„Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali. Maminka už byla v kuchyni a vařila snídani. Tatínek už také nespal. Ležel ještě v posteli a hezky si hověl. Brouček pak přelezl ze své postýlky na maminčinu…“ Přesně takto začínají „staří“ Karafiátovi Broučci, ale nenechte se mýlit, jsou jen v novém „ilustračním kabátku“.
Nakladatelství JOTA vydalo knihu Jana Karafiáta Broučci, kterou místo patrně nejznámějšího ilustrátora Jiřího Trnky „novodobě“ ilustroval Aleš Čuma. Kniha je obohaceno o deset 3D obrázků s přiloženými brýlemi.
Kniha je opravdu českou klasikou, která by neměla chybět v dětských knihovnách. Evangelický farář, publicista a spisovatel Jan Karafiát Broučky poprvé vydal v roce 1876 anonymně a na vlastní náklady. Kniha tehdejší společnost však nezaujala. Teprve po nějakém čase, kdy ji objevili odborníci a nazvali autora českým Andersenem, byl o knihu zájem. Až 10. vydání z roku 1912 vyšlo pod Karafiátovým jménem.
Příběh vás zavede do světa svatojánských broučků, kteří mluví a chovají se stejně jako lidé. Proto i Brouček je stejně jako lidské dítě velmi neposedný a zlobivý. A naopak maminka, tatínek, kmotříček, kmotřička, moudrá Janinka a další broučci bdí nad tím, aby ze zlobivého Broučka jednou vyrostl moudrý svatojánek. Brouček s tatínkem a maminkou bydlí v chaloupce pod jalovcem, kde jejich den začíná západem sluníčka. Jakmile se nasnídají, vezmou své lucerny a letí lidem svítit na cestu. Protože Brouček je ještě malý a neumí dobře létat, prožívá různá dobrodružství se svou kamarádkou Beruškou, která bydlí pod dubem. Příběh vás provází životem broučků v různých ročních obdobích, kdy se děti setkají i s úmrtím a jejím citlivým vysvětlením.
Z malého Broučka postupně vyrůstá velký Brouček, který se ožení s Beruškou a rázem se z Broučka stane postava tatínka.
„I já – když je nás teď tak málo! Jindy svítil kmotříček a tatínek, a teď jsem jen já. To nebudou lidé vidět.“
„Ale, Broučku, jaké si ty děláš starosti! Jen ty sám pěkně sviť a o lidi se nestarej. Copak si tě oni objednali? Ne, Pán Bůh si tě objednal, a kdyby chtěl, dovedl by si vás rozmnožit v tisíce tisíců.“
A Brouček letěl a svítil a svítil, celou noc pěkně svítil. A když letěl ráno domů, a když už byl za potokem, a už ve stráni u samého jalovce, tu slyší: „Tatínku, tatínku!“ a takový roztomilý malounký brouček batolil se mu naproti. „Tatínku, tatínku, copak mne neznáte? Vždyť já jsem váš Broučínek a už na vás čekám…“
Karafiátovy Broučky jsme mohli slýchávat jako rozhlasovou pohádku, shlédnout jako večerníček, který později také prošel menšími úpravami. Jedno „broučí dítko“ bylo na kolečkovém křesle a ostatní malí broučci se k němu velmi pěkně chovali a vždy na něho brali ohled. Tato večerníčková obměna se mi moc líbila, protože malé děti si z ní mohly vzít vzor ohleduplného chování a pomoci postiženým dětem-lidem.
Nastala tedy i doba, aby knižní podoba Broučků dostala svůj novodobý vzhled, o který se postaral ilustrátor Aleš Čuma.
Na „staronové“ Broučky jsem se těšila a předpokládala, že to nebude jen tak „roztomilý Brouček s lucerničkou“, čekala jsem nějaké to malé „ale“.
