Je dobrý vkus vrozený, nebo se mu můžeme naučit?

Rubrika: Co se jinam nevešlo

Dokážete v galerii plné obrazů a soch určit ty, které mají vyšší uměleckou hodnotu než jiné? A které z nich se vám opravdu líbí? Vkus sice můžeme tříbit vlastními zkušenostmi s uměním, psycholog Pavel Machotka ale poukazuje na těsnou souvislost s hlubší charakteristikou osobnosti…

Kdo má vkus, pozná, co je krásné. Tohle všeobecně přijímané tvrzení zní velmi logicky, ale tak jednoduché to není, tvrdí psycholog Pavel Machotka, který v době svého působení na University of California v Santa Cruz publikoval výsledky vlastní výzkumné studie o estetických soudech. Krása představuje univerzální kategorii spojenou v první řadě s výtvory přírody a četné pokusy ukazují, že v tomto smyslu ji lidé vnímají shodně – bez ohledu na kulturní či etnické rozdíly, na vzdělání či uměleckou zkušenost. Dnešní představy o proporcích krásného lidského těla se příliš neliší od těch, které uznávali ve starém Egyptě či v antickém Řecku. Stejnou dívčí tvář označí za krásnou Čech, Američan i Japonec. Vnímání přirozené krásy je v nás hluboce zakódované evolučním vývojem.

Vkus, to je jiná. „Kategorie vkusu, nevkusu a kýče se týká našich výtvorů. Ať už jde o uměleckou tvorbu, nábytek, oblečení nebo třeba lidské chování,“ upozorňuje Pavel Machotka. Můžeme se oblékat s nedostatkem vkusu, nevkusně žertovat, mračna před bouří bychom však jako nevkusné nikdy neoznačili.

V míře vkusu se jedinci od sebe značně liší. Co ovlivňuje naše vnímání estetických objektů a vytváření estetických soudů, to je otázka, kterou se začali psychologové zabývat ve druhé polovině minulého století.

Prozrazuje individuální míra vkusu něco o osobnosti samotné? Existují psychologické charakteristiky, jež jsou společné lidem, kteří vkus mají, a těm, co ho nemají? Nakolik se můžeme v této oblasti zlepšovat? A když volíme lepší z uměleckých děl, rozhoduje v nás spíše rozum nebo cit? Právě těmto tématům věnoval profesor Machotka své výzkumy. Metodologickým základem se stal již klasický test amerického psychologa Irvina Childa (1965), který určuje, zda jedinec dokáže rozlišit dobré od špatného, resp. lepší umělecké dílo od horšího.

Kdo pozná lepší umělecké dílo

Child vytvořil nejprve obrovskou testovací baterii 3000 párů fotografií uměleckých děl (zejména obrazů a soch). Testované osoby (14 expertů z řad uměleckých kritiků a umělců) viděly každou dvojici 20 vteřin a poté musely okamžitě rozhodnout, jestli umělecky hodnotnější je ukázka vlevo či vpravo. Z tisícovky dvojic, na nichž se testovaní shodli, pak vytvořil standardní test estetického hodnocení, který se v různých obměnách užívá dodnes (viz ukázky na straně 36-37). „V rámci testu můžete vytvářet různé podkategorie. V některých dvojicích je primárním kritériem příběh – jedno dílo z dvojice je více popisné, druhé abstraktnější, jinde jde o formální prvky, v dalších lze pracovat s mírou sentimentu anebo třeba s uměleckou výzvou,“ vysvětluje Pavel Machotka. Čím větší shody s hodnocením expertů dosáhnete, tím lepší vkus máte – což je sice při vysokém skóru milé zjištění, nicméně práce psychologa v tomto momentu teprve začíná.

Je zřejmé, že umělecké soudy se tříbí zkušeností – například afričtí umělci a architekti skórovali v testu lépe než Afričané, kteří s uměním žádnou zkušenost neměli – a lépe než američtí univerzitní studenti bez zájmu o umění. Optimální pro formování vkusu je, pokud se člověk s uměleckými díly nebo s prvními pokusy o vlastní tvorbu setká už v dětství. Ale ještě pořád to není všechno…

Skupinu 106 dobrovolníků z řad studentů nechal psycholog Machotka hodnotit promítané dvojice uměleckých děl nejprve zcela spontánně, podruhé dostali jasné zadání vybrat to lepší z nich. „V prvním případě šlo o osobní preferenci, v níž zpravidla hraje větší roli emocionalita, ve druhém případě probandi vybírali to, co si mysleli, že je lepší, resp. co se domnívali, že je za lepší považováno. Jejich volbu tedy více ovlivnil racionální úsudek,“ líčí psycholog. Ukázalo se, že z odpovědí na obě části testu se mohly vybrat čtyři skupiny dobrovolníků, jejichž schopnosti se od sebe co nejvíc lišily. První odpovídala oběma způsoby stejně dobře. Druhá skupina v obou případech volila špatné možnosti. Ve třetí skupině byly výrazně lepší spontánní soudy než intelektuální a čtvrtá skupina naopak skórovala dobře v intelektuální volbě, zatímco spontánní výběr byl slabší.

