I čeští panovníci byli jenom lidi…

… nevěříte?
Není divu, z učebnic a historických knih se sice dozvíme spoustu dat a dalších poněkud suchopárných údajů o tom, jak se zasloužili o rozkvět (nebo úpadek) naší země, které možná někteří z nás mají uložené někde v paměti, ale málokoho z nás asi ve škole v hodinách dějepisu napadlo uvažovat o všech těch knížatech, králech a císařích také jako o lidech, kteří mají své „obyčejné“ starosti…Jen u hrstky z nich máme jakési povědomí o tom, že vůbec kdy byly také dětmi (většinou u těch, kteří se ke koruně dostali v útlém věku), jakého věku se dožívali, komu to s kým jak slušelo…

Zajímalo by vás třeba
– jaký tatínkův dárek zklamal Jana Lucemburského?
– kolik dětí měl mocný Sámo?
– jakým otcem byl Karel IV.?
– jaké starosti s dětmi měli Václav I. a Kunhuta Štaufská?

Tyto a ještě spoustu dalších zajímavostí o českých panovnících pro nás sesbírala a sepsala Stanislava Jarolímková v knize CO V UČEBNICÍCH NEBÝVÁ 1 aneb Čeští panovníci, jak je (možná) neznáte, kterou vydalo nakladatelství Motto.

Autorčin úvod ke knize:
Každý z nás si odnesl ze školy alespoň matné povědomí o takových postavách české historie, jako byl Sámo, Přemysl Oráč, Karel IV., Marie Terezie a její syn Josef II. či František Josef I. Ti pilnější znají českých knížat, králů a císařů více, a ovládají i mnohá důležitá data, klíčové bitvy či války a významné listiny.
O samotných českých panovnících jako lidech toho však většinou víme pramálo, neboť v učebnicích na to nezbývá místo. Málo toho víme obvykle i o některých okolnostech, zvyklostech či motivacích provázejících jejich panování.
Tato knížka neslibuje, že převrátí dosavadní poznatky o minulosti našeho národa vzhůru nohama. Místo toho se „jen“ pokusí ukázat české panovníky tak, aby se čtenáři při zmínce o nich vynořila alespoň jedna konkrétní zajímavost s nimi či s jejich dobou spojená, neboli aby tyto postavy české historie už nebyly pouhými nositeli jména a titulu, ale staly se konkrétními lidmi.
Doufám, že čtení to bude zajímavé i trochu poučné.
Podotýkám, že nejsem profesí historikem, takže jsem si – odborníci nechť prominou – dovolila nezabředat do všech nesmírně složitých vztahů, vazeb a pletich, které oněm vyvolencům komplikovaly život, protože by toto odpočinkové čtení zbytečně zatěžovaly.
Představuji opravdu všechny české panovníky, včetně těch, kteří se českou historií jen mihli, a včetně několika přemyslovských knížat, o nichž se mi nepodařilo získat „neučebnicová“ fakta; pasáže o nich jsem označila slůvky „SPÍŠE PRO ZVÍDAVÉ“.
První díl, který držíte v ruce, zahrnuje období od Sáma po Ludvíka Jagellonského, a díl druhý, který vyjde během několika týdnů, bude věnován Habsburkům na českém trůně.
Knihu můžete pochopitelně číst na přeskáčku.
I tak možná dojdete brzy k závěru, že těmto tzv. slavným většinou nebylo co závidět.