Maminky maminkám!

Rubrika: Kulturní a literární tipy

…Těch devět měsíců bylo opravdu dlouhých, než jsem tě spatřila. Svět je najednou s tebou úplně jiný. Všechny chvilky, které patřily jen mě, na nějakou dobu odsouvám. Protože ty, jsi pro mě od teď, až navěky to NEJ …na světě. Proč pláčeš broučku, co jen ti může být?! Nemůžu ti být dobrou maminkou, vždyť vůbec nevím, proč křičíš…kdybys tak umělo mluvit, sluníčko moje. Co si s tebou mám počít, ty můj nešťastný uzlíčku….

Tyto a mnoho dalších podobných otázek a úvah trápí skoro všechny „novopečené“ maminky, než se naučí poznávat potřeby svého děťátka.

Útěchou a podporou v mnoha otázkách od těhotenství, až po nástup do školky vám může být kniha od Jany Abelson Tržilové „Manuál pro začínající maminky“, kterou vydalo nakladatelství Smart Press.

Kniha vznikla na základě autorčiny vlastní zkušenosti, kdy porodila svoje první dítě daleko od domova a všemi úskalími si musela projít sama, bez varování a dobrých rad.  Po návratu zpátky do Čech oslovila české maminky, aby se podílely na přípravě této knihy. Mezi těmito maminkami jsou i celebrity jako je Bára Nesvadbová, Sára Saudková a Světlana Zárubová.

Docela ráda si přečtu odborné knihy týkající se všeho kolem dětí.  Najdu v nich vše co je pro dítě dobré, ale působí velmi neosobně.  Ze všeho nejraději dám na rady „ze života“, ze kterých si pak vlastním rozumem vyberu to, co je mi srdci nejbližší. Tato kniha mi poskytla obojí přístup -jak profesionální, tak pro mě velmi cenné životní rady a pocity maminek.

Autorka ve své knize použila i texty z velmi známých zdrojů, např. E. Fenwická „Velká kniha o matce a dítěti“, PhDr. I.Špaňhelová „Psycholog radí – Laktační psychóza“, Vojtova metoda RL-Corpus s.r.o., H. Chvátalová „300 rad pro první rok s dítětem“, M. Těthalová „Zvykáme si na mateřskou školu“  a mnoho dalších.

Když jsem se do knihy začetla, tak jsem měla po chvíli pocit, jako bych seděla se svým dítkem na pískovišti a s ostatními spolusedícími maminkami rozebírala starosti i radosti kolem těch našich dětí.

Vždy mi bylo líto žen, které nemohou mít děti a čekají na adopci nebo pěstounskou péči. A pak ta neskutečná radost, že konečně ve své náruči sevřou své vytoužené dítko, je báječná, ale zároveň psychicky vyčerpávající. Až s touto knihou a jednou píšící maminkou jsem si vlastně uvědomila, že 9 měsíců těhotenství, přípravu na porod, samotný porod a všechny hormonální změny v šestinedělí si tyto ženy prožijí třeba během několika dnů.

Kniha je opravdu přínosným manuálem od prvotní myšlenky na dítě, přes těhotenství, porod, obavy a hlavně rady jak na sex po porodu, kojení, problémy s usínáním nebo jídlem.  Získáte rady a názory i na to, jak náročné, nebo nenáročné, je při malém dítěti se vrátit zpět do práce, nebo si dokončit studium. Téměř všechny maminky se shodují, že nebýt babiček a dědečků, nebyly by schopny pokračovat ve studiu nebo časově náročnější práci. Dlouhá kapitola „Hlavně ať je zdravé je věnována očkování, prvním zoubkům, úrazům, jak rozpoznat běžné dětské nemoci a další problémy – náhlý syndrom úmrtí dítěte a jeho prevence, vážnějším zdravotním komplikacím – febrilní křeče, laryngitický kašel či alergie.  V této kapitole si přečtete i „příběhy se šťastným koncem“ jako je příběh paní Lucie Stašové s dvouletým Michaelem.

„Syn se narodil velmi nemocný, s vážnou poruchou krvetvorby, jak bílé, tak červené krvinky nebyly v pořádku a nejsou ani dva roky po jeho narození. Lékaři stále bádají nad jeho diagnózou. Začalo nám s manželem velmi nelehké období naplněné trávením dlouhého času v nemocnicích, syn podstupoval opakovaně zákroky v celkové narkóze, kdy při jedné z nich bylo zjištěno, že má také vrozenou srdeční vadu. Náš život byl podroben těžké zkoušce, v níž jsme jako manželé málem neobstáli. Stále jsem hledala příčinu v sobě, zda jsem někde neselhala v těhotenství nebo v následné péči, podléhala jsem depresím, noci byly pro mě nekonečné, seděla jsem u postýlky a modlila se (ač jsem zapřísáhlý ateista), ať to náš maličký všechno zvládne.

