na tenhle brutální přístup k výchově a výcviku nemám žaludek a hlavně si myslím, že nepřináší takové výsledky, jako když se to učí „po psím“.
Jinak bych řekla, že radosti bohatě převažují nad starostmi(pokud pes páníkům nepřeroste přes hlavu), takže pro mě je odpověď na otázku „psa ano či ne“ naprosto jasná:-) Já osobně teda radši nemám doma perfektně uklizeno, ale zato mám vždycky po ruce dokonalý antistres v psí podobě:-) Ještě mě napadá, že pro řešení případných problémů s chováním psů je vynikající knížka „Pes to chápe jinak“ od britského etologa Johna Fishera, jen nevím, jestli je ještě k dostání…hezký večer i Vašim chlupáčům:-)zuza
Nuninko.
Já mám 2 berňáky,takže vím o čem mluvíš:-).
Jen některé jejich vlastnosti nejsou moc typické. Sára (necelých 5 let) první rok zdrhala neustále,rozkousala i novou drátěnku,přelezla zeď,prostě cokoli aby se dostala ven-a šla buď k sousedům koukat do králíkárny na králíky nebo vběhla do školky a chtěla se mazlit s dětmi. Přitom v chytré knížce psali,že berňák má vyvinutý cit pro teritorium a není potřeba ani plot a on se ze svého prostoru nehne.Tak to u nás fakt nehrozilo. 3/4 roku po Sáře jsme si pořídili Kubu,do té doby Sára štěkla 1x na nějakého opilce. Kubovi nebyli ani 2 měsíce,a šňafal na každýho. Sára se to samozřejmě naučila a oznamují hlasitě kohokoli kdo projde okolo.No a Sára naučila Kubu zdrhat a na výlety chodili společně. Naštěstí je to pak přešlo a teď opravdu i když omylem zapomenem zamknout vrátka a v noci je třeba otevřel vítr,tak sedí za dveřma a jen koukají a diví se,že je otevřeno.
K tomu cvičáku-Sáru jsme tam jako malé štěňátko poctivě přihlásila-po 3 měsících uměla sedni,lehni a já málem měla žaludeční vředy,protože mi bylo úplně špatně když jsme tam měli jít. Byli tam samí vlčáci a rotvajleři,páníčkové je řezali a řvali na ně.S Kubou jsem už nechodila nikam a je mnohem poslušnější,chodí sám u nohy a je i líp odvolatelný.
Když jsme čekali malou,malovala jsem si,jak jí budu nosit v šátku,abych je mohla venčit. Malá nechtěla být ani v šátku,krosničce a ani v kočárku,takže ze začátku to bylo krušný. Teď chodím denně s kočárkem a 2 hafanama na volno a vodítko mám jen pro případ že bychom někoho potkali. Chodím samozřejmě tam,kde je liduprázdno.
Jinak s hafíkama jsme byli i na Sněžce,na dovolených,všude možně. Teď už je to horší,protože se nám do auta nevejdou s malou a s kočárkem,ale snažíme se jim pořád věnovat co to jde.
Jinak v naší vesnici,poté co jsme si pořídili Sáru,si 3 lidé pořídili berňáky:-)
JOLLY děkuji :-))
Zuzi na cvičák se chodilo, ale bohužel bez úspěchu. Ale bylo to tím, že cvičák byl nic moc. A další už přítel hledat nechtěl.
Základní povely zná a umí, poslouchá, ale když jsme venku všichni je k neudržení. Když s ním jde jeden, je zlatíčko. Pokud teda neběží za zajícem nebo srnkou. A na cvičák už je pozdě.
Nechci se Vás v žádném případě dotknout, ale jakožto pejskařka a majitelka dvou psů, kteří jsou o pár ale ne o moc kilo lehčí než to Vaše zlatíčko, si to nemůžu odpustit:-) :čím větší a silnější pes, tím více je zapotřebí výcvik, vedení a laskavá, ale pevná ruka. Zejména pokud je to Váš první pes a máte malé děti, určitě bych s ním chodila na cvičák, a to čím dříve, tím lépe. Ideální je začít ve 3 měsících. Pes se naučí základní povely, pro Vás bude ovladatelný tak, abyste se s ním nemusela přetahovat, a také si zvykně na pravidelný kontakt s ostatními psy, čímž si do budoucna ušetříte dost problémů s případnou agresivitou vůči psím kolegům. Takže bych Vám určitě doporučila vyhledat kvalitní(!)cvičák – nikdy není pozdě pejska trochu „srovnat“ a navíc si tak najdete spoustu lidských i psích kamarádů:-) Hezký den! zuza
Nuninko,krásný pejsek.U nás ho mají sousedi a já ho chodím hladit,protže jsem z něho celá unesená.Přítulný je jak na děti tak na dospělé,ale jen nesnáší lidi co jsou kuřácí.Utíká od nich pryč-asi jim musí smrdět.
A je to přesně jak popisuješ,že při radosti létají koberce-sousedům pes už zhodil i altánek asi se mu nelíbil.Rád se tento pes také pacičkuje tím stylem ty mně něco hodíš,já ti to přinesu,podám pac a pak tě shodím na zem a celého tě poskáču.Jsou také strašně ostražití a někdy i plašší,ale to u pejska musí být.Článek jsi napsala krásně a kdybych mohla tal si s fleku toho psa pořídím,máme dvě pouliční rasy a to je někdy také o nervy.Přeji ti krásný sluníčkový den.
Mobile Sliding Menu