Svět bez hranic – kniha mého života

Rubrika: Kulturní a literární tipy

Už se vám někdy stalo, že byste si přečetli knížku a věděli, že právě tato kniha vás bude provázet dlouhá léta? Mně se to stalo se Světem bez hranic.

Do dneška si pamatuji, jak jsem na střední škole cestou domů z internátu přemýšlel, jestli se mám tvářit, tak, jak se cítím, nebo jestli se mám pořád jen usmívat a neotravovat lidi kolem sebe svou blbou náladou. A už tenkrát mě napadlo, že nejlepší bude, když se nebudu přetvařovat, ale když zároveň budu pracovat na tom, abych se mohl pořád jen usmívat. A protože jsem tenkrát netušil nic o knížkách, kde se o podobných věcech píše, prostě jsem si jen hledal věci, ze kterých můžu mít radost. Snažil jsem se dívat na svět očima vidícíma jen samé pěkné věci, za které může být člověk vděčný.

Na vysoké jsem nejen díky Silvově metodě věděl, že můžu dokázat neskutečné věci, když jim sám budu věřit. I když jsem na zkoušky nechodil připravený vždy nejlíp, vždy jsem si šel pro jedničku (áčko) a veřejně jsem se k tomu hlásil. Studijní výsledky mě utvrzovaly v tom, že víra ve své vlastní schopnosti mi pomůže překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky. Od střední mi zůstal pozitivní pohled na věc, na vysoké jsem si ale už i víc věřil, a tak se mi zase žilo o kousek líp.

S koncem vysoké přišel začátek mého prvního opravdu vážného vztahu. Láska nám vydržela do dneška, ale po svatbě a narození první dcerky přišlo první naše společné těžší období. Jak už to tak ale v životě bývá, následovalo zase hezčí, další těžší a další krásné období. Začal jsem po večerech provozovat vlastní stránky a časem i eshopy, narodila se nám druhá dcerka, bylo někdy líp a někdy hůř, jak doma tak i v práci. A přestože jsem si i dál snažil hledat pěkné stránky života, přestože jsem si užíval své nové rodiny, k opravdovému štěstí mi něco chybělo.

Za důležitý zlom v mém životě považuji chvíli, kdy jsem se rozhodl přečíst si Svět bez hranic. Právě tu knížku, kterou jsem už tolikrát prodal přes eshop cizím lidem. A čím, že je Svět bez hranic tak vyjímečný? Stejně jako spousty dalších knížek ukazuje čtenářům cestu, jak žít šťastněji – jak žít svůj vlastní svět bez hranic. Vyjímečnost ale spočívá v tom, že zde popsané starodávné havajské učení Ho’ponopono funguje na až neskutečně jednoduchém základu. Není člověka, který by ho nemohl používat. Nejtěžší na celém učení Ho’ponopono je paradoxně to, že je tak jednoduché, že se lidem nechce uvěřit, že něco tak jednoduchého může opravdu fungovat.

Svět bez hranic se pro mě stal knížkou, ke které se budu rád vracet. Je to knížka, které mi neobrátila život vzhůru nohama, ale která mi potvrdila vše, co mi dosud fungovalo. Navíc mi dala chybějící kousek skládanky, díky kterému je život přesně takový, jaký jsem ho chtěl vždycky mít.

Máte i vy, čtenáři toho článku, knížku, ke které se rádi vracíte? Pokud ano, napište o ní do komentářů. Rád se nechám inspirovat od ostatních a věřím, že nejsem sám.

Autor článku provozuje eshop Moudréknihy.cz a na serveru VašeDěti.cz vede svoji poradnu Mužskýma očima.

Napsal/a: Láďa

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Děkuji za tip na knížku. Věřím, že spoustě lidí může hodně pomoct. Já život vidím jako krásné dobrodružství a dostává se mi do něj stále víc milých a hodných lidí. Takže co člověk, to jiný pohled nejen na knížku, ale i na život. A právě tahle různorodost nám dělá život tak zajímavý. Ať se ti dál tak daří. Za sebe ti můžu slíbit, že pro štěstí a mír (nejen v duši) sám v sobě udělám maximum. 😉

