Letos jsme se s manželem rozhodli, že pokud opravdu zůstane u slíbeného vyššího rodičovského příspěvku a vrátí se nám nějaká kačka ze společného zdanění manželů, tak že pojedeme s dětmi k moři…
Začalo to slibně 🙂 … první vyšší rodičovský příspěvek jsem dostala v únoru (a hned z něj odložila část stranou), společné zdanění jsme si nachystali k podání, na kalkulačce na netu jsem zjistila, že by nám měli vrátit slušné penízky, takže kromě objednání rekreace (která už byla předjednaná) už zdánlivě nic nestálo v cestě…
Zdánlivě… protože jsme opomněli jednu moc důležitou věc, bez které se prostě vyjet nedá…. a to jsou PASY. Oba máme s manželem pasy propadlé a děti pasy nemají vůbec…zatím.
Vloni k 1.9.2006 nastala změna v jejich vydávání. O tom jsme samozřejmě věděli a už od června si říkali, že si musíme nechat zajít udělat nové a napsat do nich děti… což do konce srpna šlo. Jenže uplynul červen, červenec, končil srpen… a v telce už ukazovali fronty na úřadech, ve kterých stáli takoví, jako jsme my, kteří nechávají některé věci na poslední chvíli… jenže my jsme to nějak nestihli ani v tom srpnu…. a tak došlo na letošní únor.
Jednou ráno jsem oblékla malou, dala do kočárku a vyrazila na úřad s tím, že si JEN vyzvednu formuláře, abychom je doma vyplnili. Venku byla zima a mrzlo, takže nejdřív patřičně nabalit Áňu, vzít teplý čaj a sušenky a mohly jsme vyrazit.
Aňa měla svůj den, takže se jí v kočárku moc „líbilo“, pořád z něj něco vystrkovala, když ne ruce, tak šálu, stahovala si čepku, házela drobky od sušenek holoubkům, kteří se cestou nachomýtli ke kočáru, občas mě vyzkoušela, jestli jsem ve střehu a prohnula se v kočárku tak, že zajela s fusakem až k zemi… ale neudolala mě. Byla jsem rozhodnutá vyzvednout ty formuláře za každou cenu…
Na úřadě nebyl skoro nikdo (tedy někdo ano – paní úřednice, ale občani, co by si šli vyřídit nové pasy jako já, neee…:-)) a tak jsem spokojeně zaparkovala kočárek s malou u dveří kukaně, kde bylo napsáno „Cestovní doklady“ a čekala, až se rozsvítí nápis “Vstoupit“.
Jenže, když už se nápis rozsvítil a já otevřela dveře s tím, že do nich vjedu i s kočárkem, zarazil mě malý prostor, do kterého jsem možná tak vešla já bez kabátu, ale ne já s kabátem, baťohem na zádech a ještě s kočárkem a v něm s „milým a dobře naladěným miminkem“. Takže jsem se jen mezi otevřenými dveřmi zeptala na půl pusy té paní, co seděla za přepážkou a které byl vidět jen kousek hlavy, protože zbytek byl za foťákem, co visel shora toho okénka…, kde si mám vyzvednout tiskopisy pro podání žádosti o vydání pasu pro děti a pro mě s manželem.
Zeptala se mě, jestli děti už někdy měly pasy… a když jsem zavrtěla hlavou, že neee… tak nás poslala do jiných dveří… na matriku….., kde prý musím nejdřív zažádat o osvědčení o státním občanství pro děti. A protože to vydává krajský úřad, musíme žádost posílat a bude to trvat asi 10 dní, než nám ji zase zašlou zpět….
Odešla jsem tedy k těm dalším dveřím… kde už byla slušná fronta… jak na sociální dávky 🙁 Ale celkem rychle to ubíhalo, Anežka se trošku začala seznamovat s lidmi, co stáli před námi a za námi, ukazovala jim střídavě sušenku, zoubky, pak taky občas zaprskala, aby si asi všimli, jak jí chutná („chytře“ jsem vzala tmavé sušenky, takže podle toho vypadala)… a protože měla úspěch a lidi se na ni hezky usmívali, začala přitvrzovat a házet na zem nejen sušenku, ale i šálu, čepku, rukavičky… a říkat roztomile „báááci“ …a než jsem jí to všechno poněkolikáté podala, byly jsme na řadě.
Na matrice byla „milá“ mladá paní, která se „vůbec“ netvářila otráveně, ani jsem z ní neměla pocit, že už jsem v těch 10 hodin minimálně stý občan, co si jde „něco“ vyřídit na matriku…… řekla, že potřebuje můj občanský průkaz, rodný list, rodné listy dětí a dala mi dva tiskopisy – žádosti o osvědčení o státním občanství …a řekla, že je musím vyplnit a nejdřív na poště zaplatit 200,- Kč složenkou za ta osvědčení… a až to zaplatím, ať přijdu znovu! podat žádost… což znamenalo znovu! vystát frontu:-(
Takže jsem z úřadu odcházela s tím, že musím:
1. zaplatit složenku (ale až po výplatě… protože momentálně (začátkem měsíce) by mi i ty dvě stovky chyběly :-()
2. zajít s malou k fotografovi, protože děti do pěti let věku mají pasy s platností jen na jeden rok bez biometrického vzorku, tudíž se podává klasická žádost s obyčejnými fotkami od fotografa…
3. s ústřižkem složenky zajít zpět na úřad podat si žádost o osvědčení a zeptat se, KDY si ho můžu vyzvednout…
4. vyzvednout si osvědčení, vzít Lukču a Anežku s sebou a podat si žádosti o vydání pasu (Lukyho a mě vyfotí přímo na místě, protože ten zase bude mít jiný pas než Áňa, na pět let a s „biovzorkem“, a až teď mi došlo, nač je ten „visící“ fotoaparát v kukani na pasovém oddělení… bude nás fotit přímo ta paní! :-))
5. vzít s sebou dost peněz na zaplacení mého pasu a pasů obou dětí…( celkem 800,-)
6. vyzvednout si HOTOVÉ pasy!
7. poslat VČAS manžela, aby si podal žádost… (nevím, jak je to u vás, ale můj manžel má na všechno dost času…)
8. poslat manžela, aby si vyzvednul pas (…taky má děravou hlavu, takže důležité věci uchovávám já ve své… taky z toho občas mívám bolení…hlavy:-)) )
A pak už jen … přát si, aby neomarodily děti, …odjet na dovolenou, neutopit se, nespálit od slunka, nechytit nějaký střevní virus a vrátit se šťastně zpátky domů…