Rozhovor se zpěvačkou Inkou Rybářovou

S písničkami pro děti se v poslední době zdá se roztrhl pytel. Ale každá maminka by měla pečlivě vážit, co dětem nakoupí, ne totiž všechny CD, které jsou na trhu, jsou pro děti vhodné…

INKA RYBÁŘOVÁ
Zpěvačka, moderátorka, hudební skladatelka a textařka řady úspěšných dětských písniček. Vystudovala konzervatoř a později Pedagogickou fakultu UK Praha. Je zakladatelkou hudebního vydavatelství, které se specializuje na vydávání dětských hudebních titulů a umělecké agentury Dendy, která produkuje hudební a zábavné pořady pro děti. Byla blízkým spolupracovníkem nedávno zesnulého doktora Zdeňka Matějčka v oblasti rodinné problematiky.
Inka pomáhá dětem, které mají dyslektické poruchy a vymýšlí pro ně knihy a písničky s pohybovým programem. Pomáhá ale i ostatním dětem, vyhledává nové talenty a usnadňuje jim cestu k rozvoji jejich nadání. Zajímá se nejen o hudbu, ale také o dětskou psychologii a pedagogiku. Je stálým spolupracovníkem FN v Praze Motole.

CD Inky Rybářové: Písničky ze Země dětí (1997), Hop sem, hop tam (1998), Město klaunů (1999), Haló, haló (2002), Cukrárna písniček (připraveno k vydání v prosinci 2005!).

Kniha: Kreslíme, zpíváme, počítáme (pro děti 5 až 7 let), Velký zpěvník, (připravují se knihy Hrátky s Inkou 1, 2)

Rozhovor se zpěvačkou Inkou Rybářovou

S písničkami pro děti se v poslední době zdá se roztrhl pytel. Ale každá maminka by měla pečlivě vážit, co dětem nakoupí, ne totiž všechny CD, které jsou na trhu, jsou pro děti vhodné.

„Inko, vy jste autorka již pěti CD s písničkami pro děti. V čem jsou vaše písničky jiné a na co by si rodiče při výběru písniček pro děti měli dávat největší pozor?“
INKA:
Naše hudební vydavatelství se specializuje na produkci dětských hudebních CD již osm let. Patříme ve svém oboru k nejúspěšnějším vydavatelstvím v České republice. Je to hlavně proto, že klademe důraz na výběr témat pro děti. Písnička pro děti musí být o tom, čemu děti rozumí, co je jim blízké a co je pro ně citovým přínosem. Problém začíná už tam, že textařem pro děti v šoubyznysu bývají lidé, kteří děti nikdy nevychovávali. Jeden takový textař mi poslal písničku o panence Barbie, kterou nadšená holčička vozí v kočárku. Nějak opomněl, že Barbína má čtyřky prsa, randí s Kenem, vlastní luxusní jachtu a auto. Je to příklad toho, jak pro děti píšou lidi, kteří se o ně, jejich volný čas, hračky a zábavu vůbec nezajímají. Pro mnoho z nich je to jenom způsob, jak rychle a snadno vydělat prachy, protože si myslí, že „přihlouplé dětičky“ zbaští všechno.

„V poslední době se všichni vrhli na vydávání lidových písniček ve zmodernizované podobě. Co si o tom myslíte?“
INKA:
Že to u našich dětí dvacátého prvního století nenašlo odezvu. Neřekla bych, že se jim to líbí. Je to logické, protože tyhle písničky neobsahují témata a ani výrazy, se kterými se naše současné děti setkají. Proto jim ani nerozumí. Mnohdy k tomu hraje hudební doprovod na jedny elektronické klávesy (často slýchám, že pro děti to přece stačí) a sboreček zpívajících dětí, což je pro vydavatele levné. Nedivme se, že to děti neoslovuje. Jinak proti lidovým písničkám nic nemám. Jsou kusem našeho národního dědictví. Otázka je, jak jsou pro děti komerčně podané a zpracované. Ukázkou nevkusu se v poslední době stalo vydávání písniček, kde dítě nahradilo zpěváka, falešně kvílí a vydavatel to vydává za roztomilé. Dětským posluchačům se kazí vkus, umělecké cítění a hlavně hudební sluch.

