Dětskou literaturou do boje za nového člověka

Rubrika: Co se jinam nevešlo

Já nevím, jak vy, ale já jsem se vždycky těšívala na prázdniny také proto, že si dosytosti užiju čtení knížek. Knížky měly v mém dětsví nezastupitelnou roli a byly mi nejmilejším dárkem za vysvědčení, k Vánocům i narozeninám. A která je ta nejmilovanější? Jsou to Děti z Bullerbynu od spisovatelky, úžasné paní Astrid Lindgrenové. Můj nezapomenutelný dárek od Ježíška v roce 1968…

A co nám říká o knížkách pro děti časopis Vlasta článkem z roku 1952?

„Také v našem státě je věnována literatuře pro děti a mládež nebývalá péče. Nejlepším dokladem toho je činnost Státního nakladatelství dětské knihy, jehož úkolem je vydávat dětskou literaturu vůbec.
Na Západě, v Americe, se stala dětská literatura předmětem nejodpornější obchodní spekulace. Hlavními hrdiny „comics“ (seriálů vydávaných pro mládež) jsou gangsteři, řemeslní lupiči a vrazi, význačné místo v nich zaujímá pornografie, lynchování černochů apod. Je přirozené, že pod „blahodárným“ vlivem takové literatury a filmu vzrůstá zločinnost americké mládeže, je stále více mladistvých vrahů, mezi mládeží se šíří užívání narkotik apod. Svědčí o tom například případ dvacetiletého Alana Dereka Poola, který ve snaze vyrovnat se hrdinům, o nichž četl, zastřelil policistu, postřelil otce a nakonec zastřelil sám sebe.
S válečnou hysterií a štvaním, s Coca-Colou a jiným brakem vyvážejí američtí váleční spekulanti i tuto americkou pakulturu do všech zemí, které ovládají.
U nás už nenávratně minula éra rodokapsů, kovbojek a detektivek, Červených knihoven a Krásných románů. Tento brak nemohl dát naší mládeži do života nic dobrého.
Mohl jen zavádět na scestí zdravou fantazii mládeže, spoutávat ji škodlivou sentimentalitou, odvádět ji od života, od sociálních problémů a třídních rozporů a činit ji pokorným a bezmocným sluhou vykořisťovatelů. Ta tam je doba Malých lordů, Kájů Maříků a jim podobných knih, které falšovaly život a lhaly dětem. Ti tam jsou Študáci a kantoři a jim podobní hrdinové, kteří učili naši mládež cynismu a neúctě k člověku a jeho schopnostem. Jsou pryč a nelitujeme jich.
Maxim Gorkij mluvě o dětské literatuře a jejímu vlivu řekl:“ Děti musí být ještě kulturnější a aktivnější než jejich rodiče, kteří položili základy novému světu.“
Můžeme bez nadsázky říci, že jsme základy novému světu u nás položili. A budou to naše děti, které je pro nás dobudují. Jsme povinni je k tomuto úkolu připravit. A v tom právě nám velmi účinně pomáhá dětská literatura, jíž se teprve v naší společnosti dostalo důstojného místa.“

Já teda nevím, jak souvisí popíjení Coca – coly s dětskou literaturou, ale musím se přiznat, že jsem Červenou knihovnu nikdy nečetla. Můj šálek čaje nebyl ani Kája Mařík, ale takové comiksy, to zase ano. Připomenu jeden, vycházel na pokračování v časopise Ohníček a jmenoval se: „Suk a Zela“.

Státní nakladatelství dětské knihy vzniklo v roce 1949, od roku 1969 se jedná o nakladatelství Albatros. Mám před sebou několik dětských knížek SNDK.
V roce 1962 vydanou půvabnou knížku Jarmilka a Klovanýsek od Vlasty Váňové, knihu téže spisovatelky Kde obchází Jonáš z roku 1964. Ve stejném roce přišla na trh také kniha Jiřího Kafky – Byli jednou dva.
V edici Jiskřičky SNDK postupně vyšly tyto tituly:
Jaroslava Blažková – Ohňostroj pro dědečka, Olga Hejná – Kouzelník Mařenka, Jan Ryska – Anička z 1.A. Nesmím zapomenout, že v téže edici v roce 1968, s ilustracemi Heleny Zmatlíkové (neumím si představit, že by tuto knihu ilustroval někdo jiný) byly vydané moje milované Děti z Bullerbynu. A tak bych mohla pokračovat…
A jak vy hodnotíte knížky pro děti současné doby?