  • Anonymní

    Lado, dekuji za nabidku vraceni penez. Nevyuziji, nejsem na tom financne spatne, ale vazim si toho. Jo, zapomnela jsem napsat moji knizku, na niz si cas od casu vzpomenu, je to kniha nekdy ze 70.let od Natasi Tanske „Vyznate se v tlacenici“. Popisuje jak dosahnout co nejvetsich uspechu – v praci (kariera), v soukromi (uloveni toho nejlepsiho „kapra“) apod. Je to psane s velkou nadsazkou a rozhodne to neni kniha pro citlive duse. Jak prochazim zivotem tak vidim jak moc pravdiva je, pomohla mi „prokouknout“. Ve zkratce receno driv jsem byla naivni a hloupa (jako v te pisnicce) – myslela jsem si totiz, ze vsichni lide jsou mili a hodni (oni se tak tvarili:-) a dnes jsem myslim spokojena a sebevedoma a vim, ze se tak skutecne jen tvarili a je treba si veci vybojovat. K tomu jsem nedosla jen diky knize, jak jiz nekdo psal – take skoleni (asertivita, vyjednavani, atd.) a praxe jak v ruznorodem pracovnim zivote tak v nastesti stabilnim soukromem zivote se dvema detmi.;-) Kazdy at si prebere prispevek po svem. A jinak bych take chtela stesti a mir (nejen v dusi) pro vsechny..

  • Krásně se nám to tu rozjelo. Že si nás každá knížka najde v ten správný čas, s tím musím souhlasit. Sám mám doma knížky, jejichž čas ještě nenastal a i Svět bez hranic si na svůj čas musel počkat.

    suodal: Já píšu, jen ne všechno končí tady. 🙂 Rozhodl jsem se dělat věci, které mě baví. Jak budu mít chuť, zase sem něco pošlu.

  • Bez ohledu na zaměření knížky Svět bez hranic,za sebe musím konstatovat,že ve chvílích kdy jsem nevěděla kudy kam,jsem se většinou obrátila na knihy.a nějak intuitivně se mi pod ruku dostaly ty,které jsem v tu dobu potřebovala.Ať to byly relaxační cviky v době,kdy toho bylo hodně,nebo třeba i kouzlo peněz v dobách finančně náročnějších,případně růžová knihovna v dobách kdy lásky bylo méně… :-D/Takže naprosto souhlasím,že pokud se ke mně nějaká kniha má dostat a něco mi předat,tak ten čas přijde.

  • Musím souhlasit s Jarmuschkou…“TA“ správná knížka, se ve správný čas, dostane do správných rukou.
    Sama jsem si to před pár týdny zažila…“Svět bez hranic“ se ke mě dostal tím nejkrásnějším způsobem. A přitom jsem proto z mé strany v tu chvíli, zas tolik neudělala. „Jen“ jsem od srdce poděkovala za krásný článek, který mi pomohl a nastartoval mě.

    Láďo, už jsi zas dlouho nic nenapsal!!! 🙂

  • Jarmuschka

    Matildo, jestli se k Tobě ta kniha má dostat, ona si cestu najde. 😉

    Já svého času jezdila na jisté kurzy osobnostního rozvoje.
    Než jsem jela na první, absolvoval jich pár můj tehdejší partner. A když se vrátil, byl „podezřelý“. 😉
    A když jsem je absolvovala i já, už jsem chápala. Obzvláště z prvního takového soustředění jsme odjížděli poučeni, ať krotíme své nadšení, že i tak budeme mnoha lidem připadat „zvláštní“…
    🙂

    Ke mně doputovaly jiné knihy. Na další asi ještě nedozrál čas.
    😉

  • Děkuji za další komentáře. Já stejně jako nakladatelství Čintámani, které knížku vydalo, poskytujeme roční 100% záruku spokojenosti, takže knížku může nespokojený čtenář po přečtení vrátit a dostane zpět své peníze. Pokud chcete, vrátím vám peníze, i kdybyste si knížku koupila kdekoliv jinde. Stačí si napsat o kontakt a poslat číslo účtu.
    Matildo, na Celestýnské proroctví jsme se s manželkou dívali o víkendu. I pro ni je to zvláštní kniha případně film. Je fajn, že máš knížku, která ti pomáhá, díky které se máš hezky.

  • Matilda

    Hmm, zajímavé názory, jak se může rozdělovat pohled na jednu knihu… Já si ji objednávat nebudu, neboť si to finančně nemohu dovolit, pokud bych se k ní dostala, nahlédnu, zkusím, neboť po zkušenostech z minulosti jsem otevřená – neřku-li všemu – tak téměř všemu.

