Na co si dát pozor při hledání práce při RD

Při rozhodování, zda při RD pracovat nebo ne, je třeba velice pečlivě analyzovat vlastní i rodinné potřeby a odhadnout kapacitu ostatních členů rodiny. To platí, ať je na RD otec nebo matka. Velice snadno se totiž může stát, že místo kýžené úlevy či zpestření života si na sebe upletete bič…

Hlavní zásady práce při RD:
1) Práce není záplata na nezdravý životní styl při MD.
2) Nejedeme na doraz. Vždy si necháváme rezervy, abychom měli život pod kontrolou.
3) Nebereme první práci, která se nabídne. Počkáme si na práci výživnou, zajímavou a podnětnou.
4) Že nadešel čas jít do práce, nám dá spíš pohled na děti než do peněženky.
5) Při hledání práce nasloucháme svému nitru. Víc používáme svůj rozum, cit a intuici – nenecháváme se strhávat modními vlnami.

Při rozhodování, zda při RD pracovat nebo ne, je třeba velice pečlivě analyzovat vlastní i rodinné potřeby a odhadnout kapacitu ostatních členů rodiny. To platí, ať je na RD otec nebo matka. Velice snadno se totiž může stát, že místo kýžené úlevy či zpestření života si na sebe upletete bič. Místo jedné, už tak náročné péče o děti a domácnost vám přibudou závazky vůči zaměstnavateli. Momentální rezervy se rychle vyčerpají a klid vystřídají výčitky ze všech stran. Partner/ka vám bude vyčítat, že se mu/jí málo věnujete, zaměstnavatel pod tlakem vlastních termínů bude tlačit na vás, při pohledu na zanedbávané děti budete mít výčitky selhávajícího rodiče. Pokud by měla práce při RD vést do těchto konců, raději ji oželte. I na RD totiž platí zásada psychohygieny, že své kapacity nevyčerpáváme na 100 %, ale máme rezervu na nečekané události – nemoc, rozbitý boiler, události v rodině ap. Tato rezerva je bezpečnostní nárazník, který v nás udržuje pocit, že máme svůj život pod svou kontrolou.

Při práci na RD tedy bereme jen tolik práce, aby nám vždy zbyla rezerva. Jinými slovy bereme vždy práci „výživnější“ a ne vše, co se nabídne. Ve škole alteruji s kolegyní, která počítá, že si i na mateřské dovolené podrží ty nejlépe placené přednášky. Ostatní pustí. To je geniální nápad. Každý týden vypadne na půl dne do školy. Dáme kafíčko, zdrbneme co nového v odborném světě. Písemky může opravovat na zápraží. Prostě za málo muziky hodně peněz a nejen těch. Naopak je hloupost vzít práci monotónní, špatně placenou, která vás navíc izoluje od lidí. Jestliže už tak doma celý den uklízíte, tak neberte první nabídku na uklízení, i když by to bylo strašně výhodně „hned za rohem“. Obecně platí zásada, že peníze se snadněji ušetří, než vydělají. U práce při RD nejde o to si vydělat pět stovek, ale především zpestřit si život zajímavou aktivitou. Z tohoto pohledu je výdělečná práce jen jednou z mnoha možností, které před vámi leží.

Dnes je tak trochu módní vlnou chodit při RD pracovat. Ale je to do značné míry jenom móda, která neodpovídá skutečným potřebám rodičů na RD. Uvědomme si, že šanci být s malým dítětem, které nám říká „táto, mámo“ máme maximálně jen dvakrát třikrát za život. Zatímco dobrou manažerkou či sekretářkou můžeme být ještě v šedesáti. Stačí se podívat na pětapadesátiletou zástupkyni ombudsmana Mgr. Annu Šabatovou – vychovala úspěšně tři děti, je dvojnásobnou babičkou a zároveň ji obdivuje řada jejích podřízených. Může si užívat vnoučat, i když dělá vrcholovou politiku. I když vystudovala češtinu, rozumí právničině jako málokdo. Neujel jí vlak tím, že strávila dokonce dvanáct let na RD.

