Jak se stát vášnivým čtenářem? Milujete knihy a chcete, aby se i vaše děti staly vášnivými čtenáři? Pak je právě tato sbírka her a aktivit právě pro vás. Kniha Hany Havlínové, kterou v knihkupectví najdete podle názvu – Chci číst jako táta s mámou – Jak se stát čtenářem. Knížka pomůže obohatit vaše děti o slovní zásobu, procvičíte také znalost písmen a zároveň můžete děti naučit lépe naslouchat, rozvinout u nich fantazii, a třeba vaše děti jednou i nějakou zajímavou knihu napíšou. A to je to, co bych každému přála. Abychom byli obklopeni samými „zajímavými“ knihami a knihy nás dělaly moudřejší tak, jako naše životní zkušenosti. Knihu vydala Grada.
Umění číst přináší řadu dovedností a osvojení si čtenářských návyků. Dítě čeká dlouhá cesta, jež přináší i díky trpělivosti sklizené ovoce. Dítě samotné jistě potěší, když se naučí číst i textu porozumět. A když jej rodič či učitel pochválí, bude dychtit po další a další knize.
Čtení a čtenářství
Důležité není pouze hlasité čtení, ale i tiché čtení s porozuměním textu. Čtenářství je vztah ke čtení, který si buduje dítě už jako batole, když si hraje s obrázkovými knížkami. Vztah ke čtení si buduje i předčítáním, nebo vyprávěním pohádky. Pohádky jsou pro děti velice důležité, protože rozvíjí fantazii a paměť dětí. Ve spojitosti s kresbou, zpěvem, hrou a pohybem se buduje jejich zkušenost se čteným textem.
Nejdříve dítěti předčítáme my (rodiče, prarodiče), pak zvládá techniku čtení a čtenému textu rozumí, a nakonec se stává samostatným čtenářem.
Tato kniha je jakoby „kuchařka“ nápadů, z níž si můžete vybírat podle vaší vlastní volby. Nabízené činnosti, hry i aktivity můžete hrát s dítětem jak doma, tak i cestou autem, či v čekárně u lékaře. Jak se říká, fantazii se meze nekladou.
Každý jistě zná hru „slovní kopaná“. Můžete ji hrát kdykoliv a kdekoliv. Úkolem dítěte je odlišení poslední slyšené hlásky (slabiky) a vytvoření vlastního slova. První hráč řekne první slovo a spoluhráč odhalí poslední hlásku slova a vymyslí svoje slovo, které touto hláskou začíná. Například slon – nos – sobota atd. Hra trvá tak dlouho, dokud některý z hráčů už nedokáže vymyslet nové slovo.
Při těchto různých úkolech se děti učí rozvíjet svoji slovní zásobu, učí se porozumět čtenému textu, rozvíjí pohotovost, jazykový cit, paměť, schopnost tvořit věty a vystihnout podstatné okamžiky toho, co pozoruje, upevňuje si techniku psaní, podporují fantazii…
Často se říká, že každý člověk si pamatuje: 10 procent z toho, co čte, 20 procent z toho, co slyší, 30 procent z toho, co vidí, 50 procent z toho, co vidí a slyší, 70 procent z toho, co řekne a 90 procent z toho, co dělá.
Své dítě bychom měli podporovat v naslouchání vyprávěnému a čtenému textu a aby se naučilo na něj reagovat vlastním vyprávěním či otázkami. Pakliže si budeme s dítětem povídat, podpoříme u něj zároveň rozvoj vizualizace. To je vytváření vlastních představ, kdy si v mysli „kreslíme“ obraz o slyšeném nebo čteném příběhu. Vizualizace je zábavná, motivuje dítě k vlastnímu naslouchání a dítě tak zapojuje a rozvíjí svoji fantazii.
Velice důležitá je pro předškolní děti pohádka stejně jako hra. Dítěti je blízká časová neurčitost (Bylo, nebylo…), záhadná místa (Za devatero řekami…), oživování věcí, polidšťování zvířat i fantastika. Dítě díky jednotlivým postavám vše zažívá s nimi (silné emoce) lásku, nenávist, strach apod. Každé malé dítě ví, že dobro v pohádce zvítězí nad zlem.
Podstatné také je, že dítě neočekává odpovědi na reálné situace, přijímá samotnou pohádku jako skutečnost, vstupuje do ní a přenáší se do fantazijního světa.
Zapomínat by rodiče neměli ani na pravidelné čtení pohádek a příběhů před spaním, prohlížením knížek i vyprávění si o obrázcích a vlastně i o tom, co jste s dětmi společně přečetli. Takové pravidelné předčítání učí děti naslouchat, rozvíjíte jejich řeč, pasivní slovní zásobu, myšlení s podporou kreativity a trávíte společný čas pospolu.
Dítě si také může vést čtenářský deník, kde si bude zapisovat nebo kreslit o všech přečtených knihách. Takto si i ve škole děti vedou své čtenářské deníky, díky nimž je rozvíjeno nejen čtenářství dítěte, ale i jeho kreativita.
Dalším skvělým tipem autorky je vést si zážitkový deník. Dítěti můžete s deníkem pomoci. Dítě se procvičí v technice psaní. K deníku se může pak po letech vracet a připomenout si, co s vámi prožilo. Zápisy můžete doplňovat nejen o ilustrace, ale můžete si rovněž nalepit jízdenky z výletů, vstupenky či nejrůznější obrázky. Takové vedení zážitkového deníku je vhodné především o prázdninách, kdy dítě nenutíme do učení, ale zároveň jsme rádi, že se věnuje něčemu smysluplnému.
Dobrým nápadem je přivést dítě k tomu, aby si sepsalo vlastní dílo, vlastní knihu, ke které může i samo namalovat ilustrace. Fantazii se meze nekladou.
Sama mám malou holčičku a snažím se s ní číst pohádky a příběhy tak, jak jen to jde. O přečtených knihách jí pak i vyprávím. Poctivě prohlížíme ilustrace a krásně a především smysluplně tak trávíme společný čas, který je vlastně v životě darem. Každý rodič má významné a důležité poslání, a to předat dětem to nejlepší z nich, „provést“ ho jeho dětstvím, aby měly děti na nás rodiče ty nejpohádkovější vzpomínky a mohly jednou říci, že jsou nám vděční za čas, jež jsme jim se samozřejmostí věnovali, a byly na nás řádně hrdí. Být mámou a tátou je to nejúžasnější poslání. A přivést děti k lásce ke knihám mi přijde v tomto uspěchaném světě jako NUTNOST, ne-li povinnost. Děti čtěte, abychom i my rodiče mohli říci, ano, mělo to SMYSL. Jsme na vás, děti, pyšní.
Chci číst jako táta s mámou
Autorka: Hana Havlíková
Počet stran: 160
Pro rodiče.
Vydalo nakladatelství Grada v dubnu 2019.
Knihu si můžete objednat na www.grada.cz.
Napsal/a: Jitka Ježková
