Autor: Simona Monyová
Nakladatelství: Belami
Rok vydání: 2006
„Ve střípcích z ložnic se dočtete, jak se změní vztah, když se z manželských ložnic namísto milostných vzdechů začne ozývat dětský pláč…“Tak tohle jsem si přečetla na zadní straně knihy, kterou mi nutila moje mamka se slovy, že je moc dobrá. Pomyslela jsem si něco o tom, jak nemám náladu na nějaké psychologické výlevy vzdálené od reality, ale knihu jsem ve volné chvilce ze zvědavosti otevřela. Od té doby mám ale oči navrch hlavy. To je přesně ono! Jak je možné, že to ta ženská ví? To snad není možné!
Abych vás nenapínala. Zmínka o této knize na VD určitě patří, přestože mám dojem, že máme všechny milé a chápající manžely. 🙂 Chodí váš muž z práce za světla? Má čas si s vámi popovídat a pohrát si s dětmi? Všimne si, že by vám mohl s něčím pomoci? Nekritizuje pracovní nepořádek doma? Ví, kdy chodíte s dětmi plavat a dokonce se zajde někdy podívat?… No, tak tahle kniha pro vás není. A vy ostatní? Prostě se pusťte do čtení.
Pro někoho může být tato kniha až drsně otevřená, ale právě proto je tak moc pravdivá. Střípky z ložnic vůbec nehodnotí, pouze konstatují skutečnost. Moje máma se u čtení neustále smála, mně se chtělo brečet. Nezasmála jsem se ani jednou. Když jsem ji doporučila přečíst otci, tak ji po dvaceti stránkách odložil, že tomu nerozumí. Svěřila jsem se s tím paní v knihovně, když jsem si zamlouvala další titul od této autorky. Paní se smála a říkala, že to chlapi nechápou a nečtou, protože je to o nich. Ale je to sakra moc i o nás, milé dámy. 🙂