Prvním pohledem mi přišlo docela vtipné, že Brouček s kšiltovkou má místo lucerny baterku a že ilustrace jsou v komiksovém stylu, kde si postavičky mezi sebou povídají bublinami. Proč ne?! Nová doba si žádá nové ilustrace. Docela mě i zaujalo červené zvýraznění v textu, které je vlastně upozorněním čtenáře, že onen červený text je slovní doprovod k ilustraci. I Pán Bůh jako rozevlátě-ušaté vševědoucí třetí oko, pozdravy typu „Těpéro“, „Zdravím Padre“, „Zdarec“, „Brej večír“, „Čest“, „Těpic“ a připomínky typu: „To je drsný“, “Je tuhá“, „To je úlet!“… jsou vážně v porovnání s tím, co mě čekalo, ještě slabý odvar.
Za to druhý podrobnější pohled, který mi sklouzl na ilustrace a text v bublinách, byl pro mě doslova šok. Aleš Čuma chtěl svými kresbami přiblížit zastarale mluvící broučky dnešním dětem. Myšlenkou nových krovek pro Broučky byl i silný náboženský podtext knihy a její smutný konec. Proto prý není od věci dílo odlehčit rozvernějším výtvarným doprovodem.
To, že moudrá Janinka je vyobrazena jako těžká alkoholická babka s cigaretou v ústech a se skoro všudy přítomnou sklenkou v ruce, mi nepřijde jako „rozvernější doprovod“. Děti z pohádek a příběhů čerpají morální lidské hodnoty. Co by si tak děti mohly odnést za zkušenost z těchto ilustrací?! Měla jsem za to, že v tomto duchu děti „společnost“ vychovávat nechce a k takovému chování zaujímá distanční postoj.
Z mého pohledu jsou v knize dva světy… klasičtí láskyplní Broučci s naprosto odlišným vulgárním světem ilustrací. Se svými dětmi jsem vždy rozebírala kresby v knihách. V tomto případě si nedovedu představit, že čtu o světě laskavých Broučků a na obrázku na mě kouká neoholený opilý brouček nebo opilá moudrá Janinka, ležící v posteli s lahvinkou a pod ní je silně znečištěný nočník.
…“Tatínek a maminka se odstěhovali na dvůr do světničky a Beruška začala hospodařit. Hezky se jim vedlo a měli se rádi….“ Z obrázku na mě kouká rozzuřená beruščí fúrie s vařečkou v ruce a bublinou u úst: „Co tady dělají ty špinavé trencle?“
…“Ano, Broučku“ přisvědčoval kmotříček. „Ale ta sova!“ „Ó, však hajný ji zastřelil. Pane, tohos měla vidět, Beruško! Měl takový velikánský roh, hú, hú, hú…“ Bublina u úst Broučka říká: „Měl dva ocasy a blil vodu!“
Nevím, jak bych dětem vysvětlila, že obrázek nepatří k textu, který jsem právě přečetla.
Posouzení o slušivosti nového kabátku nechám na vás. Sama za sebe však musím říct, že tyhle nové ilustrační krovky Broučků se mi nelíbí. Učím své děti tomu, že mezi sebou mají mluvit a jednat s úctou a láskou, že alkohol a cigarety nejsou dobrým rádcem a s vulgaritou a povýšeností toho člověk v životě mnoho nedokáže. Snad jen to, že otráví sám sebe a celé svoje blízké okolí.
Ale zároveň jedním dechem musím souhlasit s tím, že sice „…nové krovky přicházejí v podobě originálních a možná i provokativních ilustrací výtvarníka Aleše Čumy…“ jen s tím rozdílem, že já bych vynechala to slovo „možná“!!!
Vydalo: nakladatelství JOTA
Autor: Jan Karafiát
Ilustrace: Aleš Čuma
ISBN: 978-80-7217-935-0
Formát: A5
Vazba: pevná
Provedení: celobarevné
Edice: Dětská beletrie
Počet stran: 156
Knihu Broučci si můžete koupit například zde.
Vydává své knihy v sedmi edičních řadách – Beletrie, Sherlock Holmes, Javořice, Cestopisy, Populárně naučná literatura, Military a literatura faktu a Turistické průvodce.
V nabídce najdete i kvalitní knihy pro děti a mládež.