Je třeba si uvědomit, že za posledních sto let se naprosto změnil rodinný život. Staré osvědčené modely, jak vychovávat děti, přestaly být funkční. Historicky vzato jsme ve fázi hledání nové podoby rodičovské péče. Tomuto hledání odpovídá vznikání mateřských center, první otcové, kteří jsou na RD, stejně jako tento projekt „společnost přátelská rodině“. Taková přechodová období jsou velmi náročná a profitují z nich lidé chytří a flexibilní. Proto by příprava na práci při RD měla začínat pečlivou analýzou otázek: „Co mi chybí? Co chybí mé rodině?“

Jestliže trpím samotou a nemám si s kým popovídat, pak není pracovní kolektiv vždy tím nejlepším řešením. Jestliže potřebuji každý týden na chvíli vypadnout z baráku a provětrat si hlavu, pak není dobré si brát práci, jen abych měl „ospravedlnitelnou záminku vydělávání peněz“ pro partnera, který bohužel neslyší na jiný argument. Ve všech podobných případech je důležitější více pozornosti věnovat životnímu stylu při MD než vlastní zlozvyky záplatovat vedlejším pracovním poměrem. To naopak velice snadno vede ke kumulování problémů. Za hovory na téma práce při RD se totiž velmi často skrývají poruchy rodičovského životního stylu. Je třeba pojmenovávat věci pravými jmény či správně diagnostikovat rodinnou situaci, protože otázka zdravého životního stylu při RD vás nemine tak jako tak.

V adolescenci a mladší dospělosti jsme hleděli na manželství a rodičovství jako na konec světa, kdy končí veškerá legrace. Teprve jako dospělí zjišťujeme, že i rodičovství je přechodné období. Bohužel tento iracionální strach přetrvává u některých lidí a má za následek, že se zuby nehty brání přechodné změně životního stylu, který přináší narození dítěte a jeho první roky. Jejich partneři si pak stěžují, že doma nepomáhají, nepodílejí se na chodu domácnosti, že se nechtějí vzdát svých koníčků, zájmů ap. Na výchově a dělbě práce v domácnosti se musejí podílet oba rodiče, tady je pak vždy otázkou, jak tyto problémy řešit. Jestli silově – výčitkami, hádkami, donucením, nebo naopak mírně, rozhovorem, analýzou, trpělivostí. Neexistuje universální odpověď, ale každopádně před a po jakémkoli pokusu o nápravu, je třeba důkladná analýza situace, aby nedošlo k zakonzervování dusna a silových manipulativních her. Ty po delším čase mohou vést k rozpadu rodiny.

Hlavním indikátorem, že nazrál čas jít do práce, je pohled na děti. Jestliže se začínají doma nudit a mají potřebu být v dětském kolektivu, který jim samotný rodič na RD nemůže nabídnout, nadešel čas školek. Ten přichází okolo druhého až třetího roku, záleží na dítěti. Jakmile dítě odchází do školky, objevuje rodič volnou kapacitu, kterou logicky zaplní nějakou soustavnou smysluplnou aktivitou, tj. prací. Tento přechod je pozvolný a je dobré se na něj aktivně připravovat už v průběhu RD, a to ne pouze vzděláváním, ale především budováním sociálních kontaktů.

Jak vymačkaný citrón se cítí rodiče, kteří spoléhají při výchově pouze sami na sebe. Naopak ve výhodě jsou ti, kteří spolupracují s prarodiči, s lidmi v sousedství či jsou schopni si vzájemně vypomoci. Ve vašem okolí je přebytek starších lidí, kteří se rádi postarají o vaše dítě. Mnohem větší problém je však poznat je a najít k nim důvěru. To vyžaduje čas. Navazování těchto sociálních kontaktů v okolí je stejně smysluplná aktivita jako vydělat pár stovek. Protože tyto kontakty rozhodnou o tom, v jakém prostředí se bude pohybovat vaše dítě, až jej budete potřebovat pohlídat. Tyto sousedské sítě jsou mnohem kvalitnější výchovné prostředí než komerční au-pair už proto, že skýtají kontinuitu vztahů v čase. Jinými slovy čas strávený v mateřských centrech, v knihovnách, na hřištích, u sousedů na kafi není ztracený čas. Je to stejně hodnotné jako sebevzdělávání či výdělečná práce, i když pohříchu jej partneři někdy málo doceňují.

Tyto kontakty jsou samozřejmě odrazovým můstkem pro jiné aktivity – ať výdělečné, nebo vzdělávací. Správnou pracovní příležitost poznáte podle toho, že bude taková pěkná třešeň na dortu vašeho života. V okamžiku, kdy otázka práce začíná zatemňovat váš rodinný život, je to známka toho, že problém leží spíš jinde.

Napsal/a: PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.