Ve svých článcích jsem se několikrát zmínil o Janu Husovi. Kdo to byl?
Narodil se v Husinci u Prachatic v Jižních Čechách asi r. 1370, vystudoval bohoslovectví a stal se rektorem Pražské univerzity. Zasloužil se o zjednodušení pravopisu zavedením nabodeníček (háčků a čárek) místo dosud užívaných spřežek a sepsal mnohé spisy…V době svého působení na univerzitě získal podporu krále Václava IV., který r. 1409 vydal Dekret Kutnohorský o přehlasování nečeských mistrů. Hus přísně dbal na čistotu víry, stal se reformátorem a bojoval proti hříchům; kvůli kupování odpustků a za svaté přijímání pod obojí se vzepřel i papeži a byl vypovězen z Prahy. Avšak lid se za něho postavil. Jelikož nadále kázal víru pravou, byl k obhajobě svých zásad povolán k církevnímu soudu v Kostnici, který jej i přes průvodní glejt krále Zikmunda, který mu zaručoval beztrestnost, odsoudil k upálení. Stalo se tak 6. července 1415 na břehu Rýna.
Nespravedlivý trest vyvolal Husitské povstání lidu proti církvi. Lidé se srotili ve městě Tábor a do vystavených kádí odložili své jmění ve prospěch celku. Utvořili komunitu chudých, kde se nikdo necítil být pánem a přísahali pomstu církvi. Do čela si zvolili jihočeského zemana Jana Žižku z Trocnova a několik věrných kněží. Vyzbrojili se kosami, cepy a dalšími zbraněmi a s pevnými vozy se vydali ztrestat zastánce církve. Jako bojovou píseň si zvolili Kdož sú Boží bojovníci a s tou se jim dařilo protivníky rozehnat někdy i bez boje, konaly také výpady – Spanilé jiízdy za hranice. Husitské revoluční hnutí se stalo masovým. Mělo i svého husitského krále, jímž se stal Jiří z Poděbrad. Jan Hus ovlivnil svým dílem a příkladem mnohé osobnosti u nás i v jiných národech Evropy a celého světa.
Na památku upálení Mistra Jana Husa se 6. červenec na věky zapsal do našich dějin. I v době 2. světové války se mnohde v tento den konaly hojně navštívené vzpomínkové projevy se zpěvy a zapálením hranice.
Den upálení mistra Jana Husa byl zákonem 245/2000 Sb. dne 29. června 2000 prohlášen státním svátkem České republiky.