Blíží se Velikonoce

Velikonoce jsou svým původem svátky jara a plodnosti. Slavili je už i staří Slované a Germáni. Jsou vlastně oslavou jarního slunovratu, zániku zimy a vítání jara…

Velikonoce jsou pro křesťanskou církev velmi významným svátkem, protože se jedná o slavnosti vzkříšení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zároveň jsou Velikonoce jedním z nejstarších svátků vůbec. Název Velikonoce je odvozen od tzv. Velké noci, kdy právě ukřižovaný Ježíš Kristus vstal z mrtvých.
Velikonoce ale nezačínají a nekončí pouze Velikonočním pondělím s pomlázkou, ale příprava na tyto svátky začíná již daleko před nimi a končí také daleko za nimi. Během celého velikonočního období bylo dovoleno jíst pouze jedenkrát denně, ale člověk si nesměl dopřávat žádné sýry, vejce, mléko a podobně. Spíše bylo dovoleno jíst chléb, ovoce a zeleninu.
Na celé období Velikonoce se křesťané připravují dobou půstu, která trvá 40 dní a začíná tzv. Popeleční středou, která následuje po Masopustním úterý, což je doba 47 dnů před Božím hodem velikonočním a končí šestou postní nedělí, nazývanou Květná neděle, což je doba 7 dnů před Božím hodem velikonočním. Ve velikonočním období by se měla nosit bílá barva, která symbolizuje světlo a tedy i nový život.
Během velikonočního období dostala řada dnů své „jméno“, ke kterému se váží určité tradice a zvyky. Připomeňme si alespoň některé.

Doba půstu

Popeleční středa – je to první den půstu, 46 dní před Božím hodem velikonočním. V tento den se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny minulý rok na Květnou neděli. S tímto dnem jsou spojeny i některé tradice, například, že by se nemělo prát prádlo, protože ten, kdo jej bude prát, tak tomu zůstane pak po celý rok špinavé.

Pytlový čtvrtek – jde o druhý den půstu, 45 dní před Božím hodem velikonočním. Tento den se dojídaly zbytky z masopustních hodů.

Černá neděle (Invocavit) – první postní neděle, 42 dní před Božím hodem velikonočním. Rovněž se tomuto dni říká i Liščí, Pytlová neděle. Černá proto, že se ženy odívaly do černých šatů, aby se připomnělo ukřižování Ježíše Krista.

Pražná neděle (Reminiscere) – je to druhá postní neděle, 35 dní před Božím hodem velikonočním. Název získala od starobylého pokrmu pražmo, který se dělal z nedozrálých obilných zrn. Zrna se poté upražila a vznikl polévka praženka.

Kýchavá neděle (Oculi) – je to třetí postní neděle, 28 dní před Božím hodem velikonočním. Název této neděle pochází opravdu od kýchání. Tradovalo se, že kolikrát kdo ten den kýchne, tak dlouho bude žít. Ale jindy se zase věřilo, že stačí kýchnout pouze 3x a budeme zdrávi po celý další rok. Pověry s kýcháním se tradují od středověku, kdy řádily morové epidemie a lidé více kýchali.

Družebná neděle (Laetare) – jde o čtvrtou postní neděli, 21 dní před Božím hodem velikonočním. V tento den se lidé scházeli, aby spolu poseděli a také spolu pojedli z jídel, které si donesli.

Smrtonosná neděle (Indica) – pátá postní neděle, 14 dní před Božím hodem velikonočním. V tento den se ze vsi vynášela bohyně smrti a zimy Morena, ale také Smrtka, Mořena apod. tato smrtka se vytvářela ze slámy a byla oblečená do ženských šatů. Za vsí byla hozena do vody a zapálena. Ženy se z této cesty pak vraceli z opleteným májíčkem, lítem a ověnčeným různými ozdobami.

Květná neděle – poslední, šestá neděle postní, 7 dní před Božím hodem velikonočním. V tento den se světli kočičky a vrbové proutky. Souvisí to s tradicí, kdy Ježíš Kristus vjížděl do Jeruzaléma a lidé mu na oslavu házeli na cestu useknuté ratolesti stromů. Například se na tento den traduje, že kdo spolkne 1-3 kočičky, nebude ho bolet celý rok v krku.

Velikonoční týden

A nastává samotný velikonoční týden, kdy i jednotlivé dny tohoto týdne mají své pojmenování, vážící se k nějakému zvyku či tradici. Vlastní Velikonoce tedy začínají Květnou nedělí, která zahajuje tzv. pašijový týden. O této neděli se vydává na cestu slavnostní průvod, který symbolicky naznačuje, že křesťané následují svého Pána na cestě utrpení.

Modré pondělí a Šedivé úterý měly pouze své názvy, ale žádné zvláštní oslavy se nekonaly.

Sazometná středa – byl to den ve znamení úklidu. Lidé uklízeli své příbytky, vynášeli saze. Název tohoto dne je odvozen od toho, že v tuto středu šel Jidáš žalovat na Krista. Na tento den se traduje, že kdo se bude mračit, bude se pak mračit každou středu po celý rok. Úklid pak značí vyhánění zlých duchů z domu.

Zelený čtvrtek – název je odvozen od toho, že se v tento den nosilo roucho v zelené barvě. Také se jedla strava v této barvě, například zelí nebo špenát. Tento den je také ve znamení toho, že umlknou všechny zvony a lidé je nahrazují různými řehtačkami apod. V tento den se traduje, že kdo si zacinká penězi ve chvíli, kdy zvony dozní naposledy, bude mít pak po celý rok peněz dostatek. V tento den se také pekly jidáše a tradovalo se, že kdo je sní namazané medem, bude celý rok zdravý.

Velký pátek – v tento den byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a také pohřben. Bohoslužby, které se v tento den konají, jsou pořádány kolem třetí hodiny odpoledne podle toho, že se opět traduje, že Ježíš byl pohřben právě v tuto dobu. V tento den se také spalovaly kočičky, které byly posvěcené o Květné neděli. Nesmělo se prát prádlo, protože by se jinak máčelo v Kristově krvi, nesmělo se pracovat a také nic nikomu půjčovat, protože by půjčená věc mohla být očarovaná.
V tento den se podle pověsti otevírá země s poklady a místo je označené světelnou září. Podle pověsti se také otvírá v tento den hora Blaník.

Bílá sobota – v tento den se neslaví mše svatá, zvony se vrací zpátky. Název je odvozen od roucha novokřtěnců a je symbolem čistoty. V tento den se opět hodně uklízelo a vše se připravovalo na Boží hod, kdy došlo k zmrtvýchvstání Krista. Připravovaly se sváteční pokrmy, děvčata se potírala rosou, aby jim nenaskákaly pihy.
O velikonoční noci se koná také slavnost, kdy jsou v bílém rouchu přijímáni nově křtění.

Boží hod velikonoční – v tento den za svítání vstal Ježíš Kristus z mrtvých. Křesťané tento den nazývají Dnem Páně. Pečou se velikonoční beránci a jiné velikonoční pokrmy, jako je mazanec a chleba. Rovněž se připravují velikonoční vajíčka.

Velikonoční pondělí – je to nejvýznamnější den svátků. Chlapci chodí s pomlázkami za děvčaty, šlehají je a dostávají barevná vajíčka a jiné dárečky. V tento den se také otevírá další cyklus – povelikonoční, který končí Svatodušními svátky.

Bílá neděle – je to druhá neděle velikonoční. V tento den nosili novokřtěnci naposledy bílé roucho. V současnosti je to den prvního svatého přijímání.

Ať budete slavit Velikonoce jakýmkoliv způsobem, nezapomeňte, že jsou to svátky radosti a veselí.

Napsal/a: Iveta Pešková