Ten náš maličký musel totiž měsíc co měsíc podstupovat transfuze krve, jeho kostní dřeň nezvládala tvořit tolik krvinek, aby byly schopny plnit svou funkci, tedy rozvádět kyslík po těle a vyživovat tak jeho orgány. Od pěti týdnů věku musí denně užívat řadu léků, nesmí být očkován, proto každý výlet mezi lidi musíme velice pečlivě rozvažovat. Péče o naše dítě byla a je přestarostlivá, cestování například hromadnou dopravou je pro nás nemyslitelné, jen párkrát jsem to riskla, abych nám zkrátila cestu, ovšem s následkem, že syn na pár dní onemocněl.

Pravidelně, po čtyřech až pěti týdnech navštěvujeme lékaře v Ostravě či v Olomouci kvůli kontrole krevního obrazu, syn je už všeho znalý, už sestřičkám ukazuje na ručičku a radí, kde bude nejlepší zapíchnout jehlu, a málokdy při tom zapláče. Je velmi statečný a velký bojovník s obrovskou vůlí žít, což nás všechny drží nad vodou. A takový je náš současný život, stále pod dohledem lékařů, ale již rok také pod dohledem léčitelů. Nakonec jsem se rozhodla, že syna sama zkusím léčit alternativním způsobem, navštívila jsem kurz o využití energie a na něm jsem poznala úžasného člověka, který mému synu skutečně pomáhá, a to již půl roku právě předáváním energie. A synovi se daří lépe a lépe. Po celou tuto dobu nepodstoupil jedinou transfuzi (nutno podotknout, že i zásluhou léků), z léčitele se stal rodinný přítel, který pomáhá i několika lidem v mém okolí. Maličký teď spokojeně spinká a já už se tolik nebojím.“

A jak píše sama autorka knihy: „I tento příběh skončil šťastně. To je vlastně i poslání této knížky. Připravit vás na mateřství a péči o dítě a úskalí, která s ním jsou spjatá, abyste si na konci mohli říci: zvládli jsme to. I když, kdy vlastně tato doba nastane? Matky jsou přeci matkami na doživotí.“

Když jsem knihu otevřela a přečetla si text, který si autorka vybrala jako úvod svého díla, věděla jsem, že knihu vám budu moci doporučit.

„Kdybych měla své dítě vychovat znovu, vybudovala bych pro něj nejdřív sebeúctu a pak teprve dům. Prstem bych víc malovala a míň hrozila. Méně bych ho opravovala a víc si s ním vykládala. Nedívala bych se na hodinky, ale prostě bych se dívala. Nestarala bych se tak o učení, ale prostě bych se starala. Chodila bych víc na procházku a pouštěla víc draků na provázku. Přestala bych si hrát na vážnou, ale vážně bych si hrála. Proběhla bych víc polí a viděla víc hvězd. Víc bych ho objímala a míň s ním válčila. Viděla bych v žaludu víc dub. Nebyla bych přísná, ale přístupná. Neučila bych ho lásce k síle, ale naučila bych ho síle lásky.“

Diane Loomansová, „Slepičí polévka pro duši“


Manuál pro začínající maminky
Vydalo:  nakladatelství Smart Press
Autorka: Jana Abelson Tržilová
ISBN: 978-80-87049-15-0
Formát: A5
Vazba: pevná
Provedení: celobarevné
Edice: Knihy pro rodiče, Poznání
Počet stran: 224

 

Knihu Manuál pro začínající maminky si můžete koupit například zde

Nakladatelství Smart Press vydává úspěšné původní české kuchařky s výjimečnou grafickou úpravou a atraktivními fotografiemi.Kromě kuchařek Hanky Zemanové např. Kuchařka pro dceru Jany Zatloukalové, která se stala bestsellerem již po třech týdnech prodeje, a její pokračování Vánoční Kuchařka pro dceru, Kuchařka Zpátky domů Hanky Michopulu (vyšla již ve dvou vydáních), Olivová, Mořská a Sladkovodní kuchařka z edice Jídlo jako lék.


Napsal/a: Suodal

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Lien a Zuzi…několikrát jsem si ten úryvek četla. Je to tak pravdivé pohlazení po duši!!!

    A děkuji za vaše reakce 🙂

  • Lien

    suodal, ten poslední odstavec je vážně krásný

  • suodal díky za upoutávku.Poslední odstavec si nejspíš vystřihnu a dám na ledničku,protože jsou opravdu chvíle,kdy si se nadechnu a ulevím jen sama sobě,ale s dopadem na děti,kterého je mi potom i líto 🙁

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist