Modlitba je v životě křesťana velmi důležitá. Pro většinu lidí je to nesrozumitelné drmolení nějakých zvláštních slov, kterým patrně moc nerozumí ani dotyčný 🙂 Na první pohled to tak může vypadat – ovšem TAKHLE by modlitba moc vypadat neměla. Pokusím se vám ji trochu přiblížit…Modlitba „Otče náš“ je jistě nejznámější křesťanskou modlitbou, kterou používají nejen katolíci, ale i jiné křesťanské církve. V bibli ji najdeme u Lukáše 11, 2-4 nebo Matouš 6, 9-13.
Ráda bych vám nabídla jeho znění:
OTČE NÁŠ, JENŽ JSI NA NEBESÍCH
POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ, PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ,
BUĎ VůLE TVÁ,JAKO V NEBI TAK I NA ZEMI.
CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES
A ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY, JAKO I MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINÍKůM
A NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ, ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO.
NEBOŤ TVÉ JE KRÁLOVSTVÍ, I MOC I SLÁVA NAVĚKY. AMEN.
Tolik nejzákladnější modlitba. (Pokud vám nějaký kousek textu není jasný, ptejte se 🙂 )
V křesťanství se setkáváme ještě s několika předepsanými modlitbami – Zdrávas Maria (ta vychází z biblického andělského pozdravení z doby, kdy anděl zvěstoval Marii početí z Ducha sv.), Zdrávas Královno, modlitby k andělům strážným, ke svatým, litanie, novény…
Litanie – je to soubor několika oslovení a proseb k tomu, komu je litanie určena – litanie Mariánské, ke všem svatým, k Srdci Ježíšovu.
Novéna – tato obsáhlá modlitba se modlí několik dní po sobě a je většinou obětována na nějaký konkrétní úmysl – za někoho, jako dík nebo prosba. Nejčastěji jsou určeny na devět dní a kromě proseb obsahují i krátké texty k zamyšlení (vycházejí většinou jako brožurky).
Růženec – soubor pěti Otčenášů a padesáti Zdrávasů – tato modlitba je velmi stará – a stále velmi aktuální.
Tyto modlitby jsou jistě potřebné a důležité…ovšem podstatou modlitby samotné má být ROZHOVOR s Bohem. Ztišení se, zamyšlení ( k čemuž může velmi dobře sloužit nějaká zajímavá knížka), zpytování svědomí – uvědomění si toho, co jsem dnes udělal dobře, co špatně, co jsem neudělal vůbec a udělat jsem měl.
Je vcelku jedno, jakou polohu pro modlitbu zaujmeme – zvláště z filmů panuje obecná zažitá představa, že modlit se máme jen vkleče, pokud možno v kostele a neustále drmolit nějaké předepsané texty.
Ale v modlitbě je důležité uvědomit si, že Bůh (Ježíš) je osoba – k té přicházím, abych načerpala síly, odpočinula si, naslouchala tomu, co mi Bůh chce říct. Takže nemusím mluvit vůbec – můžu se jen ztišit a být tak jak jsem – se svými chybami, se svými touhami, s tím, co chci změnit, s tím, za co jsem vděčná. Můžu sedět, klečet, stát, klidně i ležet, když jsem unavená.
Modlitbou může být i rozjímání nad biblí – stačí přečíst jednu větu a nad ní přemýšlet.
Správně by život křesťana neměl být rozdělen – na život v kostele a ve světě, na život během modlitby a po ní. Život by měl být modlitbou – to znamená: cokoliv dělám, dělám s vědomím, že Bůh je se mnou.
V tomto jsou jistě prospěšné a hojně používané tzv. střelné modlitby – krátká věta pronesená během dne, během nějaké situace – související prosba, dík, klidně i povzdech.
Samostatnou kapitolou je pak mše svatá – ta je považována za vrchol modlitby a zahrnuje v sobě vše podstatné.
Cílem modlitby nemají být pochopitelně jen pronášené prosby – co potřebuji, co chci, po čem toužím… důležitá jsou i poděkování (modlitba chval) – ale především má být cílem modlitby stále více směřovat k tomu, abych byl připraven přijmout Boží vůli, jeho úmysl se mnou. Některým lidem se to daří více, některým méně… každopádně je to úkol na celý život.
I v modlitbě je to jako ve vztahu – někdy to jde samo, s radostí a láskou, někdy to drhne, někdy se mi nechce nebo mám pocit, že nemám co říct – věřím, že i to Bůh přijímá a chápe.
Tolik krátké zamyšlení nad tím, co modlitba je a co není 🙂 – co je pro mě osobně a čím by být měla.
A důležitá drobnost na závěr – není důležité proklečet hodiny a být otrávená… stačí deset minut, které mi dají sílu a odvahu do celého dne. TO je smysl modlitby – říct Bohu, že s ním i dnes počítám a pak den z Jeho rukou přijmout se vším všudy.