„U nás se v posledních letech propaguje demokracie ve výchově. Co by se ale v dětské písničce vůbec nemělo objevovat?“
INKA:
Nedávno se v nabídce Levných CD objevila písnička „Jak šla bába na pivo“. Do dětské písničky by nemělo patřit téma alkoholu, kouření, sexu, či drog. Dětská písnička by měla být i něčím, co vychovává. Téma rodičů a prarodičů , motiv maminky, tatínka, babičky a dědy je pro děti nedotknutelným tabu pro jakékoliv zesměšňování. Jen dospělí může pochopit humornou nadsázku. Dítě na to nemá tolik zkušeností.

„Co písničky ve kterých se krade, loupí, vraždí? Děti to mají teď co chvíli na televizní obrazovce?“
INKA:
Jsem proti násilí v kultuře pro děti. A to i v té vizuální, televizní a nebo i poslechové. V mých písničkách je vždycky směřovaný děj ke zdárnému zakončení. Dokonce i v písničce Tři malé citrónky děj končí oproti tradicionálu kladně. Citrónky nebyly snědeny mořskou příšerou, ale: „do písku se schovaly, vyrostl z nich strom malý a pod ním si děti zpívaly…“

„Co je na dětské písničce nejdůležitější? Co z ní dělá hit?“
INKA:
Když je dětská písnička hitem, je vlastně oblíbenou hračkou. A s hračkou si dítě hraje. A s písničkou si dítě hraje tak, že na ní tančí a zpívá si ji. Důležitým faktorem úspěšnosti je jazyk, spisovná čeština, slovíčka a větné výrazové prostředky. Slova si děti ukládají do paměti, rozvíjí jejich fantazii a rozšiřují slovní zásobu. Veršování podmiňuje libozvučnost, kterou děti ve svých písničkách mají tak rády. Verš „rozhoupe“ takt a podmiňuje rytmus. A právě ten je pro dítě velmi důležitý. Je to proto, že dítě vnímá rytmus celým tělem. Pohopsává, pokrčuje se v kolenou a kývá trupem. Stane-li se to, je to známka toho, že jeho reakce na rytmus a melodii písničky podnítila jeho taneční představivost. Dítě pohyb a tanec baví a navíc, už naši prapředci věděli, pohyb souvisí s rozvojem myšlení. Kdo cvičí, snadněji se učí. A tanec je úžasná pohybová pomůcka. Proto s dětmi hopsejte už od malinka!

„Nedávno jsem slyšela písničky, které byly zhudebněny a upraveny z básní našich klasiků. Jaká je jejich úspěšnost?
INKA:
I já jsem tyhle písničky slyšela a myslím si, že výsledek je dost špatný. Hlavně, co se týká již zmíněné rytmizace a melodičnosti. Navíc, co se líbilo dětem před šedesáti lety, nemusí oslovovat naše současné děti. Dalším fíglem jak snadno prodávat něco pro děti, je „obšlehnout“ písničky z úspěšných pohádek, nebo pár narychlo složených hitů nechat nazpívat nějakým úspěšným hercem nebo zpěvačkou. Všimněte si, že takové slavné osobnosti udělali pro děti jedno a – už nikdy žádné další cédéčko pro děti. Možná proto, že po čase přestali být slavní a nebo hlavně proto, že naše děti hned dají najevo, co se jim líbí. A maminky si to mezi sebou řeknou. Pak klesá prodej a páni vydavatelé raději začnou zase vydávat zaručené tituly pro dospělé. Ono skládat písničky pro děti není zas tak jednoduché, ale hlavně v tom musí být hodně lásky, něhy a času… Ne představa, kolik na tom kdo vydělá.