V další části výzkumu se Pavel Machotka soustředil na psychoanalyticky zaměřená interview, při nichž s každým probandem hovořil například o jeho dětství, rodině, o vztahu k rodičům, o jeho současných vztazích a sexualitě, o víře, o osobních úspěších, zdraví, o strachu, expresivitě, spontaneitě, agresi, o roli umění v jeho životě dříve i nyní. A dospěl k zajímavým závěrům.

Estét, náročný nebo neumělecký typ?

Spontánní umělecké soudy založené na osobních preferencích nazývá Pavel Machotka „vřelými“, neosobní, intelektuální soudy pak „chladnými“. Podle toho, nakolik se svým uměleckým úsudkem uspějete v testu, můžete patřit do skupiny estétů ( jsou dobří v neosobních soudech a spontánně preferují díla s vyšší uměleckou hodnotou) nebo naopak do skupiny neumělecky zaměřených osob. Anebo můžete být ve skupině náročných, případně emocionálních osob.

Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie dnes (č. 12/2009), vydává Portál.

Napsal/a: Daniela Kramulová

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (26 vyjádření)

  • Virenko, taky jsem absolvovala výcvik, vlastně jsem si v rámci studia vyzkoušela několik technik a několik mých nejbližších přátel se psychologií živí. Už léta si ale vybírám jen to, co momentálně chci. A není snadné vybrat to pravé. Ale samozřejmě hledám i jinde, oslovuje mě např. Terezie z Avily, Friedrich Nietsche a mnoho dalších osobností ze zdánlivě protilehlých táborů.
    Slovy písně „každej si hledá svý“.

  • Virenka

    Vím, že mě nepřesvědčuješ, já tebe taky ne. Ono se to písemně opravdu dělá špatně, ale v tom hlavním jsme si asi rozuměly.
    Možná to vidím prostě jinak i proto, že se s psychologií setkávám v reálném životě z trochu jiného úhlu. Byla jsem jeden čas v psychoterapeutickém výcviku, vím trochu, o čem se bavíme. Byla to moje volba, ale nejsem schopná postihnout svoje proti v krátkém písemném sdělení tady. Rozumím, že tě to překvapuje, ale možná neznáš astrologii v dostatečném rozsahu, abys mohla porozumět, proč ji stavím v mnohém nad psychologii. Tak jak tak, hlavně se řiď svými schopnostmi, tohle může být užitečné maximálně pro směr uvažování 🙂
    Děkuju za povídání 🙂

  • Virenko, já tě nepřesvědčuju. Popravdě řečeno už mi z těch slovíček trochu víří v hlavě. Chtěla jsem jen uvést na pravou míru některé nesrovnalosti, věci, které jsi pochopila jinak, než jsem je myslela.
    Právě kvůli šíři pojmu psychologie mě překvapuje, když někdo řekne, že mu nevyhovuje. Přitom proudů, osobností a trendů, j tolik, že by si to svoje našel snad každý. Ale pokud někdo najde to pravé pro sebe jinde, je to dobře, pokud mu to slouží k dobrému.
    Záleží na tom, co člověk hledá, cest je vždy více, důležitý je postup, vývoj, sebepoznání. V tom se asi shodneme. Je jedno, jestli ty nacházíš odpovědi na své otázky pomocí jiného nástroje než já.

  • Virenka

    Daniello, myslím, že astrologie NIKDY nebyla určena k terapii, a tím je ze hry. Psychologie jako taková mě v podstatě nelákala, vždycky ve formě psychoterapie – proto se asi míjíme v té argumentaci. Psychologii, její zákonitosti, symboly, teorie postulovali mnozí lidé, často zcela protichůdnými názory. Nemožnost udělat v tomto poznání pevnější mantinely nevyhovuje mojí mysli, já jsem stavěná na rozlišování a tady to moc nejde. V astrologické symbolologii odpovídá psychologie znamení Ryb a to mi vyloženě sedí, vysvětluje, chápu, proč mi nejde to uchopit a nefunguje to pro mě naplno. Ale jinému to bude vyhovovat naprosto. Proto nemá cenu se přít, já tvoje argumenty beru, ale nemůžu je uvést do svého života. Tak to prostě je 🙂

  • Virenka

    Jarmuschko, já jsem si celkem jistá, že by se mi líbily všechny abreaktivní techniky, asi i EFT, kdyby se ale daly provádět v přímé návaznosti na klinický stav. Třeba v nemocnici po operaci, úraze. PORODU. Jenomže to v naší zemi neexistuje, snad kdybys byla dobrovolník. Tak jsem prostě pozorovatel… 🙂

  • Jarmuschka

    Virenko, navážu na poslední příspěvek – mohla by se Ti líbit Gestalt terapie.
    Tam je to výslovně tak, že terapeut je partnerem klienta, pomáhá mu formulovat myšlenky, nalézat odpovědi na své otázky, nalézat řešení svých problémů.
    Klient maká a terapeut je mu průvodcem.
    ;o)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist