Když jsem poprvé v ruce držela platební kartu, měla jsem pocit světovosti a významnosti a říkala jsem si, že konečně „začínám žít“. Teď je moje platební karta běžnou a neodmyslitelnou součástí života. Ale všude číhá nebezpečí…i na naše karty. Víte, co se neopatrností může stát? Ne? Tak raději čtěte.Pracovala jsem v jedné bance, nejprve jako „první pomoc“ na telefonu, posléze jako bankéř přímo na place. Nevěřili byste, co vše jsem zažila.
Jistý pán, držitel asi tří zlatých karet, tedy těch nejdražších a zároveň umožňujících vybírat obrovské částky týdně i za cenu mínusu, plakal do telefonu. Prý karty ztratil a teď mu někdo vyluxoval účet do děsivých čísel. Bylo mi ho líto, posléze jsem si však řekla, že ten chlap musí být blázen. Nejenže ty karty okamžitě bance nenahlásil, když zjistil, že jsou ukradeny. On měl, prosím pěkně, na každé kartě napsaný PIN! Prý se mu pletly… Pán dopadl špatně.
Takže rada číslo 1: Při ztrátě karty toto okamžitě nahlaste své bance. Většinou voláte na bezplatné číslo své banky. Kdo toto číslo nezná, ať to hned napraví.
Rovnou se přeptejte na poplatky za blokace. Toto se liší podle typu karty a podle typu blokace. Elektronická blokace se týká především elektronických karet. Tzv. embossované karty (mají vystouplá písmena a číslice) je nutno nahlásit na stoplist. Tedy seznam zcizených karet, které se postkytují obchodníkům.
A teď pozor! Pokud dojde k transakci, při které je použitý PIN, banka za ni neodpovídá! I kdyby ji provedl zloděj a podvodník. PIN nesmíte nikomu říct. Raději ani ne manželovi, či manželce. Viz praxe: Opět plakající muž, manželka mu sebrala jeho kartu a vybrala mu účet do posledního haléře (měli před rozvodem). On jí ovšem v dobách, kdy se měli rádi, neprozřetelně prozradil PIN. Takže měl smůlu.
Tedy rada číslo 2: Kdo si nedokáže zapamatovat PIN a musí si ho zapsat, nechť použije alespoň rafinovanou fintu. Stačí si do diáře, či do mobilu napsat fiktivní telefonní číslo. Zvolte číslo, které znáte po paměti a PIN zakombinujte jako prostřední, či poslední 4 číslice. Např. PIN 4321 lze zapsat jako 265784321. Můžete jej zašifrovat také do rodného čísla, skvěle se hodí čísla za lomítkem. Jen doufám, že se tu nenajde nikdo, kdo si k tomuto číslu do diáře připíše: Můj PIN k platební kartě číslo…:-))
Další nástrahy číhají u bankomatu. Ruku na srdce, nestalo se i vám, že jste zadali špatně PIN a bankomat kartu sežral, pardon, zabavil? A co teď? Pokud jde o bankomat u pobočky banky, zajděte rovnou tam a domluvte se, co s tím. Pokud ne, na bankomatech bývá telefonní číslo na poskytovatele a zavolejte tam. Nejčastěji bývá karta po vyjmutí zaslaná do vaší banky. Někteří kartu z bezpečnostních důvodů přestřihnou. Proto je nejlepší se domluvit s provozovatelem bankomatu na postupu. V lepší bance vám řeknou, že si máte přijít zítra s občankou a kartu budete mít nachystanou na přepážce.
A co dalšího s bankomatem? Dbejte, ať vám nikdo nefuní za krkem. Pokud provádíte nějakou operaci, NIKDO nesmí, ani opravář bankomatu, po Vás chtít, abyste ji nedokončili. Vždy si dokončete, co potřebujete. Pokaždé si po dobu jednoho měsíce ponechejte potvrzení o transakci, zvlášť pokud operace nebyla úspěšná. To se hodí pro případnou reklamaci.
Co s dá ještě dělat s platební kartou? Platit! Ale co dělat, pokud nefunguje terminál? Nic. Jestli máte kartu embossovanou, tedy tu s reliéfním písmem, máte právo požádat obsluhu, aby provedla telefonickou autorizaci. Jednoduše zavolá na autorizační středisko a nahlásí údaje z karty telefonem. Zde nezadáváte PIN. Nesmí ho po vás chtít. Nikdy nedopusťte, aby obsluha s kartou odběhla někam do zadu. Pokud musí, jděte s ní. Nenechte svou kartu o samotě.
Jestli ale máte elektronickou kartu, máte smůlu. Z bankovní praxe mám odpozorováno, že k přetížení autorizační sítě docházelo nejčastěji v období výplat a pátečního odpoledne.:-))
A co nákup na internetu? Mnoho lidí přes kartu nakupuje přes internet. V bance vám řeknou, že při dodržování určitých pravidel je to téměř bezpečné. Ano, téměř. Protože na internetu platit kartou není bezpečné NIKDY! Zažila jsem už takové množství zneužitých karet přes internet, že já osobně nikdy kartu na netu nepoužiji. A moji nejbližší taky. Nikdy nezapomenu na kluka, který přišel o sedmdesát tisíc. Byl student a tolik peněz neměl. Dostal se do mínusu, tím pádem mu hrozily sankce. Ke zneužití karty došlo tak dokonale, že jej nešlo prokázat. Řešilo se to hrozně dlouho, přes škodní komisi i audit. Policie případ nevyřešila a nikdy nikdo nezjistil, kdo jej okradl. Byl to strašný případ.
Naštěstí existují jiné varianty jak nakoupit a nevystavit se riziku zneužití.
A na závěr bych vám ráda představila relativní novinku v oblasti karet. Určitě jste již slyšely o čipových kartách. U nás tyto karty zatím vlastně nejsou. Existují tzv. hybridní karty, tedy kombinace čipu a magnetického proužku. Podle mého názoru tato kombinace má jistou logiku (čipových terminálů je málo, bankomatů ještě míň, takže čipovku neužijete) Na druhou stranu je tato kombinace absurdní, protože propagovaná bezpečnost je tím magnetickým proužkem anulována.
Trochu mě to mátlo, tak jsem zavolala do banky a absolvovala velmi zábavný, asi dvacetiminutový, dialog. Jeho velice zkrácenou verzi vám zprostředkuji:
„V čem spočívá větší bezpečnost hybridní karty oproti klasické s magnetickým proužkem?“
„ Má v sobě čip a čipová karta je bezpečnější.“
„Aha, a v čem je bezpečnější.“
„ No, čipová karta je bezpečná.“
„Ano, to jste říkala, ale proč je ta karta bezpečná?“
„Ta karta obsahuje čip, proto je čipová. A čipová karta je bezpečná.“
„ Já vám rozumím. A v čem spočívá ta bezpečnost?“
„ Okamžik prosím“ … zde se slečna na několik minut odmlčela.
„Halo, slyšíme se? Omlouvám se za zdržení, ověřovala jsem nějaké informace. Tak tedy, čipová karta je všeobecně považována za velmi bezpečný typ karet. Máte ještě nějaký dotaz?“
A co vy, máte ještě nějaký dotaz?:-)))