Napsal/a: hannah58

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • Stará vojna

    Potvrzuji; pamatuji se na poválečná léta a knihy, vydávané pro děti a mládež z SNDK, SNKL, Práce aj. Třeba bylo knižně vydáno dílo Aloise Jiráska – 32 knih, spousta pohádek, básní aj. Vydávaly se mnohé materiály pro dětské, svazácké kulturní soubory včetně ROH dokonce zdarma. Dnes bychom řekli „boom“ literatury. Nebylo snad mládežníka, kterého by ty materiály nějak neoslovily. Snad každý měl vlastní knihovničku, všichni oslavovali bojovníky, co nám přinesli svobodu, slibocvali věrnost naší vlasti a přátelství mezi lidmi světa. Kam se to podělo? Proč se dnes vydávají paměti nacistů a zapomíná se na mnohé naše válečné hrdiny. Kdo nes zná obsah třeba Jiráskova díla?

  • Díky, dívky,za ohlasy. Dětské knihy to je pro mně celoživotní citová záležitost. Nevím, jaké knížky vydávalo SNDK v letech publikování uvedeného článku, ale knížky, které jsem pod článkem jmenovala, byly opravdu milé a čtivé. Mimo Heleny Zmatlíkové mám ráda v dětských knihách ilustrace Miloše Nolla, Miloše Nesvadby. Jsou takové krásně buclaté.
    Bovinko, máš pravdu, Jakub a Jáchym, to teda KNÍŽKA je.
    Životem mě provází taky „Jirka, postrach rodiny“ a všechny příběhy o Jirkovi od Richmal Cromptonové.
    V pozdějším věku jsem louskala Helenu Šmahelovou, Stanislava Rudolfa a Ivu Hercíkovou.

  • bovinkabovinka
    bovinkabovinka

    Tak ten článek, to je síla. Ehm, Aničku z 1.A si pamatuju. A Děti z Bullerbynu jsou dokonalé. Nebo Hadrová Ančka- Převyprávěla ji Ljuba Skořepová. Dnešní knížky, já nevím. Mě se moc nelíbí obrázky – Třeba Mašinka Tomáš a jiné. Jsou to takové jednoduché obrázky. Třeba takový Jakub a Jáchym, to je knížka:-)

  • Anonymní

    Hmmm, musím říct, že nové knihy se mi nelíbí. Texty mi přijdou jednoduché a zcela zkreslující skutečnost. Trpím naprostou alergií na knihy kde je všechno sladké růžové, půvabné, roztomilé,… Když mám dceři přečíst větu typu: „Ťutinka byla roztomilá holčička s půvabným očima, sladkým úsměvem a nádhernými vlasy, která žila v rozkošném domečku,…“ tak je mi na zvracení. Sama to nekupuji, ale podarovalo nás příbuzenstvo několika takovými poklady, a já jsem teď bohužel občas nucená to číst.

    Zdá se mi, že je to častý jev v nových knihách, zvláště pro holčičky. Zlaté Děti z Bullerbynu, ale naštěstí se dceři taky líbily.

    Trpí tady taky někdo lehkou alergií na Medvídka Pů?

    Susu

  • Škoda, že je ten úryvek z roku 52. To by mě zajímalo, jak by si smlsli na Pipi Dlouhé punčoše?:-)

    Hezké připomenutí, moje děti jsou zatím na říkadlech a jednoduchých pohádkách, takže dětskou literaturu čtu já. A u mě vedou Děti z Bullerbynu a přečetla jsem s nadšením Harryho Pottera. I když nevím, jestli už se poslední díly neposunuly hodně daleko od dětské literatury.

  • Lien

    Hm, to se teda ve Vlastě rozjeli.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist