Dokážete v galerii plné obrazů a soch určit ty, které mají vyšší uměleckou hodnotu než jiné? A které z nich se vám opravdu líbí? Vkus sice můžeme tříbit vlastními zkušenostmi s uměním, psycholog Pavel Machotka ale poukazuje na těsnou souvislost s hlubší charakteristikou osobnosti…
Vkus, to je jiná. „Kategorie vkusu, nevkusu a kýče se týká našich výtvorů. Ať už jde o uměleckou tvorbu, nábytek, oblečení nebo třeba lidské chování,“ upozorňuje Pavel Machotka. Můžeme se oblékat s nedostatkem vkusu, nevkusně žertovat, mračna před bouří bychom však jako nevkusné nikdy neoznačili.
V míře vkusu se jedinci od sebe značně liší. Co ovlivňuje naše vnímání estetických objektů a vytváření estetických soudů, to je otázka, kterou se začali psychologové zabývat ve druhé polovině minulého století.
Prozrazuje individuální míra vkusu něco o osobnosti samotné? Existují psychologické charakteristiky, jež jsou společné lidem, kteří vkus mají, a těm, co ho nemají? Nakolik se můžeme v této oblasti zlepšovat? A když volíme lepší z uměleckých děl, rozhoduje v nás spíše rozum nebo cit? Právě těmto tématům věnoval profesor Machotka své výzkumy. Metodologickým základem se stal již klasický test amerického psychologa Irvina Childa (1965), který určuje, zda jedinec dokáže rozlišit dobré od špatného, resp. lepší umělecké dílo od horšího.
Kdo pozná lepší umělecké dílo
Child vytvořil nejprve obrovskou testovací baterii 3000 párů fotografií uměleckých děl (zejména obrazů a soch). Testované osoby (14 expertů z řad uměleckých kritiků a umělců) viděly každou dvojici 20 vteřin a poté musely okamžitě rozhodnout, jestli umělecky hodnotnější je ukázka vlevo či vpravo. Z tisícovky dvojic, na nichž se testovaní shodli, pak vytvořil standardní test estetického hodnocení, který se v různých obměnách užívá dodnes (viz ukázky na straně 36-37). „V rámci testu můžete vytvářet různé podkategorie. V některých dvojicích je primárním kritériem příběh – jedno dílo z dvojice je více popisné, druhé abstraktnější, jinde jde o formální prvky, v dalších lze pracovat s mírou sentimentu anebo třeba s uměleckou výzvou,“ vysvětluje Pavel Machotka. Čím větší shody s hodnocením expertů dosáhnete, tím lepší vkus máte – což je sice při vysokém skóru milé zjištění, nicméně práce psychologa v tomto momentu teprve začíná.
Je zřejmé, že umělecké soudy se tříbí zkušeností – například afričtí umělci a architekti skórovali v testu lépe než Afričané, kteří s uměním žádnou zkušenost neměli – a lépe než američtí univerzitní studenti bez zájmu o umění. Optimální pro formování vkusu je, pokud se člověk s uměleckými díly nebo s prvními pokusy o vlastní tvorbu setká už v dětství. Ale ještě pořád to není všechno…
Skupinu 106 dobrovolníků z řad studentů nechal psycholog Machotka hodnotit promítané dvojice uměleckých děl nejprve zcela spontánně, podruhé dostali jasné zadání vybrat to lepší z nich. „V prvním případě šlo o osobní preferenci, v níž zpravidla hraje větší roli emocionalita, ve druhém případě probandi vybírali to, co si mysleli, že je lepší, resp. co se domnívali, že je za lepší považováno. Jejich volbu tedy více ovlivnil racionální úsudek,“ líčí psycholog. Ukázalo se, že z odpovědí na obě části testu se mohly vybrat čtyři skupiny dobrovolníků, jejichž schopnosti se od sebe co nejvíc lišily. První odpovídala oběma způsoby stejně dobře. Druhá skupina v obou případech volila špatné možnosti. Ve třetí skupině byly výrazně lepší spontánní soudy než intelektuální a čtvrtá skupina naopak skórovala dobře v intelektuální volbě, zatímco spontánní výběr byl slabší.
V další části výzkumu se Pavel Machotka soustředil na psychoanalyticky zaměřená interview, při nichž s každým probandem hovořil například o jeho dětství, rodině, o vztahu k rodičům, o jeho současných vztazích a sexualitě, o víře, o osobních úspěších, zdraví, o strachu, expresivitě, spontaneitě, agresi, o roli umění v jeho životě dříve i nyní. A dospěl k zajímavým závěrům.
Estét, náročný nebo neumělecký typ?
Spontánní umělecké soudy založené na osobních preferencích nazývá Pavel Machotka „vřelými“, neosobní, intelektuální soudy pak „chladnými“. Podle toho, nakolik se svým uměleckým úsudkem uspějete v testu, můžete patřit do skupiny estétů ( jsou dobří v neosobních soudech a spontánně preferují díla s vyšší uměleckou hodnotou) nebo naopak do skupiny neumělecky zaměřených osob. Anebo můžete být ve skupině náročných, případně emocionálních osob.
Napsal/a: Daniela Kramulová
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (26 vyjádření)
Virenko, srovnáváš věci v jiných místech než já. Já srovnávám psychologii a astrologii, ne terapii a sebepoznávání.
Pro sebepoznávání jsem astrologii nikdy nepoužívala a ani k něčemu podobnému nesměřuju. Naopak své znalosti psychologie ano. I když nejsou nijak rozsáhlé, zabývám se tím, co mě zajímá a baví.
V případě, že bych potřebovala terapii pro sebe nebo kohokoliv blízkého, rozhodně bych hledala mezi psychology, jít za astrologem by mě v takovém případě vůbec nenapadlo.
I když symbolika, s níž pracuje astrologie, je zajímavá, psychologie ji přejímá a pracuje s ní v širším pojetí, což mně víc vyhovuje.
Daniello, tak vidíš, vlastně mluvíme obě o podobných kladech a záporech, jen je vidíme každá v opačném. Ty mluvíš o tom, že psycholog ti pomůže, já o tom, že si chci pomoci sama, pokud to jde. Pokud narazím tak tvrdě, že nebudu moci, už jsem psala, že bych je vzala. Astrologie je pro mě nástroj SEBEpoznání, což psychologie do značné míry neposkytne, tam prostě potřebuješ druhé(ho), právě jako projekční plochu. Jenomže vzájemnou interakcí nejednou promítá psycholog do tebe. Já hledám svoje a ty taky, pro mě je to v pořádku.
Nepřu se vůbec, že jsou dobří psychologové, vím o některých, stejně jako o dobrých astrolozích. Některých. Působení na emoce mohou mít zhoubné oba, proto píšu, co mně osobně dává větší možnost se rozvíjet a co ne. U tebe chápu, že je to spíš opačně, opakuju, pro mě to není žádný problém.
Virenko, asi jsi moc dobrých psychologů nepotkala. Nebo aspoň se mi to tak jeví z toho, co o psychologii říkáš. Osobně znám hodně lidí, kteří tento obor studovali. Převážná většina si tím řeší své vlastní problémy a podle toho to taky vypadá. Ale pokud je někdo odborníkem, je jím se vším všudy. Břídil může být zrovna tak astrolog a v jistém smyslu má v ruce mnohem více možností manipulace. V první řadě je to právě působení na emoce, což většinou zabere.
Jarmuschko, asi jsme se nepochopily. Já pokládám astrologii za účinný nástroj sebepoznání, v tom smyslu tu byla řeč o psychotestech. Ty píšeš o pozorování svého okolí. JESTLI ti to pomáhá v sebepoznání, je to pro tebe ideální postup. JESTLI ne, děláš to z jiných důvodů než sebepochopení. Já vyjma sebepoznání praktikuju a osahávám psychologii taky, jen se profesně neškolím, lépe mi to jde samovolně, nestrojeně. Ale samotná psychologie opravdu v lecčems nestačí, tedy mně.
Myslíš, že je to ten bod, který se ti nezdál? Nebo to chápu i já úplně špatně?
Daniello, dobře, že děláš, co ti vyhovuje. Pro mě je astrologie velmi současná, nástroj, který lze použít na všechny současné situace. Ale mluvím jen sama za sebe. Psychologie je oblast, ve které jsem vždycky byla nadaná a lákala mě, byla mi 2x doporučena ke studování, ale moje výhrada je ta, že je to silně manipulativní obor. Jakkoliv to nevypadá navenek, psycholog je vždycky ten, který ví víc, ten, který situaci modifikuje – k prospěchu klienta, ale přesto manipulativně. Skutečných interaktivních technik se nepoužívá mnoho a tahle oblast mě zajímá dosud. Přesto, bezhraničnost a šíře toho oboru, síla projekcí, mi nevyhovuje. Můj pocit je, že můj zájem je momentálně za zenitem, ale nemám nic proti profesionálním psychologům, sama bych je vyhledala, kdybych si sama nevystačila. Jenom ne kvůli estetickému vnímání, když to vrátím zpátky k tématu.
Astrologie je zajímavá, je to vlastně mimo jiné předchůdce psychologie. Jenže dříve se tolik neoddělovaly vnější jevy od vnitřních, spíš se soudilo, že jsou silně propojeny (věštění podle letu ptáků, vnitřností a dalších znamení). Ale přecejen nepochybuji o tom, že psychologie postihuje věci, které astrologie postihnout nemůže a ani to není jejím cílem. Rozhodně ve vážných věcech, ať už se týkají mě nebo jiných, se obracím k psychologii. Astrologii beru jako kukátko do minulosti, takovou možnost, jak lépe pochopit vnímání a myšlení lidí před staletími.
Virenko, ale tady už mi podsouváš svůj pohled. Nebo možná svou představu.
Nemohu se s tím ztotožnit – prostě mi to nesedí.
Jarmuschko, já horoskopy počítám minimálně, astrologie má velký přínos pro mě, pro pochopení sebe sama, pro chápání fungování všeho kolem sebe. Ale jako sebepoznávací systém – lepší neznám. Jestli tobě k sebepochopení pomáhá sledování lidí v okolí, pak je to ideální systém pro tebe 🙂
Já když chci pochopit druhého, líp mi to jde osobně, horoskopem „přes papír“ mi to přijde zbytečně komplikované, taky hodně pracné 🙂
No, vidíš, Ty počítáš horoskopy, já sleduji lidi ve svém okolí – jak se chovají, co říkají, jak se jejich reakce mění, když si třeba myslí, že je nikdo nevidí, jak reagují na mé „intervence“. ;o)
Jarmuschko, mě asi taky psychologie pořád baví, ale v lecčems nestačí 🙂 Astrologie je nástroj sebepoznání s mnoha účinnými diagnostickými postupy, tam jsem ještě na dno možností nedosáhla.
Jestli dosáhnu – bůhví, k čemu sáhnu potom? 🙂
S tím, co píšeš o testech, souhlasím. Así bych to ale neřešila z pohledu vnímání umění nebo v otázce vkusu – to je ale jen můj pohled. 🙂
No vidíš, Virenko, a mě baví i psychologie, a zajímá mě i astrologie.
Ale taky si myslím, že nějaké univerzální všeobecně platné „chlívečky“ snad ani nejsou.
Ale někomu absolvování nějakých testů může třeba pomoci ujasnit si svou osobnost, a v důsledku toho třeba i různé reakce, které jsou pro okolí (a zpočátku třeba i pro toho konkrétního člověka) nečitelné a nejasné.
Lien, asi je to nesmysl pro ty z nás, kdo nemusíme chlívečkování. Pro ty, kdo se orientují rozlišováním lidí podle vlastností, může mít označení „neumělecký typ“ výpovědní hodnotu.
Pro mě mají diagnostické testy hodnotu, jen pokud mají sebepoznávací potenciál – tedy test si vytvořím, sama zhodnotím a sama pochopím výsledek. Řada testů má ujeté hodnocení výstupu nebo výstup sestavuje podle divných kritérií. Tím se stalo, že jsem od psychologie já ujela k astrologii – a to je ujeté pro celou řadu lidí, kteří se označují za „odborníky“ nebo „vědce“. Taky chlíveček. Každý jsme nějaký.
Vírenko, o vnímání estetična je první odstavec, se kterým souhlasím, a nejspíš jsem geniální, protože jsem kvůli tomu ani nemusela dělat vlastní výkumnou studii, zbytek je nesmysl.
Tak kvůli reakcím Lien jsem si přečetla článek, který mě názvem a tématem moc neoslovil. I proto, že vkus mi osobně taky přijde jako malé téma vůbec nad ním přemýšlet.
Ale článek není o vkusu, je o vnímání estetična, uměleckých děl. Je o tom, že jak kdo z nás vnímá, to o něm říká celou řadu dalších informací.
Lien, asi bys v žádném testu nedopadla „špatně“, jen by tě ten test nějak charakterizoval. Jako chladnou nebo vřelou, například. Chápu, že nevidíš důvod se takovými testy zabývat, já bych zrovna vnímání uměleckých děl asi taky bojkotovala. Ale jinak se o podobné věci s výsledkem nápomocným sebepoznání zajímám dost.
Tak hlavně, že se bavíš.
Vědecký pracovník rozhodně nejsem.
Jen mě zajímá a baví psychologie.
A taky mě baví Tvoje reakce.
;o)
Podle mě žádný výzkum nic, co by platilo pro každého, poodhalit nemůže. A to, co pro každého platí se nemusí vyzkoumávat. Nenutí, kde jsem to psala? A nejsi ty náhodou vědecký pracovník?
Mě konkrétně takový test asi konkrétní odpověď nedá, ale výzkum jako takový může poodhalit jak to je s tím vrozeným a získaným výchovou a životem ve společnosti.
Tebe někdo nutí dělat nějaký test?
Jarmuschko, a ty myslíš, že odpovědi ti dá nějaký takový test?
No vidíš, Lien, a mě zrovna zajímá, do jaké míry jsou nám naše vlastnosti, naše chování, naše vnímání světa dány geneticky a do jaké míry nás ovlivňuje rodina, společnost.
Z Tvé reakce cítím spíš kapku zklamání ze života.
I když – některé výzkumy mi taky připadají lehce ujeté.
;o)
Tak nevim, mě to připadá trošku ujeté, tatko se hnípat ve vkusu. Kdo nebo co určuje, jestli někdo vkus má, několik dobrovnolníků a nějaký test? Žasnu čím vším se někdo dokáže zabývat a považovat to za důležité. Kdybych v testu dopadla špatně, tak se určitě věšet nebudu.
Mobile Sliding Menu