Leon je ženatý se Sonjou. Prý šťastně. Jane žije v manželství s Petem. Prý šťastně. Jednoho večera se Leon seznámí s Jane, odejdou do laciného hotelu a vyspí se spolu. Téhož večera se Sonja seznámí s Petem, odejdou do laciného hotelu a moc nechybí, aby se spolu vyspali také…
Na počátku je tedy dvojí cizoložství, dokonané a nedokonané, mající své důsledky: jedno manželství posílí, druhé oslabí k rozpadu. Určuje se tak téma hry: úskalí či problémy partnerských vztahů, krize středního věku, zrada důvěry, láska a nevěra.
Vlastní děj se však ubírá na první pohled jinými cestami. Ale jen na první pohled. Psychoterapeutka Valerie má za manžela Johna a pocit, že se od sebe vzdalují. Jako pacientka k ní chodí Sarah. Kdysi opustila snoubence Neila – zčistajasna, těsně před svatbou, bez vysvětlení se vytratila z jeho života. Po letech Neil tuto svou životní lásku znovu potká, ale Sarah se tváří, že ho nezná. Jednoho rána Leon najde na mořské pláži Neilovy boty. Utopil se snad? Jednou v noci se Valerii na odlehlé silnici porouchá automobil. Marně se pokouší dovolat manželovi: není snad John o půlnoci doma, a pokud opravdu není, kde vlastně je?
Vystresované Valerii zastaví s autem Nick, soused Jane a Peta. Valerie ho poprosí o svezení, nastoupí k němu do auta, domů se však nedostane. Už nikdy. Zmizela. Byla snad zavražděna? A pokud ano, tak proč? Leon, který je detektivem u kriminálky, hledá vysvětlení a viníka… Hra osciluje mezi psychologickým dramatem a kriminálním příběhem. To prvé komplikuje záměrná nejasnost motivací, to druhé záměrná tajemnost okolností. Divák je tak udržován v gradovaném napětí, které mu až do konce nedovolí vydechnout.
Andrew Bovell, jeden z nejúspěšnějších australských dramatiků současnosti, důmyslnou kompozicí na způsob propletence či složitého labyrintu milostných poměrů, emocí, lží a tajností postupně skládá jen zdánlivě nesouvisející výseky ze života devíti postav v ucelenou mozaiku s docela neočekávaným vyústěním, ve strhující příběh jdoucí až na dřeň vztahů mezi pohlavími.
Sám o své hře řekl: „Myslím, že vypovídá cosi o jisté člověčí nedokonalosti, o mravní vadě či morální slabosti, chcete-li, slabosti, k níž jsme všichni náchylní jednoduše proto, že jsme lidské bytosti. Právě o tragických důsledcích takových slabostí je tento příběh.“ A dodal: „Zajímá mě podstata lidských vztahů, a také problémy, které lidské vztahy přinášejí, protože dvě různé individuality si nikdy nebudou opravdu a beze zbytku rozumět. Jsou chvíle, kdy můžeme toho druhého zahlédnout, ale většinou jsme si vzdáleni jako dva ostrovy.“
Po premiéře v Sydney (1996) si hra našla cestu k divákům po celém světě: od Aucklandu přes Londýn a New York po Paříž, Hamburg, Amsterodam, etc. Dočkala se též úspěšného filmového zpracování pod názvem Lantana (2001).
Režie: Stanislav Moša
Scéna: Jaroslav Milfajt
Kostýmy: Andrea Kučerová
Hrají: Petr Štěpán (Leon), Viktor Skála (Pete), Pavla Vitázková (Sonja), Markéta Sedláčková (Jane), Lenka Janíková (Valerie), Martin Havelka (John), Eva Ventrubová (Sarah), Robert Jícha (Neil) a Tomáš Sagher (Nick).
Premiéra: 22. října 2011 na Činoherní scéně MdB.
Napsal/a: Tisková zpráva
