PROČ muži jednají s hodnými holkami jako s inventářem a vůbec si jich neváží?
PROČ ti nejlepší muži zobou z ruky potvorám?
autorka: Sherry Argovová
JE TO VŽDYCKY STEJNÉ!
Ona pro něj dělá první poslední, vaří večeři o třech chodech, nic si neplánuje, dokud jí nezavolá, ve všem ho chápe…
A ON SI PŘESTO NAJDE JINOU – potvoru, která ho komanduje, stará se jen o sebe, nic neumí a navíc není ani moc hezká! V knize najdete odpověď na otázku, která trápí už celé generace žen:
PROČ muži jednají s hodnými holkami jako s inventářem a vůbec si jich neváží?
PROČ ti nejlepší muži zobou z ruky potvorám?
Vtipný a čtivý rádce, který bez servítků popisuje typické párové chování a ukazuje ženám, jak si s úsměvem, bez výčitek a nářků omotají kolem prstu muže svých snů a on udělá, co jim na očích vidí…
● Chovejte se, jako byste byla výhra v loterii, a muž rád uvěří.
● Největší rozdíl mezi hodnou holkou a potvorou je strach. Potvora dává muži najevo, že se života bez něj nebojí.
A pro Vaši představu ještě přidávám ukázku:
Někdy muž schválně nevolá, aby si vyzkoušel, jak žena zareaguje.
Muži totiž mají ve své druhé podstatě vepsáno, že si musejí otestovat vody, do nichž hodlají vstoupit. Podobně se chovají i děti, a neopomíjejme ani zvířata. Jistota je jistota.
Vydá-li se muž na ústup, nemusí to ještě znamenat, že vztah končí, ale třeba si jen potřebuje něco promyslet, potřebuje získat jakous takous jistotu. Na rovinu to samozřejmě neřekne. Jak by vypadal muž, kdyby partnerce mezi řečí oznámil „Lásko, potřeboval bych se ujistit o pevnosti našeho vztahu“? Raději se stáhne a bude sledovat, jak se zachováte. Pokud žena začne jednat emocionálně, muž získá pocit, že má situaci pod kontrolou. Ovšem bude-li žena jednat přecitlivěle poměrně často, pak pro něj přestává být onou zmiňovanou výzvou. Opak nastane, nebude-li muž vždy přesně vědět, jak se žena zachová.
Odstup mu kromě jiného dodá i víc kyslíku, protože ho ovane svoboda a s ní volnost pohybu. Jakmile se tedy stane, že o muži neslyšíte déle než obvykle, tvařte se, že o nic nejde. On totiž záhy znejistí, protože nebude vědět, jestli vám chybí nebo co se vlastně děje. Každopádně nebude mít dojem, že jste k němu přilepená vteřinovým lepidlem, a tím ochotněji se vrátí sám.
Zkuste se proto vyhýbat otázkám či spíše výtkám: „Proč jsi nezavolal?“ nebo „Proč ses celý týden neozval?“ Budete-li jednat, jako byste si toho ani nevšimla (čas přece utíká strašně rychle, když se výborně bavíte), přijde. Proč? Protože nemá pocit, že by to byla jeho povinnost.
V jednom časopisu jsem se nedávno dočetla jednu strašlivou radu. Radí čtenářkám, aby partnerovi podstrkovaly nečekané vzkazy na nejrůznější místa od batohu po ledničku, aby mu napsaly básničku a zasunuly ji za stěrač. Polibek smrti vašemu vztahu je na dosah. Okamžik, počkejte, ještě následovala rada, aby žena došla pro pizzu a v nečekané a pochopitelně předem neohlášené chvíli mu ji přinesla domů jako dárek na zavolanou. Tak, sečteno a podtrženo – a partner má dojem, že se spustil s profesionálním detektivem v ženském přestrojení.
(…)
Pokud se žena nevzdá snadno a nepůsobí poddajným, povolným dojmem, pak má muž velkou motivaci, aby o ni usiloval.
Další příklad je „přírodní akce“ s kamarády. Na týden se vydají do přírody s určitým cílem, spí pod širákem ve spacáku, nechávají se oštipovat komáry, jedí to, čeho by se za normálních okolností asi ani nedotkli. A proč? Protože mají cíl a udělají, co mohou, aby ho dosáhli. Je-li cílem hora, po jejím dobytí se muž stává znovuzrozeným pánem tvorstva.
Pokročme v úvahách ještě dál. Kdybychom naložili muže do auta a dovezli ho na vysněnou horu, bude mu to jedno, výhled nevýhled. Takhle to nechce. Potřebuje a chce usilovat a dobývat a snažit se. Totéž platí o jeho vztahu k ženám. Naloží-li ho žena do auta a doveze-li si ho k sobě domů, potom muž nemá, oč by usiloval, a pochopitelně ztrácí zájem. Musí-li však nejdřív na auto vydělat, aby mohl obdivovanou ženu odvézt domů, pak je to lov nad lovy a on udělá všechno na světě, aby „oběť dostal“.
Možná vás napadá, že první fázi vztahu pojímám poněkud krvelačně, ovšem berte to jen jako nadsázku. Mým cílem je přesvědčit vás, abyste muži dopřála radost z lovu a následně z úlovku, protože právě tak vám může dokázat, že je opravdový muž. On to navíc nedokazuje jen vám, ale i sám sobě. Takže nechvátejte a nechte se lovit, užívejte si to.
(…)
V předchozí kapitole jsme si řekly, proč má moc na muže tak silný vliv, podobně jako ženou smýká romantika. Nyní se na toto téma zaměříme podstatně důkladněji.
Chcete-li motivovat muže k dávání, musí se při něm cítit dobře. Touží po ocenění a úctě. Mužské ego se vmžiku stane příčinou války, i to dokáže. Ego buduje nadnárodní společnosti. Ego žene muže do posilovny, kde si ochotně lehá pod stokilovou činku. Ego je příčinou krádeží, žebrání a půjčování. A ego je i příčinou lásky.
Vysvětlení by vám mohlo připadat samozřejmé, ale ono je to s ním trošku složitější: Muž si totiž potřebuje připadat mužně. Proto se odmítá ptát kolemjdoucích na cestu, ačkoli je úplně ztracený. Budete-li mu tvrdit, že z dálnice měl sjet před půl hodinou, stejně vás neuslyší, takže se ani nenamáhejte. Tak jako tak dupne na plyn a bude se řídit vlastním instinktem. Muži se přece neztrácejí, oni jen:
Muži se neztrácejí, opakuji znovu. Co na tom, že jsou padesát kilometrů od původního cíle? Neztratili se.
Chcete-li, aby zatočil doprava, zkuste nadhodit: „Podle mě by to mohla být odbočka vlevo.“ Muž nikdy neustoupí ze stanoviska, že má dokonalejší prostorovou orientaci než žena. Pro navigační schopnosti samozřejmě platí totéž. A v dvojnásobné míře. Opět se dostáváme k jeho egu. To se prostě nemýlí.
Chcete znát dvě slova, která každého muže pohladí až v jádru duše? „Máš pravdu.“ Stejně ho nikdy nepřesvědčíte o opaku, tak se nevysilujte zbytečným zkoušením.
Dovolte mu, aby měl pravdu. Umožněte mu to. Buďte mazaná jako ta liška podšitá. Právě tímto postupem totiž dospějete do stavu, kdy si on bude myslet, že má všechno pod kontrolou, ale vy i nadále budete strojvůdce. Musíte mu dobíjet baterky, pak má bytelný základ, který ho zásobuje obrovskou energií. A nejlepší na tom je, že on si to ani neuvědomuje.
Napsal/a: redakce (Petra)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
Taky jsem tak dopadla – vařila jsem, prala, uklízela…a manžel si našel jinou a k tomu ještě často pije s kamarády… Odteď budu mrcha. A vy, holky, buďte taky potvory, nejsme uklizečky. K
Ahoj, tuto knížku právě čtu a musim se přiznat, docela mě chytla. Spoustu věcí je pravda – netvrdim, že se všim souhlasim, ale pro pobavení je to dobrá kniha. Často si řikam, jo tak to je, ale i tak to bych neudělala, prostě jsem něco mezi potvorou a hodnou holkou. Mám ráda jiný žánr, ale i tak tuto knihu bych klidně doporučila.
Knížka je dobrá, stojí za to si ji přečíst.A Hančo, nečetlas Matku Murphyovou? 🙂 Tam je rada, že když vás opustí muž kvůli jiné, nejlepší pomsta je jí ho nechat… něco na tom je. :-))
Mám jednoho kolegu, a ten si vždy za přítelkyni vybere takovou tu typickou modelku. Štíhlá, vysoká, dlouhé vlasy, trochu extravagantní oblečení, dlouhé nehty…
Ale nikdy u nich nenašel to co hledá. Tyhle „modelky“ často nechtějí děti (ze sobeckých důvodů) a partner je u nich taky až místě daleko za jejich parádou a pohodlím. A tak kolega střídá holky, a hledá co u nich nikdy nemůže najít, ale nemůže si pomoct, prostě to má tak nastavené. Zamiluje se vždycky do potvory.
..a někteří jsou ještě ve 40jako 20l.kluci:o)jenže,často je to právě fajn!
Jeden kamarád mi říkal,že ideální žena je-hezká akurát,postavu taky akurát,čertice,co dokáže i dupnou,ale zachová si i své ženství!Ale už mi neřekl,kde sehnat takovýho chlapa:o)
Ale já ho vlastně mám:o)..
vše je ralativní – skoro bych řekla tentýž muž ve 20ti je jiný a touží po něčem jiném než v 35ti…pak tu údajnou „puťku“ možná ocení …
Knížku jsem četla a je naprosto dokonalá…Všem vřele doporučuji!! Nejenomže jsem se dva roky babrala ve vztahu jako hodná holka s někým kdo si mě nevážil, ale i moje sebevědomí bylo na nule. Tahle knížka mi otevřela oči a jsem teď ůplně jiná.
Nejlepší je, když si tu potvoru pak vezmou a trpí, ale patří jim to, když si nevážili toho co měli doma.
No horší varianta je, když máte doma chlapa, který je děsně hodný, vše udělá, se vším pomůže, naopak, chce, abyste mu dala úkoly, tvrdí, že Vás miluje, že by Vám snesl modré z nebe, ale že to neumí projevit, že ho to nikdo nenaučil, že neumí kupovat dárky a v posteli se vznáší v oblacích a předstvavách, kecá o tom, co by kdyby, a leží na zádech a chce být dobýván…tak to je pak nážez…po 20 letech manželství má nový vztah a je mu 50…
Každý muž je jiný některý potvory vyhledává jiný má radši půťky.
je to pravda, že muži milují potvory, jsou pro ně tajemstvím, musí je dobývat, i za cenu toho, že si natlučou nos.
Občas mám pocit, že každá z nás umí být tak trochu obojí :o) Puťka i potvora :o) Nebo ne? Dle příležitosti…my ženské jsme přeci rafinované a někdy víme, jak na ně nebo se mýlím? Ale kniha může to být fakt zajímavá
Tedy:)…já se nechci „chlapů“ zastávat, ale nemyslím, že je to pravda.. To je jakoby někdo o „nás“:) říkal, že jsme u chlapů na prachy:)
Jako málokterý:) muž chce mít domácí puťku, tak málokterá:) žena chce mít doma bačkoru:)
Moc hezký úryvek a určitě pravdivý. Dost věcí jsem také pochopila po přečtení knížky Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Je to poučné, ale stejně si myslím, že kdo chce zvládat manželství, musí dokonale ovládat umění diplomacie na nejvyšší úrovni.
Já si myslím, že každý muž potřebuje ženu dobývat. A když mají doma ženu hodnou, která mu uvaří, udělá pro něj první poslední, tak je to pro mě prostě stereotyp, a myslejí si že jí mají jistou, tak si pak najdou někoho, koho můžou dobývat. To jsou prostě chlapi. Jejich myšlení nikdy nepochopíme.
Mobile Sliding Menu