Už se vám někdy stalo, že byste si přečetli knížku a věděli, že právě tato kniha vás bude provázet dlouhá léta? Mně se to stalo se Světem bez hranic.
Do dneška si pamatuji, jak jsem na střední škole cestou domů z internátu přemýšlel, jestli se mám tvářit, tak, jak se cítím, nebo jestli se mám pořád jen usmívat a neotravovat lidi kolem sebe svou blbou náladou. A už tenkrát mě napadlo, že nejlepší bude, když se nebudu přetvařovat, ale když zároveň budu pracovat na tom, abych se mohl pořád jen usmívat. A protože jsem tenkrát netušil nic o knížkách, kde se o podobných věcech píše, prostě jsem si jen hledal věci, ze kterých můžu mít radost. Snažil jsem se dívat na svět očima vidícíma jen samé pěkné věci, za které může být člověk vděčný.
Na vysoké jsem nejen díky Silvově metodě věděl, že můžu dokázat neskutečné věci, když jim sám budu věřit. I když jsem na zkoušky nechodil připravený vždy nejlíp, vždy jsem si šel pro jedničku (áčko) a veřejně jsem se k tomu hlásil. Studijní výsledky mě utvrzovaly v tom, že víra ve své vlastní schopnosti mi pomůže překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky. Od střední mi zůstal pozitivní pohled na věc, na vysoké jsem si ale už i víc věřil, a tak se mi zase žilo o kousek líp.
S koncem vysoké přišel začátek mého prvního opravdu vážného vztahu. Láska nám vydržela do dneška, ale po svatbě a narození první dcerky přišlo první naše společné těžší období. Jak už to tak ale v životě bývá, následovalo zase hezčí, další těžší a další krásné období. Začal jsem po večerech provozovat vlastní stránky a časem i eshopy, narodila se nám druhá dcerka, bylo někdy líp a někdy hůř, jak doma tak i v práci. A přestože jsem si i dál snažil hledat pěkné stránky života, přestože jsem si užíval své nové rodiny, k opravdovému štěstí mi něco chybělo.
Za důležitý zlom v mém životě považuji chvíli, kdy jsem se rozhodl přečíst si Svět bez hranic. Právě tu knížku, kterou jsem už tolikrát prodal přes eshop cizím lidem. A čím, že je Svět bez hranic tak vyjímečný? Stejně jako spousty dalších knížek ukazuje čtenářům cestu, jak žít šťastněji – jak žít svůj vlastní svět bez hranic. Vyjímečnost ale spočívá v tom, že zde popsané starodávné havajské učení Ho’ponopono funguje na až neskutečně jednoduchém základu. Není člověka, který by ho nemohl používat. Nejtěžší na celém učení Ho’ponopono je paradoxně to, že je tak jednoduché, že se lidem nechce uvěřit, že něco tak jednoduchého může opravdu fungovat.
Svět bez hranic se pro mě stal knížkou, ke které se budu rád vracet. Je to knížka, které mi neobrátila život vzhůru nohama, ale která mi potvrdila vše, co mi dosud fungovalo. Navíc mi dala chybějící kousek skládanky, díky kterému je život přesně takový, jaký jsem ho chtěl vždycky mít.
Máte i vy, čtenáři toho článku, knížku, ke které se rádi vracíte? Pokud ano, napište o ní do komentářů. Rád se nechám inspirovat od ostatních a věřím, že nejsem sám.