Než odejdu navždy…
Marii-Laure Picat je 36 let a je matkou 4 dětí. Nejstarší Julii je 11 let, nejmladší Margot pouhé 2 roky. Její život nikdy nebyl pohádka. Matka od ní a jejích sourozenců odešla v době, kdy sama Marie-Laure byla novorozeně, v pubertě ji zneužíval otec a manželství se jí nyní pomalu hroutilo… Jako by toho nebylo málo, od lékařů se dozvídá krutou pravdu. Trpí ojedinělým a velmi agresivním typem rakoviny a zbývají jí asi 2 měsíce života…
Předchozí řádky nejsou bohužel zestručnělým obsahem knihy spisovatele oplývajícího přespříliš bujnou fantazií. Tento příběh napsal sám život. Jedná se o autentický a velmi emotivní příběh ženy, která se rozhodne, že navzdory osudu a úřadům se postará o své čtyři děti, zajistí je a najde jim náhradní rodinu, která je bude společně vychovávat až do jejich plnoletosti.
Křest knihy s mrazivě výstižným názvem „Než odejdu navždy…“ se uskutečnil 9. 2. 2011 v Paláci knih Luxor. Hlavním hostem křtu byl MUDr. Jan Cimický, který knihu z francouzského originálu přeložil. „Knížka je pro mě symbolem boje člověka, který to nevzdal a jde dál. Do náhradní rodiny lze ve Francii umístit tři děti. Jenže ona měla čtyři! A přes to nejel vlak, řekli jí, že to nejde… Sledujete neuvěřitelný boj. Ona bojovala za to, aby tady byla dýl. A aby měla jistotu, že až tady nebude,aby její děti byly zajištěné.“
Dalšími hosty z řad odborníků byli prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, ex-prezident Ligy proti rakovině, a MUDr. Miroslava Skovajsová, PhD., primářka pražského Mamma Centra v Praze. Ta se v rozhovoru přiznala, že se knihou doslova probrečela a opětovně se při svých slovech znatelně bránila dojetí. Zároveň uvedla hrozivé číslo 6000 žen, které ročně onemocní rakovinou prsu a apelovala na prevenci. „V knize typ zhoubného onemocnění, který když udeří, je jako smršť. U rakovin prsu je ta návratnost do života a vyléčitelnost nesrovnatelně příznivější. A včasný záchyt je nejlepší léčba! Žena velmi pravděpodobně nepřijde o prs, ani neproběhne obávaná chemoterapie. Podstatné je potlačit strach a přijít včas!“
V duchu prevence se vyjadřoval rovněž prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, zakladatel Ligy proti rakovině. U všech nádorů prý platí: „Přijít včas znamená mít šanci.“ I když připustil, že právě rakovina žlučových cest, kterou onemocněla Marie-Laure Picat, je špatně rozpoznatelná. Fascinovalo ho však, jak „prostá žena se porvala se životem a urputnost, se kterou se snažila zabezpečit své děti, pomohla i jí samotné co do snášení terapie i v boji o každý prožitý den navíc.“
Myšlence prof. Dienstbiera, který tvrdil, že „kniha má být apelem na zdravé a není vhodnou četbou pro nemocné s maligní chorobou“, odpovědná redaktorka nakladatelství Fragment, Romana Homonická oponovala s tím, že „kniha je pro každého. Pro muže, pro ženy, pro zdravé i pro nemocné. Ne každý dopadne tak, jako v knížce. Jde o ten boj, jak se s tím poprala. Jak dokázala prožít svůj poslední rok, jak s dětmi oslavila své poslední Vánoce, jak dokázala najít humor v běžných denních situacích… Ona se povznesla nad bolest a úskalí a vybojovala to.“
K tématu zhoubného onemocnění přišli říci pár slov i ti, kteří se s ním sami ve svém životě osobně setkali. „Lékaři mi dávali rok a půl života. To bylo v roce 1988. Ale já věděla, že chci dál žít a dál zpívat,“ říká zpěvačka Eva Pilarová a potvrzuje, jak důležitá je pro nemocné motivace, odhodlání a podpora blízkých.
O velmi čerstvé zkušenosti s rakovinou varlat pohovořil i badmintonista Petr Koukal. Byla mu diagnostikována v září 2010, a to v jeho necelých 25 letech. Dnes je po 4 měsících léčby zpátky v životě a navíc po pouhém měsíci tréninků svádí úspěšné boje opět se soupeři s raketou v ruce. Protože je sám důkazem toho, že zhoubné onemocnění se netýká jen lidí po 50. roce, ale i velmi mladých lidí, propagoval stejně jako jeho předřečníci zdravý životní styl, samovyšetření, preventivní a včasné návštěvy u lékaře.
Co říci závěrem a komu knihu doporučit? Osciluji mezi naprostými protipóly od „pro nikoho“ až po „vlastně pro každého“. První slzy mi vyhrkly už na straně 8. Přesto knížka nemá být a není jen o tom špatném a smutném. Je o neskutečné síle, odhodlání, energii, dokonce i humoru. Černém, ale humoru. A hlavně je poselstvím a důkazem o boji, který ta matka vyhraje. Bohužel ne pro sebe. Ale alespoň pro své děti. A v neposlední řadě zisk z prodeje knih získají její děti. Marie-Laure Picat má můj obdiv. V šibeničním čase udělala pro své děti maximum.
Než odejdu navždy…
Autorka: Marie-Laure Picat
Překladatel: Jan Cimický
EAN: 9788025311035
ISBN: 978-80-253-1103-5
Počet stran: 232
Provedení: vázaná
Rok vydání: 2011