Jak tu asi každý už ví, tak můj Domča je trošičku jiný než ostatní děti. Takže bohužel pro nás nejsou vhodné žádné kroužky jako mimoškolní činnost… Poslední dobou, odhadem asi 1, 5 roku, jsme jezdili – jak jsem říkala – na pejsky, byla to canisterapie. Ale protože se to vždy odehrávalo v létě, v zimě jen v místnosti a vše bylo pořád stejné, tak to Dominika přestalo bavit. A začal mi tam odmítat chodit. Vlastně si původně přál hippoterapii, chtěl jezdit na koni, ale sehnat to nebylo jednoduché, a tak jsme volili ty pejsky jako náhradu.
A protože nechci, aby mně doma zahálel a seděl jen u počítače, i když i ten mu jako relax povoluji, tak jsem začala pátrat, kam s ním. Pořád tu bylo jeho přání jezdit na koni, a tak jsem hledala a pátrala. No a povedlo se! Sice to není přímo hippoterapie, ale jsou to koně. A ne jen koně!
Při mém hledání jsem narazila na ekofarmu Jalový dvůr, a to dokonce asi jen 13 km od nás. To bylo úsměvů, když se Domča dověděl, že pojede na koně! Dohodli jsme se s paní na větším poníkovi a Domča je nadšený.
No a co teprve, když zjistil po první návštěvě, že koně nejsou jediná zvířata. Takže při další návštěvě jsme dovezeným suchým pečivem nakrmili oslíky, kozy, ovce a spoustu koní. Prásátka nepohrdla senem přímo z ruky, ale kráva koukala, čím že ji chce uctít, na seno chuť neměla. Proto musíme příště vzít sebou více pečiva a nějakou mrkvičku. Bohužel na koně půjdeme opět až po prázdninách, protože celé prázdniny zde mají pro děti naplánované tábory u koní. Ale určitě si za zvířátky i tak zajedeme a i se chystáme jet podívat na vozatajské závody, co pořádají, tak snad nám to vyjde.