„Inko, jak dlouho připravujete písničkové cédéčko pro děti?“
INKA: Někdy i rok, nebo dva. Je v tom kus preciznosti a poctivé přípravy, která začíná už samotným výběrem témat a následnými konzultacemi s pedagogy a odborníky přes dětskou psychologii. Mnoho času pohltí i studiové práce. Dohadujeme se, zkoušíme a mnohdy i experimentujeme s tóny a zvuky. Moji kluci, hudebníci Michal Pešout a Luboš Lauterbach aranžují a skládají pro naše nejslavnější zpěváky a skupiny. Ale s písničkami pro děti se mazlíme i několik měsíců. Někdy vznikne i několik verzí, které pečlivě rozebíráme a radíme se s dalšími odborníky. Dítě totiž slyší jinak než dospělí. Má obrovské množství sluchových buněk, které mu teprve v devátém až jedenáctém roce začínají odumírat. My dospěláci, jsme vlastně proti tříletým dětem jak tetřevi hlušci. Proto se u mých písniček speciálně upravují spodky a vršky hladin tónů, zdůrazňuje se zpívaná verze, srovnává se rytmus, pečlivě volí vokály atd. Je v tom celá čarodějná kuchyně a povídání na několik stránek. Kdo tuhle praxi nemá, vyrábí předusané, nebo „předimenzované“ písničky v domnění, že tohle se dětem bude určitě líbit. Nepomyslí, co na to citlivá dětská ouška a bezbranná dětská dušička.

„Inko, co říkáte na názor některých rodičů, že dítě nepotřebuje žádné dětské písničky, že už poslouchá „něco jiného“, tedy to, co poslouchají dospělí?“
INKA:
Dítě je jako pasivní kuřák. Je jasné, že slyší, co si pouští jeho rodiče. Ale každé dítě má právo na svoje pohádky, hračky i na svoje písničky. Rozvíjí ho a vychovává. Přináší mu nové jazykové, slovní a významové informace a poznatky. Rodiče jsou tu od toho, aby třídili a uváženě zhodnotili, co je pro jejich dítě vhodné a přínosné!

„Co byste poradila rodičům při výběru písniček pro jejich děti?“
INKA:
Aby své dítě pečlivě chránili od nekvalitních, leč velmi levných CD s mnohdy lákavým názvem, kterých je v poslední době mnoho. Rodiče je koupí, ale děti si je nepouští a neposlouchají. Nestaly se jejich hračkou, neoslovily je, nelíbí se jim. Jsou dětské poezii textově naprosto vzdálené a pro dítě špatně zvukově upravené. Týká se to hlavně super levných, padesátikorunových paskvilů CD, které, aby byly co nejlevnější, jsou v rychlosti natočeny v nějakém domácím studiu, na jedněch klávesách, s uměleckou hodnotou pražádnou.
Věřte tomu, že existují i takové hudební tituly, které si děti pouští stále, a to až do relativně vysokého věku a pořád v nich nachází novou inspiraci. Často se setkáváme s tím, že jak dítě stárne, tak ho v kvalitní dětské písničce oslovují neustále nové pasáže, které začíná chápat a vnímat až s přibývajícím věkem. A to se snažíme dát do vínku všem našim písničkám.

„Přeji vám Inko, ať i vaše nová deska, která má vyjít příští měsíc, přinese radost všem velkým i malým posluchačům. Děkuji za rozhovor.“

Pokud fandíte dětské písničce, pošlete Ince Rybářové hlas do Českého slavíka za vás a vaše dítě. Udělejte to přes mobilní telefon sms zprávou:
SLAVICE 16 RYBAROVA INKA
a pošlete na tel: 900 06 06

Pokud budete mít alespoň trošilinku štěstíčka, můžete vyhrát pro svoji rodinu zájezd do Karibiku, nebo osobní automobil(ten se hodí vždycky).
Všechny odeslané hlasy jsou totiž slosovatelné. Nebojte se, nezrujnuje vás to, SMS stojí pouze 6 Kč.

Více informací o Ince Rybářové a jejích aktivitách najdete na www.inkarybarova.cz.

Napsal/a: anonymní