Režisér Ďurovčík: I dnes se může pro lásku umírat

Muzikál Osmý světadíl s hity skupiny Elán, který uvádí pražské Divadlo Kalich, sbírá samé superlativy a mnozí o něm hovoří jako o muzikálové události roku. „Za kulisy“ energické show nás zavede její režisér a choreograf Ján Ďurovčík, světově uznávaná kapacita na hudební divadlo.

Jak vlastně vznikl nápad na muzikál s písničkami československé legendy Elán?

Ten jsem nosil v hlavě delší dobu, od chvíle, kdy jsem se ve světě poprvé seznámil s pojmem „hit musical“ a viděl jsem po mém soudu úžasné představení Saturday Night Fever, které v divadelní podobě není ani zdaleka tak lehkou, nezávaznou disco podívanou jako ve filmu, ale vypráví krásný příběh. V ten moment mi rovnou hlavou blýskl Elán. Protože takový typ muzikálu potřebuje písně, které mají hloubku, výpověď v textech a navíc jsou zpěvné. Největší problém bylo přesvědčit samotné členy kapely, aby uvěřili. Viděli totiž krátce před tím v zahraničí Mamma Mia! a od toho momentu měli v hlavách zakódováno, že takhle si své písničky pokazit nechtějí. V tom jsem s nimi souhlasil. Nejdřív nám tedy museli uvěřit, že náš muzikál bude jiný. To už jsme se o elánovském projektu bavili společně s ředitelem Divadla Kalich Michalem Kocourkem.

Jak jste spokojený s hereckým obsazením?

Slova „nadmíru spokojený“ asi přesně vystihují moje pocity. Tolik soustředěného mladého talentu na scéně jsem zažil naposledy na West Side Story, kterou jsem nastudoval před několika lety na Slovensku. Skutečně mám moc dobrý pocit z nadání, profesionality a obrovského pokroku, které u našich herců pozoruju.

Na co ještě se můžou diváci těšit?

Naší snahou od začátku bylo, aby se divák v první půlce představení bavil, smál a v té druhé emocionálně fandil našim hrdinům a šel s příběhem až do konce. Chtěli jsme na jeviště  přivést velké téma, ale ne v historickém provedení. Co podle mého názoru chybí současným muzikálům, jsou tak silné motivy jako žít pro lásku, zemřít pro ni. Lidé si možná myslí, že do dnešního povrchního světa už nic takového ani nepatří, ovšem i v současnosti – když se sejde shoda lidských náhod – můžou někteří pro lásku klidně i zemřít, tak jako umírali třeba v době Říma.