    Zvláštní je, že když během čtení tohoto příspěvku jsem pomyslela na jedinou knihu – a tou je Celestinské proroctví, které už zmiňovala Lien. V určité fázi mého života naprosto nenáviděníhodná kniha, kterou četl můj bývalý manžel a já pak měla pocit, že propadl nějaké sektě, než jsem byla nějakým vnitřním nutkáním přesvědčena, že si ji musím také přečíst. Od jejího přečtení je v mém životě všechno jinak, myslím, že určitě lepší. Je to o tom, že člověk musí lépe vnímat a naslouchat, co se kolem něj děje, a pokud bude otevřený, tak si všimne třeba různých znamení a okolností, že všechno, co přichází, má nějaký smysl. Píšu to krkolomně, ale od jejího přečtení směruji svůj život tak, jak se mi nabízí, byť i nenápadně, různé cesty, po kterých lze jít. Dřív jsem si v ničem nevěřila, neměla jsem žádné sebevědomí. Dnes – neříkám, že se to otočilo o 100%, – ale v podstatě se řídím tím samým, co píše Láďa – pokud si člověk věří, že něco dokáže, že není úplně k ničemu a že má i v dnešním světě smysl se o něco snažit, tak ujde určitě o kus cesty blíže k naplnění svých snů a představ. Takže za mě – Celestinské proroctví, škoda, že nebylo naše, museli jsme ho vrátit, ráda bych ho četla po těch 8 letech znovu, poptám se v knihovnách 🙂

  • Anonymní

    Láďo, na základě Vašeho článku jsem knihu zakoupila, po jejím přečtení (ke konci spíše přelétnutí) musím konstatovat, že pro mě se jedná o naprosto jinou planetu, kterou nechápu a dovolím si říci, že kniha je z mého pohledu maximálně vhodná jako příručka pro nějakou sektu. Čekala jsem nějaký poutavý příběh o tom jak kdosi kdesi vyléčil vězně. Místo toho jsem obržela knihu, v níž se opakuje stále jedno a totéž dokola a to totéž je prokládáno srdceryvnými příběhy lidí, kteří tímto způsobem meditace nebo jak to nazvat ke štěstí a bohatství přišli. Někdy se dokonce objevují nadpřirozené jevy jako aury nad hlavami lidí, apod. Skutečně daleko za hranicemi mého chápání světa. Kniha má jediný cíl a to prodat se, když už pro nic jiného tak pro diskuzi, která se kolem tohoto nesmyslu (neodpustím si to) může vést. Knihu daruji zdarma, pokud má někdo zájem (napište mi na email), jinak končí v papíru. Každopádně děkuji, že jsem se takto napálila, příště budu opět obezřetnější.

  • Anonymní

    Láďo, děkuji za další článek 🙂 Knihu jsem před pár dny dostala poštou jako dárek. Nesmírně si tohoto daru cením!!! Musím přiznat, že bych si knihu nikdy nesměla koupit!!! 🙁 LS

  • Lien

    Láďo, už jsem tvé vyprávění o knize zaregistrovala dřív a také jsem si jí s tvojí laskavou vstřícností objednala a zakoupila, ale musím bohužel napsat, že jsem se nezačetla, zkusila jsem, ale knížka mně nechytila. Snad je to nedostatkem volného času, narodilo se nám druhé mimčo, ale možná ne. Můj názor na knihu vystihuje věta, kterou jsi použil a dovolím si jí zkopírovat.

    Stejně jako spousty dalších knížek ukazuje čtenářům cestu, jak žít šťastněji – jak žít svůj vlastní svět bez hranic.

    Jinak já za svoje „první nakopnutí“ považuji knihu Celestinské proroctví od Jamese Redfielda, i když je to už mnoho let, kdy mi připadala úžasná, možná bych se teď u ní zasmála a odložila, přesto jí považuji za průkopnici toho, co se v mém životě odehrávalo dál a mám jí ráda.

    A kniha, která mě provází, a také jí čtu již poněkolikáté, je concept continua, to je ale jistě dáno současným životním obdobím s dětmi.

  • Virenka

    Láďo, díky za článek. Svět bez hranic jsem ještě nečetla, i když jsem si už háček v paměti udělala. Možná tvé druhé připomenutí mě k jejímu přečtení přistrčí, uvidí se.
    Mám taky knížku, která v čase, kdy jsem ji dostala jako dárek, hodně věcí pro mě posadila přesně na to místo, kde mají být, svět v ní byl takový, jaký ho snad důvěrně znám, měla jsem tehdy pocit radosti i silné úlevy, a v dalším čase mi to umožnilo tyto všechny otázky nechat za sebou a vykročit dál. Nevím, nakolik mě bude provázet dalším životem, je jako můj starý kamarád, s kterým nemám možnost se pravidelně vídat, ale při pomyšlení na něj cítím v duši radost a vděk za čas, který jsme spolu mohli trávit. Je to knížka od Marlo Morganové – Poselství od protinožců.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist